Magie nás spojila, ať nás tedy člověk nerozdělí -HPFF

12.

Jestli byl jejich vztah blízký, tak nyní se ještě utužil. Remus ani netušil, jak se to stalo, ale nemohl si pomoci, aby si nemyslel, že... že se do svého přítele zamiloval. Jenže mohl vůbec? Jeho rodiče měli zvláštní pouto, obvykle mudlové nedokázali projít Zjištěním, ovšem jeho matka to nějak dokázala. Z domova tedy nevěděl, jestli kouzelník může někoho milovat, i když nesou spřízněné duše. Věřil, že Sirius by mu to řekl, takže nebylo pochyb, že jde jen o nějaké jeho šílené pobláznení a zmatek. Nejraději by to svedl na vlka, ale nemohl. Nemohl, protože vlk ho ovlivňoval v mnoha věcech, ale v pocitech ne. Jenže i on se ve výsledku choval zvláštně. Od té podivné noci se stával čím dál nebezpečnějším,ale zároveň v Siriho přítomnosti se přeměnil v neškodného hafana. Mohl snad vlka ovlivňovat on? O tom silně pochyboval. A tak mu zbývala jen hlava plná otázek bez odpovědí.
__________________

Pro většinu studentů Bradavic začal normální den, ovšem pro dva mladíky z Nebelvíru to nebyl obyčejný den. Pro jednoho to byl den narozenin a Zjištění, pro druhého ten nejtěžší den v životě, protože ho čekalo dokončení rituálu. A přesně to Siriuse už od rána trápilo. Removu oslavu naplánovali na večer. Jako obvykle pozvali hodně lidí, což znamenalo, že se o Removo Zjištění bude zajímat většina z nich, ale nikdo se nesmí dozvědět pravdu, takže on musí stihnout obřad ukončit ještě před začátkem. Nejlépe by udělal, kdyby ho zakončil hned. Jenže.... zůstávalo tu to proklaté jenže, které mu v tom zabraňovalo. On to nedokázal! Kdykoliv se podíval do těch medových očí nebo jen na tu postsvu plnou jizev, nedokázal si představit, že se toho vzdá. Vždyť Rem pro něj znamenal tolik! Jediná věc, která ho držela od toho, aby se vzdal, byl krutý fakt, že tím svému příteli prospěje mnohem více, než kdyby ho dál ohrožoval. Proto prostě musel obřad dokončit.
Během dne se o to pokusil několikrát. Jednou se mu to málem povedlo, kdyby ovšem nepřišel James a nepřerušil je, čímž mu úplně sebral odvahu. A tak nastal večer a začala oslava, ale rituál nebyl stále dokončen. Všichni se bavili, James se snažil opít Červíčka, takže Sirius zůstal na ocet sedět na pohovce u zdi místnosti. Kvůli tomu všemu neměl náladu, takže i když za ním někdo přišel, odpálkoval ho. Nakonec se to zřejmě dostalo až k Removi, protože za ním přišel s ustaraným výrazem. Sirius se prvně lekl, že už to Remus zjistil a teď mu chce říct, že to musí být omyl, ale jeho přítel se ho starostlivě zeptal: „Jsi v pořádku? Obvykle býváš středem pozornosti a dneska sedíš v koutě.“ „Nic mi není,“ ujistil ho. „Možná jsem jen unavený, půjdu už do pokoje.“ „Doprovodím tě,“ nabídl se hned hnědovlásek, aniž by mu dal šanci zareagovat, už ho vlekl do pokoje. V Siriusovi to spustilo vlnu emocí, kterou se nedala zastavit. Štěstí z toho, že se o něj jeho druh bojí vystřídalo bolestivé uvědomění, že se toho musí vzdát. Právě proto do pokoje vešel jako hromádka neštěstí, už pevně rozhodnutý tentokrát obřad dokončit. Zastavil se kousek za dveřmi, které za sebou zavřel. Remus pokračoval dál, ale zarazil se, jakmile zjistil, že on zůstal stát. „Siriusi?“ zeptal se zmateně, přičemž se k němu otočil, ale Sirius raději hleděl do země. Když se vyhne pohledu na něj, půjde to jednodušeji. Zhluboka se nadechl. „Ego...“ ucítil prudkou bolest v hrudi. Nečekal to, proto ho to málem složilo. Naštěstí se mu povedlo vzpamatovat a zkzsil to znovu. „Ego...“ tentokrát už se na bolest připravil, takže dokázal pokračovat,„dare in...“ „Siri?“ přerušil ho Remusův hlas plný obav. V tu chvíli pochopil, že tenthle boj prohrál. Po tvářích se mu začaly kutálet slzy, aniž by tušil přesně proč. Jeho sebeovládání prostě vypovědělo službu. Nejasně vnímal, že k němu Rem mluví, ovšem nezmohl se na odpověď. A tak prostě jen zvedl k hnědovláskovi svůj pohled.
______________________________

