Vešli jsme společně, ruku v ruce, do společenky. Samozřejmě jsme se nevyhnuli pohledům našich kamarádů. Všichni vypadali, ale vyrovnaně, z toho na co se jim naskytl pohled.
,,Já to věděla. Celou dobu jsem to věděla." nechala se slyšet rozesmátá Alexa.
,,Dlužíš mi deset galeonů Dvanácteráku." ušklíbl se Sirius.
,,Deset galeonů?" zeptala jsem se zmateně. Slova se chopila Lili.
,,James se se Siriusem vsadili, jestli spolu s Remusem chodíte. A Sirius očividně vyhrál."
Určitě jsem se červenala. To to bylo tak poznat? A jak dlouho to tím pádem vědí? A ví to ještě někdo další?
,,Tak hlavně, že se dobře bavíte." řekl sarkasticky Rem. Seděli jsme ve společence dlouho do noci. Byl to opravdu skvělý večer, plný zábavy.
Ráno jsem se probudila ve své posteli. Absolutně jsem neměla ponětí, jak jsem se do ní dostala.
,,Holky? Pamatuje si někdo, jak jsme se dostali do naší ložnice?" zeptala jsem se.
,,Mám tušení." řekla Lili ,,že jsme sem došly sami.
,,Nevěřím." prohlásila stále rozespalá Lex.
,,Pojďte, půjdeme na snídani, ať celé vyučování neprospíme."
,,Když mě se nechce." flákla sebou na postel zpátky Alexa.
,,Já teda souhlasím s Lili." zvedla jsem se z postele a vyrazila do koupelny. Postupně jsme se v ní nakonec vystřídaly všechny tři. Když jsme scházely shody do společenky, tak tam už nikdo nebyl. Teda kromě kluků, kteří zřejmě přenocovali na pohovkách. V případě Petera, na koberci.
,,Koukněte na ně." smála se na celé kolo Lex. ,,Jsou vážně nemožní."
,,Tak pojďte." řekla s úsměvem Lili.
K snídani jsme si s holkami daly ovesnou kaši. Kluci se neuráčili přijít, jak na snídani, tak ani na vyučování.
Den se nekonečně táhnul, a když konečně byl konec, vydaly jsme se s holkama do nebelvírské věže. V křeslech u krbu seděli kluci, kteří o něčem vášnivě debatovali. Když jsme se s holkama dostaly dostatečně blízko, zjistily jsme že jejich rozhovor se netýká ničehe jiného naž nadcházejícím zápasem ve Famfrpálu. Sirius obhajoval Puddlemerské spojence, kdežto James si stál rozhodně za Holyheadskými hapyjemy.
,,Vsadím pět galeonů na to, že Spojenci vyhrajou." prohlašoval Sirius.
,,Leda ve snu Tichošlápku." uchechtnul se James.
Petr přihlížel jejich diskuzi, ale nijak zvlášť se nezapojoval. Remus jako obvykle v ruce držel nějakou knihu a svět okolo sebe příliš nevnímal.¨
První, kdo si našeho příchodu všiml byl James a veškerá pozornost se okamžitě přemístila naším směrem.
,,Ahoj, holky, pojďte si k nám sednout." nabídl nám James. Jen jsme pokrčily rameny a přisedly jsme si. Já zamířila vedle Rema, který jakmile jsem se posadila odložil knížku a věnoval mi ten svůj nádherný úsměv. Alexa si sedla vedle Siriuse, který z toho měl velkou radost a Lily zamířila, co nejdál od Jamese.
,,Říká vám, něco slovo škola?" zeptala se sarkasticky Alexa.
,,A vám, něco jako příprava na pobertovskou párty?" odpověděl Sirius otázkou.
,,Bude další? Kdy?" vyzvídala nadšená Lex. Patrně jsem byla jediná, které tady něco unikalo. Remus si všimnul mého nechápavého výrazu a naklonil se ke mně.
,,Při zvláštních příležitostech, konáme s klukama skvělé večírky." mrknul na mě.
,,Brzy se vše dozvíte, ale můžeme vám zaručit, že to bude něco." nechal se slyšet James.
ČTEŠ
Nebelvírská smečka
FanfictionŠla jsem uličkami mezi vysokými policemi, které byly až po strop plné starých knih a svitků pergamenu. Po dlouhém hledání jsem konečně našla, to co jsem potřebovala. Přinesla jsem si z nedaleké police dřevěný žebřík a opřela ho o polici obsahující m...
