the Lovers - životní změna

Niky?

"Dobrý den? Nerada ruším na pohled dojemnou chvíli ale můžete prosím zavolat sestru, ráda bych věděla proč tu jsem a proč tu jste vy." Byla to přesně tahle věta která nás všechny zabila. Byla to věta Niky která se právě probrala z jejího dlouhého, hlubokého spánku.

"Niky? My jsme tvoji kámoši ze školy, přišli jsme tě navštívit pamatuješ? Po tom co se stal ten výbuch" snaží se zmateně objasnit Nick protože ostatním věta Niky vyrazila dech

"Pardón?! To nemůžete myslet vážně? Já vás neznám. A teď běžte nebo si zavolám sestru." Řekla rázně. Až příliš rázně. Tyto slova byla zbraň na které niky držela spoušť a bez toho aby to věděla jí zmáčkla.

Neměl jsem slov. Bylo to jako kdyby všechno přestalo. Nic jsem neslyšel ani neviděl. V krku jsem měl těžký pocit a žaludek jako na vodě. Nevěděl jsem jestli chci do něčeho bouchnout a nebo jestli se mi chce brečet. Nedokázal jsem přijít na jediné řešení této situace. Wilbur se sice pro Niky obětoval, ale za jakou cenu když si na nás ani nevzpomíná. Ty dva byli kus naší party a naše parta byla kus mého života. Willa mi je líto ale vím že kdyby tam byla niky tak by jeho ducha držela s námi a byla by cítit jeho přítomnost, ale co teď. Ona neví kde je, proč tu je, kdo jsme, neví ani kdo je Wilbur. Jediné co teďka potřebuji je někam odjet na minimálně tři dny a pročistit si hlavu, ujasnit si co všechno se stalo a případně jak to vyřešit.

"Dreame pojď" řekne George rozklepaným hlasem a chytne mě za ruku, tohle mě vtáhlo zpět do přítomnosti

Všichni jsme nasedli do aut, já a George ke mě a kluci k nim. Celou dobu bylo alespoň v našem autě naprosté ticho a nikdo nechtěl nic říct.

"Georgi, musím odjet." Řeknu rázně a jasně

"Cože?! CLAYTONE DĚLÁŠ SI ZE MĚ PRDEL?? Dneska se dozvím že Niky ztratila paměť, Wilbur umřel a teď ty mi řekneš že musíš odjet?! Přísahám bohu že jestli si dovolíš zrovna teďka odjet že toho budeš litovat jako nikdy ničeho!" Řekne doslova nasraně George. Nejvíc mě děsí to že použil mé skutečné jméno

"Můžeš jet se mnou, je to chata co patřila mému strýci, jezdil tam lovit. Převzal jsem to já ale nebyl jsem tam už roky. Musím si vyčistit hlavu někde v přírodě daleko od všeho ale jestli někdo pojede tak maximálně ty. Kluci by ani neměli kde spát" odpovím polobrečícímu Gogymu

"Dobře, zní to dobře. Ale jseš si jistý že je dobrý nápad nechat zrovna teď kluky samotné?" Řekne starostlivě už v klidu

"Gogy, jsou to dospělí. Snad vědí co dělat a co ne. A věřím Nickovi že situaci zvládne." Odpovím nejistě.

Po tom co jsme dojeli na intr jsem to oznámil klukům a ti souhlasili. Prý pojedou ke Karlovi do vily a alespoň se bude moct rozloučit s jeho přítelkyní. Když jsme přišli na pokoj tak jsme v tichosti začli balit nejzákladnější věci a jídlo.

Stále nechci uvěřit ničemu co se dnes stalo. Co bude dál? Půjde Niky vůbec zpět na školu? Nevěděl jsem nic ale to nikdo z nás. Jelikož jsem člověk který rád ví na čem stojí a s čím pracuje, tohle bylo peklo, ale bohužel, nikdo teďka nevěděl co se děje.

Jo asi mě teď nesnášíte ale tenhle příběh je prostě už moc dlouhý a já to chci začít pomalu ukončovat. Mám pár nápadů na další příběh ale myslím že to je ještě předčasné zmiňovat. Hezky se vyspěte</3