Všichni jsme sebou škubli a vzbudili se. Nejdřív jsme si mysleli že jen někomu něco hodně těžkého spadlo a tak jsme to nějak neřešili, dokud nezačal znít i požární poplach.
Jako při cvičení jsme všichni v klidu vylezli ven před budovou a ospalí čekali než nám někdo řekne co dál. Byli jsme všichni lehce nervózní co si budem. Dream pevně držel George který měl přes ramena hozenou jeho oversize mikinu a já se držel s Alexem a Nickem za ruce.
Po chvíli k nám předstoupil ředitel a začal mluvit.
"Žáci, na naší budově došlo k výbuchu v učebně chemie. Prosím zachovejte klid, nic vážného se neděje. Ti co mají pokoje na jiné straně než je učebna chemie se mohou vrátit zpět a ti co mají pokoj poblíž se přesunou na recepci. Poprosím vás aby jste se nepřibližovali poblíž. Přijedou hasiči tak se jim tam nemotejte." Dopoví taky unavený ředitel a mě v tu chvíli dojde že tu není ani Will s Niky.
"Dreame? Kde má pokoj Niky?" Řeknu ještě před dvěma na naší budovu
"V té budově co je chemie. Proč? Však tu byli všichni ne?" Odpoví lehce otráveným tónem hlasu, a já se mu vůbec nedivím
"Ne. Oni dva ne." Řeknu a běžím k řediteli bez jakýchkoliv dalšího slova
"Pane řediteli. V budově výbuchu zůstali dva lidé. Učitel a žákyně. Musíme je dostat ven nebo se alespoň ujistěte že je hasiči dostanou ven živé -" tady mě ředitel přeruší
"Bezpečnost ostatních není vaše starost a i kdyby jste měl pravdu nechceme šířit zbytečnou paniku takže to prosím nechte na hasicích." Odsekne přísným hlasem a já se jen naštvaně odeberu za klukama.
Jak jsem myslel, šli na pokoj napřed, doufám že jsou furt na stejném místě a nešli třeba k nám nebo něco podobného.
Po celou dobu mé cesty na pokoj byly slyšet sirény a majáky na hasičských vozech. Došel jsem k Dreamovi na pokoj kde naštěstí furt všichni byli. Seděli u jídelního stolu a nejspíš konzultovali co se právě stalo.
Já jsem šel za nimi ale stoupl jsem si m oknu místo toho abych si sedl. Dream měl nádherný výhled na právě budovu Niky.
"Tak? Zjistil si něco" zeptá se Alex
"Vůbec nic, prý mě to nemá co zajímat a nemám šířit paniku" řeknu otráveně a červeno modrá světlá střídavě ozařují mou tvář
Zhruba hodinu jsme seděli a probírali co se děje než jsme se rozhodli že půjdeme spát. Ovšem, já vím něco co oni ne. Mezitím co si povídali u stolu jsem si všiml sanitky která nakládala 2lidi se značnými popáleniny. Nemuseli to být oni ale nechtěl jsem to klukům říkat, přeci jenom by je to mohlo znervóznit.
Během toho co jsem pozoroval tu sanitku šel Phil a nějaké malé dítě za ředitelem a ten jim dal klíčky od auta. Mohla to být pouze pracovní záležitost, ale to by přeci nebral malé dítě s sebou. A nebo jedou za Willem, kterého dost pravděpodobné odvezla sanitka.
Nejsem si jist co se stalo ale zítra to všechno zjistím a vše oznámím klukům...
Trošku kratší kapitola ale alespoň něco. Děkuji za reakce u minulého dílu, jsem rád že vám i můj styl vyhovoval<3
ČTEŠ
the Lovers - životní změna
FanfictionJsem si stoprocentně jistý že jsem hetero. Teda byl jsem si jistý.... pak sem je potkal a začala moje největší životní změna.
