I STILL LOVE YOU... [Hyunlix]

2.

Felix pov:

Najednou se mi po tváři začaly kutálet slzy. Štípaly mě v očích a zanechávaly za sebou mokré cestičky na mém obličeji. "Proč mi tohle děláš Hyunjine?..." Zašeptal jsem zoufale.

Chvíli jsem tam jen tak ležel a přemýšlel. 'Co když se mu prostě nelíbím?' Napadlo mě. Vstal jsem z postele a stoupnul si před zrcadlo. 'Jsem tlustý...' Řekl jsem si pro sebe. (Btw není tlustý, jenom si to myslí) 'Budu míň jíst a víc cvičit...' Rozhodl jsem se.

Kouknul jsem se na mobil a všimnul si, že bylo 9:42. Setřel jsem slzy z mého obličeje a šel opět k posteli. Sednul jsem si na okraj matrace a najednou jsem slyšel někoho zaklepat na dveře."Dále!" Křikl jsem směrem ke dveřím, které se hned otevřeli. Stál tam Hyunjin. Srdce mi poskočilo radostí a zároveň i smutkem. 'Co po mě asi může chtít?'

"Hele Felixi potřebuju ty texty, které sis ode mě půjčoval." Řekl mírně naštvaným tónem hlasu. "Já ale žádné texty nemám. Všechno jsem ti přece vracel." Odpověděl jsem mu a on se zamračil. "Tak kde asi tak jsou?!" Zvíšil na mě hlas. To mě trochu vyvedlo z míry a začal jsem koktat. "J-já nevím, jsou přece t-tvoje." Odvětil jsem s nervozitou v hlase. "Tak ty nevíš jo?! Vždyť sis je půjčoval!" Naštvaně se na mě podíval. "A-ale-" Nestihl jsem ani domluvit a on na mě začal ještě víc křičet. "Víš jak dlouho jsem se tím sral?!" Křikl a probodl mě jeho ostrým pohledem. "H-hyunjine, já je fakt nemám." Řekl jsem zoufale. Hyunjin ke mě přišel a chytil mě za lem trička. Přiblížil se k mému uchu a zašeptal: "Nelži mi, nebo to s tebou nedopadne dobře." Následně mě pustil, čímž způsobil to, že jem spadl na tvrdý rám postele. Pak beze slova odešel a silně za sebou bouchnul dveřmi.

Chvíli jsem se vzpamatovával z toho, co se stalo. Opět jsem začal brečet. 'Proč já?' Vždyť ty texty ani nemám. Bodalo mě to u srdce. Člověk kterého miluju je na mě naštvaný. Nemám rád, když na sebe lidi křičí, nebo se hádají. Já vím, je to možná trochu dětinské, ale já to nesnáším...

Z ničeho nic se mi udělalo špatně a já běžel hned do koupelny. Sklonil jsem se nad záchodovou mísu a začal zvracet. Dveře do koupelny se otevřeli a někdo na mě promluvil. "Felixi? Co se stalo?..." byl to Chan. "Tak dnes budeš odpočívat." Řekl a já jsem jen zakýval hlavou a šel k umyvadlu. Vypláchl jsem si pusu a kouknul na sebe do zrcadla. Vypadal jsem hrozně. Tváře jsem měl bledé a oči rudé od toho, jak jsem brečel. Za mnou stál Chan a opatrně mě pohladil po zádech. "Felixi běž si lehnout, uvařím ti čaj a donesu prášek ano?" Koukl na mě ustaraným pohledem a já jen kývl.

Chan tedy vyšel z koupelny a já si to namířil pomalím krokem do pokoje. Lehnul jsem si na postel a za chvíli do pokoje vešel Chan i s čajem a práškem. "Tady máš a kdyby něco, tak mi zavolej. S klukama už musíme jet, tak ahoj." Řekl a pohladil mě po vlasech. "Ahoj a díky.." odpověděl jsem mu a on se na mě mile usmál.

~~~~~

Ani nevím jak, ale usnul jsem. Po asi dvou hodinách spánku jsem se probudil a už mi bylo líp.

Zvedl jsem se z postele a šel se podíval do koupelny. Vypadal jsem příšerně.... Měl jsem hlad, ale vzpomněl jsem si, že vlastně potřebuju zhubnout. Chci být totiž dokonalý. Třeba si mě pak všimne...

Najednou jako by se mi všechny myšlenky vrátily a začal jsem znovu brečet. Zklouzl jsem se na podlahu a opřel se o zeď. Zkrčený jsem tam seděl a brečel. Mé vzlyky se ozývaly po celé koupelně a já se po dlouhé době cítil úplně na dně...

-Doufám že se vám kapitola líbila, do konce týdne ještě vyjde jedna

Lucy💕