Jemné chmýří pampelišek.
Toho krásného dne zalitého sluncem, stejně jako louka pampeliškami, bylo všude. Pomalu se snášelo k zemi nebo do vlasů mnoha dětí. Smích se rozléhal do všech koutů světa. A mezi smíchem odvážné bojové výkřiky, které však nikdo nebral vážně. Většina už za tu půl hodinu zapomněla, jak ta pampelišková válka vlastně začala, ale to je teď jedno. Je to zábava a o to jde.
A tak po sobě ty veselé děti hází žluté hlavy pampelišek nebo foukají chmýří všude kolem. To je jedno kam i když nejlépe do vlasů nejbližšího kamaráda. Zkrátka krásný den plný radosti.
Války se už staly takovou tradicí na uvítání léta. Války... za pár let se všechno změnilo.
Ne, že by tam stále nestála ta louka na konci jara vždy plná pampelišek.
Ne, že by zmizeli ty děti.
Spíš něco přišlo...
To něco se nazývá válka...
A tak teď místo dětí na té krásné louce zalité zlatavým slunečním svitem po sobě střílíte vojáci. Vojáci odhodlaní zabít nepřítele.
A děti? Ty se buď krčí doma a nebo v kasárnách. Mnohé z nich už nejsou děti. Hrůzy války je změnily. Viděli... viděli spoustu věcí. Věcí , které by jste skutečně nechtěli spatřit.
To chmýří tam lítá pořád. Zlomyslně se snáší k zemi jako by se nic nestalo. Občas se zaplete do vlasů vojáka a tam spočine, než se zase rozběhne do bojové linie.
Zem postupně nasákne krví. Litry krve... jež jsou nenasytně hltány společně se životy... Životy, které postupně blednou a ztrácejí se. Srdce pomalu ztrácí rytmus a vypadává z tempa. Plíce nenasytně hltají po posledních nádeších. Mysl se upíná k modrému nebi. A nakonec... Nakonec vše přestane.
A to vše stále dokola a dokola... A nemine to ani tu louku.
Místo smíchu se teď všude rozléhá salva zbraní. A společně s chmýřím létají granáty.
Vojáci bojují o každý metr země. Válí se ve špíně a vlastním potu. Nad hlavami jim pískají střely a každou chvíli odněkud létají šrapnely. Srdce mají sevřená hrůzou, stejně... stejně jako kdokoliv jiný. Kdo nebojuje, ale přihlíží...
A mezitím... mezitím se doma tam kde ještě válka nepřišla. Snaží politici přesvědčit lid aby vytrval. Protože prohra... ta by měla katastrofální důsledky. I když... katastrofa je tu už dávno.
Zbývá jediná otázka... Jaký to má všechno smysl? Nepřítel byl poražen což je dobře. Z větší části i po právu potrestám, ale stejně... Hrůzy války to neomluví...
A tak se chmýří pomalu snáší k zemi. Tak jako slzy... Ať už padlých nebo živých...
Deny016
