Catch me if you dare

13. Výzva

,,Do hajzlu!" rozběsněná alfa popadla poslední stojící židli a mrskla s ní do rohu ložnice, kde stál stolek se zrcadlem. S nárazem se sklo roztříštilo a židle přišla o dvě nohy. Namjoon tu spoušť sledoval s náznaky sympatie v obličeji. V brzkých ranních hodinách se celým sídlem prohnalo srdcervoucí zavytí. Všichni byli během chvíle na nohou. Situaci však musel objasnit Namjoon, protože jejich velitel nebyl schopen prozřít ze svého stavu běsnění a hlubokého zármutku. Celá smečka okamžitě zalarmovala své jednotky a prohledala celé teritorium i sídlo a město. Ale po jejich velící omeze a budoucím veliteli jako by se slehla zem.

,,No tak Jungkooku, už se trochu uklidni. Takhle nemůžeš fungovat!" prosila jej alfa zoufale. Nemohl se na něj již déle dívat. Celá ložnice vypadala jako po bombovém útoku, jak kolem sebe velitel házel vše, co mu přišlo pod ruku.

,,Neříkej mi, co mám dělat! Jak se podle tebe mám asi uklidnit?! Jsou pryč! Zmizeli zatím co já jsem si v klidu vyspával!" z každého slova čišelo tolik emocí, že se Jonova vnitřní alfa přikrčila. Ale co je dost, to je dost. Napřímil se, dvěma velkými kroky k mladší alfě přistoupil, popadl ji za ramena a hrubě s ní zatřásl.

,,Musíš se probrat! V tomhle stavu nic nenaděláš! No tak Kooku! Jsi náš velitel! Vzchop se!" nepřestal s ním třást, dokud sebou mladší nepřestal mlít. Teprve pak svůj stisk povolil. Jungkook ztěžka dosedl na jediný kus nábytku, který jeho běsnění přežil. Na společnou postel.

,,Co mám dělat Joone? Přijde mi, že se všechno v mých rukách bortí jako domeček z karet. Nic není, jak má být."

,,To není na co by ses mě měl ptát." Hnědé oči se střetly s karamelovýma. Chvíli na sebe zírali, než Jungkook pomalu přikývl. Zhluboka se nadechl.

,,Máš pravdu. Jak dopadlo hledání? Co jste zjistili?" Namjoon se mírně pousmál. Věděl, že by mladší potřeboval slova útěchy a povzbuzení, ale ta musela chvíli počkat. Smečka a její trable byly vždy na prvním místě.

,,Všechny oddíly prohledaly každý kout teritoria. Nenašly se známky zápasu. To znamená, že velící omega odešla dobrovolně, nebo byla omámena a odnesena pryč. Nicméně v pokoji malého vůdce bylo otevřené okno." Alfa okamžitě zbystřila.

,,Otevřené okno? Bylo zavřené, když jsme s Taem z pokoje odcházeli."

,,Přesně to mi na tom nesedí. Moje domněnka je, že se dostali do pokoje přes komín hlavní síně. Prošli k pokoji malého vůdce, zpacifikovali jej, otevřeli okno a hluk Taeho vzbudil. A když se přišel podívat, přepadli jej, přesunuli se oknem ven a tam jej přinutili se bez boje vzdát pod pohrůžkou ublížení. A Taehyung se vzdal."

,,Ale oni museli nějakým směrem přijít i odejít. To mi chceš říct, že je nikdo ani neucítil?"

,,Ne tak docela synu." Dvě hlavy se stočily ke dveřím, kde stál Jeon starší.

,,Otče?" hlesla mladší alfa a v očích se objevila úleva. Namjoon se mírně uklonil.

,,To je ode mě prozatím vše. Nechám vás tady o samotě." S tím prošel kolem starší alfy a zmizel za rohem. Starší alfa se rozhlédla po zdemolované místnosti.

,,Měl by sis vymyslet velmi dobrou historku, proč ložnice vypadá, jako by se jí prohnal uragán, jinak ti to dá Taehyung sežrat. Některé kousky nábytku si vybíral sám." Poznamenal s náznakem humoru a Jungkook se uchechtl.

,,Všechno dám do pořádku. Máš něco?"

,,Ano." Starší se posadil vedle syna na postel.

,,Generál Seojoon objevil mrtvá těla svých vlků na vzdálené hranici teritoria. V noci byli přepadeni a do jednoho pobyti. A tím stejným směrem také únosci přišli i odešli."

,,A Taehyung?" alfa tušila, že to není všechno. A jeho otec se usmál.

,,Je to chytrá omega. Do země vyryl drápem písmeno J a krev, jež nestihla zaschnout rýhu vyplnila. Krásný krvavý vzkaz nám nechal. Touhle dobou bude v Japonsku v zajetí smečky nočního stínu a..." alfu vyrušilo zaklepání na otevřené dveře.

,,Vstupte!" vyzval příchozího velitel. Slova otce jej trochu uklidnila. I jeho vnitřní vlk zklidnil své rozbouřené emoce. Po chvíli čekání do místnosti vstoupil Hoseok.

,,Hobi? Co se děje?"

,,Na tohle se musíš podívat! Právě nám to doručil poslíček! Je to adresováno tobě." Hoseok v ruce třímal černou obálku. Tu Jungkook po chvíli váhání otevřel a obsah si vysypal na klín. A zbělal. Na klíně mu ležela fotka jeho druha ve vlčí podobě. Byl v bezvědomí a ležel v nějakém přepravním kontejneru. Jiyoo s ním nebyl. Do třesoucích rukou vzal přehnutý list papíru a začal číst společně s otcem. Sekundy ubíhaly. Stisk papíru nabíral na síle. Nakonec povolil. Jungkook se široce zašklebil.

,,Ať je tedy po jeho. Hobi, svolej do síně všechny generály. Je čas na protiútok." Zrzavá alfa přikývla a odešla. Jeon starší si povzdychl.

,,Už jsem si myslel, že budeš potřebovat obejmout, ale dostal jsi se z toho sám. Jsem na tebe pyšný synu." Jeho slova mladší alfou projela jako nůž. S mírně vlhkýma očima se na otce otočil.

,,Půjdeš se mnou?" zeptal se nejistě, jako by byl zase malé vlče. Vysloužil si pevné stisknutí ramene.

,,Až do smrti." S úsměvem otci gesto oplatil, načež do ruky vzal pocuchaný papír a znova si jej přečetl. Přísahal, že svou omegu a syna dostane zpět za každou cenu.

,,Jestli ještě někdy chceš tu svoji hračku vidět živou, dostavíš se do dvou dnů na pláň starších. Tímto dopisem tě vyzývám na čestný souboj."

Eoduun – smečka nočního stínu.

Krásný večer vlčata moje!

Ano je tu další kapitola, byla jsem propuštěna dřív domů. Tahle je nejspíš nejkratší, co jsem k tomuto příběhu napsala ale musela ven. Další budou delší. Jinak nás čeká 7 kapitol + epilog a jsme hotoví! Kdo se těší? Čeká nás ještě hodně utrpení! Užijte si lehčí kapitolu. 

Vaše Tetsu-chan