Nelhal mi..

Druhá šance

Když jsme se odtáhli, vypadal překvapeně. "Tohle mi zahojilo jen některé rány" řekl po chvilce a začal se na mě dívat jak na svatý obrázek. "Jen některé?" Zopakovala jsem po něm. Svůj pohled jsem přemisťovala z jeho očí ke rtům. Jen kývl ale mně tady táhle odpověď nestačila. "Které ti to nezahojilo?" Optala jsem se. Otočil se na záda a díval se na strop. Zatím co já jsem zkoumala každý jeho detail. "Třeba to, že je malá šance abys to semnou zkusila" řekl a otočil hlavu na mě. Táhle odpověď mě zarazila. Proč je tím tak moc jistý? "Dominiku, jak můžeš vědět, že je to malá šance?" Zeptala jsem se ho se starostí v hlase. Jen kývl rameny ale nakonec řekl "protože když jsem s tebou byl naposled ve vztahu, tak jsem to posral a teď mě ta minulost pronásleduje". Svoji ruku jsem přemístila na jeho tvář kterou jsem začala palcem hladit. "Poslouchej mě teď ano?" Řekla jsem klidným hlasem. Když jsem věděla, že poslouchá spustila jsem "Domi, je tu hodně velká šance, že to s tebou zkusím. Snažíš se a to je pro mě hlavní. Furt moje srdce patří tobě, chápeš? Nikomu jinému, jen tobě. Ty dva měsíce pro mě byly k nevydržení. Byla jsem zklamaná ze všeho a i když jsem si myslela, že je mi bez tebe líp, tak jsem si sama sobě lhala. Když jsem tě viděla poprvé po dvou měsících, věděla jsem, že nejsem šťastná" dořekla jsem svůj monolog a dívala se do těch čokoládových očí které se lesknou. Ve kterých jsem viděla jiskry. Nic neříkal, nevěděl ani co by měl říct a tak jsem věděla, že já jsem ta která musí udělat ten krok kupředu abych mohla mít zas nějaké to štěstí v životě. Hladila jsem mu vlasy a pomalu se přibližovala k jeho obličeji. Jemně jsem ho políbila na rty a pak zašeptala "Dominiku, miluji tě a dávám ti druhou šanci". Odtáhla jsem se od něho a viděla jsem jak mu stékají slzy. Posadil se na lehátko a hned se na mě otočil. Chytl mě jednou rukou za tvář a druhou za stehno. Políbil mě a já si to nechala líbit. Sedla jsem si na něho obkročmo a opřela svoje čelo o to jeho. "Ukážu ti, že jsem se změnil. Slibuji ti to. Miluji tě" políbil mě a hladil mě po stehně. "Věřím v to" zašeptala a dala mu pusu.

Ležíme v objetí už nějakou tu hodinku. Kluci už dávno odešli a my dva jsme tu zůstali sami. Po chvilce jsem slyšela otevírání dveří a tak se otočím směrem k nim. "Dobrý podvečer" řekl doktor který stál uprostřed místnosti. Zvedla jsem se z lehátka a Dominika jsem nechala spát. Přešla jsem blíž k němu a čekala, co z něho vypadne. "Zítra bude moct jít domů ale musíte na něho dohlédnout, aby to už neudělal znova" řekl a já jsem na to kývla. "A chcete tu zůstat přes noc?" Zeptal se, já se koukla na Domču který tam hezky spal. "Půjdu domů, jen jestli bych mohla poprosit o tužku a papír?" Optala jsem se a celou dobu jsem se pak dívala jen na něho. "Tady" doktor mi podal to, co jsem vyžadovala. Přešla jsem ke stolu kde jsem napsala dopis.

Dobré ráno. Včera večer jsem jela domů, tak ať to jen víš. Dnes by tě měli propustit z nemocnice. Těším se na tebe a doufám, že spolu budeme strávit čas. Miluji tě. S láskou Dominika.

Papír jsem položila na stolek který byl hned vedle lůžka. Sklonila jsem se k Dominikovi kterého jsem políbila na čelo. Jemně se usmál a spal dál. Přešla jsem zpátky k doktorovi kterému jsem vrátila tužku a následně se s ním rozloučila.

Cesta domů byla náročná. Jak po fyzické tak i psychické stránce. Začal mi scházet Dominik a jeho náruč ve které se cítím tak moc bezpečně.
Doma jsem si vyzula boty a z předsíně jsem si to mířila rovnou do koupelny, kde jsem si dala teplou vanu. Po umytí jsem si vyčistila zuby a udělala další potřebnou hygienu. Hodila jsem si na sebe pyžamo a rovnou zalezla do postele. Usínala jsem s myšlenkami na Dominika a náš vztah.

💕Po delší době je tu nový díl, doufám že se vám bude líbit