Když se večer Adrian objevil, hraběnce se neskutečně ulevilo, měla o Adriana velký strach. Snažila se mu vyhnat Charlottu z hlavy, ale marně, nezbývalo nic jiného než se smířit s tím že Charlotta bude Jakobovou manželkou. To hraběnce ale nešlo přes jazyk, že by se Charlotta měla stát Adrianovou ženou.
Když Adrian uviděl Charlottu poprvé, myslela si, že se na ní usmál, aby se usmála taky. Myslela si, že bylo dobře, když Charlottu propustila ze svých služeb, tedy alespoň do té doby, než Jakob zmizel.
Ráno šla hraběnka Adriana vzbudit, ale hned co vešla do komnaty, neviděla nic jiného než prázdnou postel. Myslela si, že je Adrian na snídani, tak to neřešila. Když ani na snídani nebyl, začínala o něj mít strach, zavolala stráže, aby se vydali Jakoba hledat. Po neúspěšném hledání se stráže vrátili, hraběnka je poslala hledat znovu a lépe. Hledali 3 dny, ale po Adrianovi ani stopa.
Ráno se Charlotta oblékla, vyhnala své myšlenky na Jakoba z hlavy, jako to dělala každé ráno, podívala se do zrcadla a šla pomáhat hostinské. Večer když už se mělo zavírat a poslední hosté dopíjeli pivo, se mezi nimi z ničeho nic stala pranice. Něco málo co Charlotta zaslechla bylo, že se dohadovali o ní. Hostinský je šel od sebe odtrhnout a přitom také dostal pár ran. Hned, jak to hostinská viděla, šla mu na pomoc. To už se strhla velká bitka. Charlotta běžela na statek za sedlákem, ze kterého měli všichni respekt. Poprosila ho, aby je šel odtrhnout, protože je na to slabá. I když, se sedlákovi moc nechtělo, přesto šel. Došli na místo, kde bitka byla v plném proudu. Sedlák zařval, a všichni se podívali co se děje, když sedláka viděli, všeho nechali, dopili pivo a šli domů. Charlotta byla ráda, že je vše jak má být a šla si spokojeně lehnout. Stejně jako každou noc se jí zdálo o Adrianovi, že jí hledá a párkrát se ptal už hostinské ta mu, však řekla, že tu Charlotta není. Další den Charlottě hostinská oznámila, že tu byl nějaký kluk a ptal se jí na ní. Charlotta poprosila hostinskou, aby nikomu neřekla, že v hostinci je. Když přišla do pokoje sedla si do okna a koukala a koukala na krásnou krajinu, v tom z ničeho nic začalo pršet. Zatímco na vesnici ve kterém hostinec stál, lilo jako z konve, na zámku nepadla ani kapka.
Pozdě v noci Adrian přijel a šel si lehnout. Hraběnka nevěřila svým očím, že je v pořádku. Ráno, se Adrian na snídani ani neukázal, nechal si ji donést do komnaty. Od odchodu Charlotty se uzavíral do sebe. Chodil na její oblíbená místa. Do zahrady kde je lavička, na kterou si Charlotta ráda chodila odpočinout, se stala útočištěm pro mladého Adriana plného zloby, hněvu, bolesti a ztráty. Čím víc byl Adrian bez Charlotty, tím více se trápil a uzavíral do sebe.
Adrian se od odchodu Charlotty neukazoval v jídelně, když ale přišel na snídani, pozdravil hraběnku a dívky, zasedl na své místo a dívkám oznámil, že po večeři dostanou další úkol.
Adrian chtěl zjistit, zda jsou dívky talentované, jako jeho Charlotta. Dívky měly navrhnout své svatební šaty. Adrian se odebral do své komnaty. Lehl si do postele a přemýšlel. Přemýšlel o tom, kde je Charlotta. Co dělá. Jak se má. Jestli na něj nezapomněla. Zda ho miluje jako on ji.
Další den na zámku nebyl v ničem zajímavý. Po snídani dívky přinesly návrhy šatů. Adrian si návrhy odnesl do komnaty, prohlédl si je a později zhodnotil nejkrásnější. Mezi nejkrásnější návrhy patřily Viktorie a Elisy.
Viktorie jelikož byla vzdělanější a nadanější po matce uměla nádherně malovat. Návrh, který Adrianovi předložila, se mu hodně líbil. Elisa byla méně nadaná, ale i tak navrhla nádherné šaty. Večer dívkám oznámil, která postoupila. Margareta a Angelika odjely.
Hraběnka se nemohla koukat na to jak je její syn smutný, ale věděla, že udělala dobře, když Charlottu vyhodila. Poslala Adriana, aby se věnoval dívkám, které se přijeli ucházet o jeho ruku.
Aby si Adrian vybral tu správnou dívku, musela zapůsobit na hraběnku. Viktorie byla stále vážná a nechtěla si ani připustit, že by se měla usmát a Elisa byla velmi, dětinská, poskakovala a nedokázala se chovat jako dáma.
Hraběnce došlo, že to nebyl dobrý nápad, aby se Adrian oženil. I přes to že už na to měl věk.
