Artemis: The Seventh Avenger

01 [14]

☆ ☆ ☆

Sleduju, jak se Nat odrazí od Kapitánova štítu a zachytí se jednoho jezdce. Odletí směrem ke Stark Tower, aby se pokusila zavřít ten portál.

„Kapitáne, banka na Čtyřicáté druhé kolem Madison," zaslechla jsem v uchu Clintův hlas ve chvíli, kdy jsem zanořila čepel do hrudníku dalšího Chitauri. "Uvěznili tam hodně lidí," ohlásí.

Steve se po mně ohlédne a postaví se na nohy poté, co dobojuje s Chitaurim. Po obličeji se mu rozlije směska starosti a nejistoty.

„Běž," přikývnu. „Já si stejně musím vyřídit něco s Lokim. Myslím, že už je na čase, abych to udělala."

„Sama?" Steve na mě pozvedne obočí. „Bude to nebezpečné."

„Já vím. Proto nepůjdu sama." Pokrčila jsem rameny a ukázala jsem na Hulka, který právě přistál nedaleko od nás. „Vezmu si Zelenáče. Mimochodem, chceš tím naznačit, že bych ho sama nezvládla?" ušklíbla jsem se.

„Samozřejmě, že ne." Usměje se. „Neopovážil bych se."

Zachechtám se. „Dobře. Tak běž, ti lidi by fakt potřebovali tvou pomoc."

Přikývne. „Clinte, jdu na to," informuje ho.

Otočila jsem se na podpatku a připravovala jsem se na Lokiho.

„Camille!" zvolá ve chvíli, kdy jsem se chystala odejít. „Budeš v pohodě, že ano?" zeptá se, zní, jako kdyby potřeboval ujistit.

„Jo, budu v pohodě." Usmála jsem se a pozvedla jsem obočí. „A ty?" zeptala jsem se žertovně a taky e se tomu zasmál a zavrtěl hlavou.

Hlasitě jsem zapískala a přitáhla jsem pozornost Hulka, který se bez námahy prodíral zástupy Chitauri, jako kdyby to byly hadrové panenky.

Trhne ke mně hlavou a zavrčí. „Woah," opatrně se k němu přiblížím. „Klídek, chlape. Jenom potřebuju svézt nahoru."

Visela jsem z jeho obrovských zad, držela jsem se, jako kdyby mi šlo o život. Prudce to se mnou házelo ze strany na stranu, zatímco stoupal po Stark Tower, několikrát při tom málem uklouzl.

Přitáhl se dopředu a do okna, přičemž se sklo rozšířilo na nespočet kousíčků. Seskočila jsem z jeho zad a schoulila jsem se do kotoulu, jakmile jsem se dostala do kontaktu s chladnou podlahou.

Zastrčila jsem šíp do luku a natáhla jsem tětivu, zatímco jsem mířila na Lokiho.

„Jsi zpátky tak brzy, Artemis?" odfrkne si. „Nemůžu se rozhodnout, jestli jsi neskutečně odvážná nebo jednoduše blázen," řekne s vážným obličejem.

V mžiku sekundy se objeví přímo přede mnou. Ruku má kolem mého krku. Zanaříkám, jelikož se jeho stisk ve vteřině zesílí. Divoce kopu nohama, když mě zvedne ze země, snažím se dosáhnout na pevnou zem.

„Myslím, že teď už je jasné, že jsi jen blázen. Jak hloupá musíš být, aby sis myslela, že mě můžeš porazit," vyplivl a ještě více upevnil svůj stisk.

Lapala jsem po dechu, plíce mě pálily. Sápala jsem se mu po zápěstí, snažila jsem se, aby svůj stisk povolil. Moje ruce mu vystoupaly po obličeji, tlačila jsem mu na něj a doufala jsem, že něco, cokoliv způsobí, aby toho nechal.

Cítila jsem, jak energie opouští mé tělo a má oční víčka byla nesnesitelně těžká. Už jsem nedokázala dál bojovat. Ale v tu chvíli jsem uslyšela, jak Loki zavrčel bolestí, rychle jsem znovu otevřela oči.

Moje plíce cítily úlevu a mé nohy se opět dotýkaly země, mohla jsem teď cítit, jak mi žilami koluje vlna energie. On, na druhou stranu, nevypadal až tak dobře. Žíly na jeho obličeji teď byly viditelnější, stejně jako ty moje, když jsem se dostala do kontaktu s žezlem, až na to, že byly fialové a ne zářivě modré.

