Yelena "RAVEN" Mitchell , dcera kapitána Peta "Mavericka" Mitchella, je povolána na North Island na misi, o které nemá prozatím žádné informace.
Opět se setká s člověkem ze své minulosti, která nebyla procházka růžovým sadem. Čeká jí mnoho nástrah...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Yelena zrovna vycházela z pokoje ošetřovny, kde leží Phoenix, když v tom ji zastavil admirál Bates. "Raven, musím s vámi mluvit. Respektive vám oznámit, něco, co vás asi dost zasáhne." Řekl, a ustaraně se na Yelenu podíval. "poslouchám pane." řekla lehce zmateně. "Iceman je mrtvý." Jakmile dořekl větu, jakoby se Yeleně zastavil svět, a po tvářích ji stékali vodopády slz.
"Už to ví táta?" zeptala se admirála ubrečeným hlasem. "Zrovna za ním mířím. Pojďte semnou, dost vás to vzalo, musíte si být teď s vaším otcem oporou." řekl, konejšivě ji položil ruku na rameno, a vedl ji za jejím otcem.
Jakmile došli před místnost, kde se nacházel její otec, roztřesenou rukou otevřela dveře. "Tati." řekla Yelena, které se po tváři linuli další vodopády slz. "Yel, co je ti?" zeptal se ji Maverick, a obě ruce ji položil na ramena. Trhavě se nadechla a vyslovila větu, které stále nemohla uvěřit. "Ice zemřel." jakmile to dořekla, zhroutila se vsvému otci do náruče, a začala nekontrolovatelně brečet.
Iceman byl pro Yelenu jako strýc, a velmi často za ním jezdila. Byl to jeden z lidí, na kterých jí velmi záleželo, a nechtěla o ně nikdy přijít. Iceman měl její důvěru, kterou nevkládala jen tak do někoho. hodně často jí pomáhal, jak v námořnictvu, tak i jejímu psychickému stavu po incidentu s Roosterem.
/////////////////////
Yelena stála vedle svého otce u rakve jejich velmi dobrého přítele, a brečela. Jakmile sundali americkou vlajku, Maverick pust ruku své dcery, za kterou ji celou dobu držel a přistoupil k rakvi, sundal si odznak pilota, a pěstí ho zatloukl do raklve. To samé udělala i Yelena.
Když se vrátili na základnu, tak se Yelena zavřela ve svém pokoji, lehla si na postel, a začala nekontrolovatelně brečet. Když uslišela klepání na dveře jejího pokoje, rychle si sedla a utřela si uslzené oči. "Dále." vyzvala člověka za dveřmi a čekala kdo vstoupí. Byla překvapená, když spatřila Hangmana, kterého čekala nejméně. vlastně ho nečekala vůbec.
"Ahoj, můžu?" zeptal se jí. Když Yelena přikývla na souhlas, vešel, a sedl si vedle ní na postel. "Jak je ti Yel?" zeptal se jí ustaraně. "Jo, jsem v pohodě." zalhala, a na tváři vytvořila falešný úsměv. Hangman ji samozřejmě prokoukl, protože měla zarudlé oči od pláče, a úsměv který horko těžko na své tváři vytvořila, by poznal na míle daleko, že není pravý.
"Nejsem v pohodě." Řekla, tvář se jí díky pláči bolestně zkroutila, a padla mu okolo krku, a začala brečet nanovo. Hangman byl z prvu překvapený, když ho objala, ale rychle se vzpamatoval, a své paže omotal okolo jejího pasu.
"Ššš, notak, to se časem zpraví, a přestane to bolet." zašeptal ji konejšivým hlasem do ucha, a víc si ji k sobě přitiskl. Nebude to dobrý. nejdřív jsem přišla o mámu a teď i o Ice. Brala jsem ho jako strejdu. Byl moje velká opora." řekla uplakaným hlasem, a zavrtala si hlavu do jeho hrudi. Opatrně vzal její tváře do dlaní , zvedl jí hlavu tak aby se mu koukala do očí. ona k němu zvedla svůj uslzený pohled. "Tak strašně moc to bolí. Nemohla jsem se nim rozloučit. ale víc mě bolí to, že o mě Bradley nezavadil ani pohledem."
Yelena si ani nevšimla, že Rooster stojí mezi dveřmi, které Hangman nechal otevřené, a celou dobu je pozoruje. jenže Hangman to věděl, že je celou dobu sleduje. Využil situace, když věděl že je pozoruje, a prudce, ale něžně Yelenu políbil.
Rooster okamžitě odvrátil pohled, a rychlými kroky, se slzami v očích, odešel. Yelena se od Hangmana prudce odtrhla, a dala mu facku, až se mu hlava otočila na stranu a rychle si stoupla. "Co blbneš?! Hele, ja nevím jaký vzporu jsou mezi tebou a Roosterem, ale mě do toho netahej." řekla mu naštvaně, zatím co si mnul poraněné místo a udiveně ji sledoval. "běž pryč." řekla už o něco klidněji, ale stále se vztekem hlase.
On se tedy s povzdechem ke dveřím, kde se zastavil, naposledy se na ní s lítostivým pohledem otočil, než vyšel ven, a zavřel za sebou dveře. Když dveře zaklaply Yelena sebou plácla na postel, a hlasitě si povzdechla. zahnala své myšlnky do kouta, netrvalo ani pět minut, a usnula.
