RAVEN (Top Gun: Maverick|FF|)

V.

Maverick už začínal být zoufalý, protože piloti, které učil, vzájemně nespolupracovali. Rozhodl se tedy, že další den nevyužije na učení, ale na americký fotbal, který měl posloužit k tomu, aby tým vzájemně spolupracoval.

Yelena tento sport milovala, ale bohužel si kvůli zranění zahrát nemohla. Proto je pozorovala z lehátka a fandila. Fandila zejména Roosterovi, který byl ve fotbale opravdu dobrý, ale spíše pozorovala jeho tělo, protože která dívka odolá vypracovanému mužskému tělu že?

Všimla si, jak k ní běžel její otec, u kterého si myslela, že potřeboval pauzu. Pauzu opravdu potřeboval, ale nejprve chtěl poškádlit svojí dceru. když k ní doběhl, tak jí prudce zvedl z lehátka, přehodil si ji přes rameno a utíkal sní do moře. Yelena to nečekala a polekaně vykřikla tak, že se všichni piloti otočili na ně, a v zápětí se začali smát, prtože věděli co bude následovat.

"Tati, ne! Opovaž se mě pustit, vždyť je to studený!" Křičela na něj, ale on dělal, jakoby jí neslyšel a pustil jí do vody. když se Yelena vynořila z vody, ihned se rozeběhla za svým otcem na souš, ale v zápětí litovala, protože jí kolenem vystřelila prudká bolest, a celá noha se jí podlomila.

Když Maverick uviděl svou dceru, která si držela koleno, začal svého vtipu okamžitě litovat, a rychle se k ní rozběhl. "Zlato jsi v pořádku?!" zeptal se ji hystericky a klekl si k ní. Jeho otázkou přilákal pozornost Roostera, Hangmana, a Phoenix, kteří stáli opodál, a rychle k nim přiběhli a ujistili se, zda je Yelena v pořádku.

"Jsem v pořádku tati, neboj se. jen jsem se trochu přecenila." Řekla, a i přest bolestný úškleb na tváři se zasmála. Ani jednomu to ale vtipné nepřišlo. Rooster který se vzpamatoval jako první, pomohl Yeleně vstát, dovést ji k lehátku, na které ji posadil, a přiklekl si k ní. "Jsi opravdu v pořádku?" zeptal se ji ustaraně. "Neboj, jsem v pořádku. Je to jen chvilkové, stalo se mi to už mockrát. nedělej si starosti a jdi hrát. tým už tě postrádá jak tak koukám." 5ekla se smíchem a lehce ho políbila.

Polibek jí velmi rád opětoval, pohladil ji po tváři, a ačkoli nerad, vrátil se k týmu. Maverick je s úsměvem pozoroval, a když Rooster odešel,, přišel k ní a sedl si na vedlejší lehátko. "tak Rooster jo?" zeptal se ji škodolibě a stále s úsměvem. Yeleně zrudly tváře tak, že i jahoda by byla oproti ní bledá. "Ty si to viděl?" Zeptala se potichu. 

Maverick se zasmál jejím červeným tvářím. "Ano viděl, ale neboj se, přeju vám to." Řekl a Yelena se mu samou radostí vrhla kolem krku a zašeptala mu do ramene "Děkuju, ani nevíš co to pro mě znamená." a Maverick ji s úsměvem objal nazpět.

Tato hezká chvilka však netrvala dlouho, protože nad nimi někdo utvořil stín a odkašlal si. Maverick se od své dcery, ačkoli nerad, odtáhl a podíval se na admirála, který jim zkazil hezkou rodinnou chvilku.

"Pane." pozdravili oba naráz. "Co je to?" Zeptal se jich. "letecká verze Fotbalu pane, týmy současně útočí i brání." Podala mu vysvětlení Yelena. "Kdo vyhrává?" zeptal se admirál znovu. "Už nějakou dobu nehrají na score." řekli opět nastejno, otočili se na sebe a uchechtli se. "výcvik ještě zdaleka není u konce, záleží na každé minutě. tak proč si tady hrajou?"

"Chtěl ste vytvořit tým pane. Tady ho máte." řekl Maverick s úsměvem a ukázal na piloty, kteří měli na ramenou Boba, a skandovali jeho přezdívku.

///////////////////

Ahoj. Chtěla bych poděkovat všem, co mně v psaní tohoto příběhu podporují. Je tomůj první příběh vůbec, tak to prosím berte s nadhledem. Příběh na téma Top Gun jsem zatím nikde v češtině nenašla. příběh je psaný zatím od oka, ale je dost možné, že po dokončení s příběhem nebudu spokojená, a budu ho předělávat. kapitoly se budu snažit vydávat pravidelně, ale nic neslibuji, protože jsem ve 3. ročníku na střední, a čekají mě závěrečné zkoušky. Nebojte se mi napsat do konverzace, ať už ohledně příběhu, nebo něčeho jiného.