Secrets of love (BVB FF,CZ)

PROLOG

Otevřela jsem oči a hned je zas zavřela abych je ubránila před ostrým světlem. Překulila jsem se na břicho a rozhlédla se. Tohle není můj pokoj. Sakra! Jak jsem se sem dostala a kde to vlastně jsem ?! Bože,ještě k tomu mě bolí hlava jako střep.

Zvedla jsem se z postele a k mojí smůle jsem zjistila,mám jen spodní prádlo. Vzala jsem z postele deku a omotala si jí kolem těla,když už nic lepšího. Poté jsem ze stolu popadla hrnek (ano,vím že jako zbraň nic moc,ale lepší než holé ruce) a vydala se ke dveřím,které jsem otevřela jako myška.

Kruci,je tu dlouhá chodba a schody nahoru i dolu. Jak mám doprčic vědět kam mám asi jít?! A co když mě unesl násilník,nebo co když mě třeba znásilnil,nebo já do háje nevím!

Rozhodla jsem se pro schody dolu,doťapkala k prvnímu schodu a modlila se aby nevrzaly. Pomalu jsem došlápla na první schod,na druhý,na třetí.. a na čtvrtém jsem velice šikovně přišlápla cíp deky a hodila bravurní držku.

Ležela jsem pod schodama jak dlouhá tak široká na studené podlaze,hlava mě bolela ještě víc, ač jsem nevěřila že je to ještě možné. Měla jsem naražené koleno,lokty a neskutečně mě bolel zadek. Deka si při mém držkopádu řekla No nazdar a zůstala v polovině schodiště. Jediné co zůstalo pohromadě byl hrnek,který jsem zuby-nehty svírala v rukou a bránila vlastním tělem.

Začala jsem nadávat jako špaček a pomalu se sbírala ze země. Jenomže až když jsem se vydrápala do pokleku,teprve teď mě napadlo zvednout hlavu a rozhlédnout se.

No co si budeme povídat,koukala jsem jako bacil do lékárny s otevřenou pusou a očima tak vykulenýma,že mi skoro vypadly. ..

Ocitla jsem se ve velké místnosti,nejspíš v obýváku,kde u gauče stálo pět lidí. Všichni v černém. Samí chlapi. Do prdele ! Na to mi jeden blbej hrnek stačit nebude.. Přesto jsem se bojovně zvedla na nohy a čelila pěti párům očí,které na mě upírali ti muži. Hmmm,třeba to bude tím,že před nima stojí polonahá a pomlácená zrzka.

Všichni jsme na sebe koukali jako blbci. Připadalo mi to jako padesát tisíc let,ale přitom to byla otázka pár vteřin.

Ti muži se na sebe podívali a vybuchli smíchy. No to mě podrž! Ono jim přijde něco k smíchu?!

,,Můžete mi do hajzlu říct,čemu se smějete?!" vykvikla jsem neuváženě. Jeden z nich se ke mě rozešel a snažil se skrýt smích za kašel. Z blízka jsem si všimla,že má božsky modré oči.. A potom jsem si v duchu nadávala,že jsem ho nechala přijít takhle blízko a začala pomalu couvat. Pořád se ke mě blížil a já couvala a couvala až jsem narazila na stěnu. Bála jsem se že mi chce ublížit,tvářil se tak vážně..Pak se najednou usmál a chraplavým hlasem promluvil ,,Dobré ráno Naomi. Jsi v pohodě?" zacukaly mu koutky jak se chtěl smát.. Já byla v naprostém šoku. Odkud zná moje jméno kruci?! A jak asi můžu být v pohodě,když nevím kde jsem,kdo jsou oni a jediné co si ze včerejška pamatuju je,že jsem se zlila jako doga po tom,co se se mnou rozešel Duke.

Místo abych normálně odpověděla,vyhrkla jsem: ,, Kdo jsi? Vlastně vy všichni. Kde to jsem? A kde jsou moje věci..a kabelka??!" Nakonec jsem se musela kousnout do jazyka abych už sklapla. A oni se zase začali smát.

Ten modrooký se přestal smát jako první.

,,Ehmm,omlouvám se. Moje jméno je Andy. Jsi u nás ve vile,svoje věci jsi v noci zahodila s tím,že nechceš tahat nic zbytečného,kabelku jsi dala tamhle CC-mu ať ti jí pohlídá. Pohlídal,vzal si jí i do postele." Ostatní se k nám začali sunout.

,,Ok ok. Jak jsme se seznámili ? Jak jste na mě vlastně přišli?"

Sakra sakra,mám plno otázek.. Začnu tím,co vím jistě- jsem Naomi Abigail Collins, je mi 22 let a tohle je jeden z mých dalších průserů..

Omlouvám se za rozsah prologu,ale strašně ráda píšu a všechno protahuju O:) Jestli jste se prokousali až sem,tak doufám že se vám první část aspoň trochu zalíbila a budete chtít další.. :-)

S láskou Chrissttine