Něco se dělo, jenže on nevěděl co a to ho děsilo. Sirius, vždy tak veselý, plný života dves vypadal jako živoucí mrtvola. Proto se nabídl, že ho doprovodí, chtěl se ujistit, že se jic nestane, jenže černovlásek se cjoval divně. Zastavil u dveří s pohldem zanořeným do země. Nereagoval na něj, místo toho začal říkat slova, která zněla jako latina, ale Remus jim nerozuměl. Přitom navíc vypadal, jako by ho každé nově vyslovené slovo bolelo. Nemohl se na to dívat! Prostě to nešlo. „Siri?“ oslovil přítele. Ten ztichnul, aby se hned na to zhroutil, čímž ho vyděsil ještě víc. „Tichošlápku?“ zkusil, bez reakce. „Siriusi!“ Stále nic. „Siri!“ Tentokrát už se odezvy dočkal. Starší mladík k němu zvedl oči plné slz. V tu chvíli všechno pochopil.
To poznání jím projeli jako rána elektrickým proudem. Nedokázal tomu uvěřit! Našel svého druha, prošel si Zjištěním, aniž by tušil, co se stalo. Jeho vlk se jako naráz uklidnil v hodného psíka tiše ležícího v koutě mysli, která teď dokázala myslet jen na jediné: Sirius. Sirius. Sirius. Emoce v něm překypěly a on je musel vyventilovst, jibak by se nejspíš zbláznil. Nenapadlo ho nic lepšího než černovláska zmáčknout v pevném láskyplném objetí.
Cítil, jak se tělo v jeho náručí zachvělo a za chvíli ucítil na rameni, jak se jeho triko nasakuje slzami. „Vadí ti to?“ zeptal se s obavami. Nedokázal si Siriho chování vysvětlit. A bál se jeho reakce. Vždyť... on už to musel vědět od listopadu, a neřekl mu to. „Nechci ti ublížit!“ zamumlal mu Tichošlápek do ramene. „Nechci.“ „Vždyť mi jic neděláš,“ ujišťoval ho klidně. Povolil při tom objetí a jednou rukou začal konejšivě hladit Siriuse po zádech.
Stáli tam tak dlouho, než se Sirius uklidnil natolik, aby mohl normálně mluvit. Nakonec ho černovlásek jemně odstrčil od sebe a opět zabořil zrak do podlahy. „Já... já ti opravdu nechci ublížit... moje rodina... tradice... Nikdo se to nesmí dozvědět. Nikdo!“ pokoušel se druhý mladík vysvětlit. Remus tomu moc nerozuměl, pochopil jen tu poslední větu, a ačkoliv stále nechápal důvod, trochu ho to uklidnilo. Znamenalo to, že jeho druh ho nechce opustit. „Dobře, nikdo se to nedozví,“ odsouhlasil celkem spokojeně. Siriuse to zřejmě trochu uklidnilo, podíval se na něj a na tváři se mu rozlil drobný úsměv. Remuse tím malém dostal do kolen.
______________________________

Ahojky!
S mírným zpožděním zde máme další kapitolu! Tentokrát je hodně náročná, ale snad jste si ji užili. A pro ty, kteří čekají na Jegulus mám dobrou zprávu! Brzy se totiž dostane konečně pořádně i na ně.
Františka