Rychle jsem si uvědomila, co způsobovalo to reakci; byla jsem to já. Oddělala jsem svou ruku, která byla v kontaktu s jeho obličejem, a on spadl na zem, přičemž ztěžka dýchal.

„Jak se opovažuješ," zasyčí na mě a vrhne se na mě.

Cítím, jak mnou projde, když zmizím a znovu se objevím za ním.

„Co to má být?" Nevěřícně vytřeští oči, když se otočí, aby se na mě podíval. „To je nemožné," zamumlá si pod vousy.

Mé ruce svítily fialově, stejně jako předtím. Vzhlédnu od svých zářících rukou na Lokiho, který na mě zmateně zíral.

Opět se na mě pokusí zaútočit ve chvíli, kdy se mu v rukou objeví dva nože. A stejně jako předtím, cítím, jak zmizím a způsobím to, že zakopne a spadne přímo na svůj obličej.

Objevím se za ním. „Víš, už chápu, proč to pořád děláš. Opravdu se mi to začíná líbit." Zasměju se.

„Zabiju tě!" zakřičí Loki a zvedne se ze země.

Hulk naštvaně praští pěstí do země a zavrčí, přičemž se chystá zaútočit na boha, který se právě vyhrabal na nohy.

„Tak dost!" zakřičí Loki, v místnosti nastane ticho a Hulk se kompletně zastaví.

„Všichni jste jen podřadní červi, já jsem bůh, ty tupá stvůro, nedám se zastrašit nějakým-"

Jeho řeč byla rychle přerušena tím, že jej Hulk popadl za nohu a máchal a bouchal s ním o zem znova a znova.

„Slabý bůh," vyplivl Hulk, zatímco odcházel od boha, který kňučel bolestí, zatímco ležel na zemi.

Zachechtala jsem se, když jsem uslyšela Hulkův komentář a jemně jsem zavrtěla hlavou, zatímco jsem mu lezla na záda, ale on sebou začal házet a snažil se mě ze sebe shodit.

„Whoa, klid," řeknu jemně, čímž se trošku zklidní. „Je čas jít, zelenáči."

Hulk vyskočí z budovy a skočí na druhou, než konečně dole najdeme dvě známé postavy.

„Tam dole!" Ukážu a zdá se, že on to pochopí, protože seskočí z té budovy dolů na zem.

Přistáli jsme vedle Thora. Sleduju, jak se Hulk odrazí a přichytí se nejbližší budovy a dál si dělá cestu mezi tucty Chitauri, přesně jak mu Kapitán řekl.

Okamžitě jim začnu pomáhat, jelikož si všimnu, že se kolem nás utvořila skupinka Chitauri. Schovám se za nejbližší auto, zatímco oni střílí.

„Camille!" zvolá Stevův hlas za mnou a přitáhne k sobě tak mou pozornost. Hodí mi svůj štít.

Chytím jej a použiju, abych se kryla před výstřely, než jsem se postavila ze svého místa a hodila je na Chitauri. Štít od něj narazí a srazí jich ještě pár dalších, než se odrazí od nedalekého auta a doputuje zpátky ke mně.

Thor kopne auto ke zbývajícím Chitauri a všechny je sundá v jedné vlně ve chvíli, kdy se mi štít vrátí do rukou.

Přispěchám ke Stevovi, který, zdá se, schytal ránu a byl teď předkloněný na zemi.

„Díky," zabručí, když mu pomůžu nahoru. Thor se k nám připojí a také mu nabídne ruku.

„Připravený na další kolo?" zeptá se Thor, když Stevovi vrátím jeho štít.

„Co?" řekne Steve mezi nádechy. „Začínáš být unavený?"

Ve chvíli, kdy to dořekne, se kolem nás objeví skupinka Chitauri.

„Připravte se," instruuje nás Rogers.

Otočíme se čelem k Chitauri, přičemž si navzájem kryjeme záda a zbraně máme připravené.

„Je jich tady až moc, Kapitáne," vydechnu. „Všechny je nezvládneme."

„Zvládneme," ujistí mě. „Nebo při tom alespoň umřeme," řekne.

V jeho pohledu zachytím kapku starosti, když se na mě podívá. Na krátkou sekundu zavřu své oči, párkrát se nadechnu a vydechnu a připravím se na další kolo bitvy, když na něj pevně pokývnu hlavou.