Temná Dědička

24 - Hranice

× Dorren ×

„Rain, dones mi brašnu.“

Chvíli stála zaraženě na místě, ale potom vzlétla a donesla mi ji.

„Díky.“ Zalovil jsem v kapsách, dokud jsem nenašel provaz, který jsem si tehdy koupil v Olvadenu, když jsme se rozdělili kvůli práci. Myslel jsem si, že ho budu muset použít na Rain, ale i když jsem tušil, že mi v noci uteče, z nějakého důvodu jsem necítil nutnost provaz použít. Teď se však hodil na Tarkei.

Svázal jsem jí ruce za zády a přinutil jsem ji postavit se. Potom jsem jí svázal i křídla, protože jsem věděl, že by jinak při nejbližší příležitosti ulétla.

Tarkei se vrátil její věčný úšklebek. „Co, to jsi vážně tolik vyměkl? Už se ani nedokážeš odhodlat k vraždě? Nebo možná nakonec nemáš pro tu holku až tolik citů, aby ti stála za pomstu?“

„Nechci se mstít,“ odpověděl jsem suše. Už jsem kdysi Rain vysvětloval, proč nenávidím ten koloběh, který pomsty přinášejí. Ano, byl jsem sice v jednom chycený, ale to neznamenalo, že v něm musím pokračovat.

Tarkei viděla, že mě jen tak nerozhodí, a tak uraženě zkoumala, jak moc jsem ji svázal. Hodně dobře, Tarkei, o to se vážně neboj.

Rain stála opodál a za ní Kargith, která zpoza ní vykukovala na Tarkei. Potom vystoupila. „Jak se to hezky obrátilo, že?“ ušklíbla se.

Tarkei se na ni zamračila.

Kargith si povýšeně založila ruce. „Teď nejsem já ten, kdo někde trčí přivázanej k židli a čeká, co bude dále.“

Tarkei si odplivla. „Kdybych věděla, že je tvá schopnost tolik mocná, možná bych tě radši zabila na místě.“

„Ale já bych ožila.“

„Právě... Ale do té doby už bys byla někde, odkud tě nemá kdo vysvobodit.“

Kargith vyděšeně polkla a opět se schovala kousek za Rain.

Vítězný úšklebek Tarkei se mi hnusil. „Buď zticha,“ řekl jsem výhružně, „nebo ti budu muset zavázat i pusu.“

„Pravda, bacha na mě, můžu tě kousnout.“

Ignoroval jsem její poznámku a volnou rukou jsem si přehodil brašnu přes rameno. Druhou rukou jsem ji stále držel za provazy na zádech. Otočil jsem se na Rain a Kargith. „Vypadá to, že dneska moc odpočinku nezískáme. Proto bych navrhoval pokračovat v cestě, alespoň dokud nepřejeme hranice mezi Východní a Západní říši.“

Rain souhlasně přikývla, i když se jí pod očima rýsovaly tmavé kruhy a nevypadala příliš energicky. Kargith rovněž souhlasila.

„Tak jdeme.“ Postrčil jsem Terkei před sebou, ať začne používat i nohy, které teď byly její jedinou možností pohybu.

„Co se mnou vůbec plánuješ udělat? Nemůžeš mě jen tak dát do vězení, potřebuješ důkazy - to snad víš, ne?“

„Něco vymyslíme.“

Za téhle zvláštní atmosféry jsme po doplnění vodní zásoby pokračovali přes řeku a dále po cestě, co nás jednou měla zavést do Guranderu. Směrem k hranicím.

...

∆ Cass ∆

Bouchal jsem pěstmi do balíků slámy, dokud mi nezačala rudnout kůže na kloubech. Snažil jsem se přijít i na to, jak použít v boji křídla, protože mi Sal řekl, že to nějak jde, i když to sám neumí. A myslím, že jsem na to přišel. Když jsem je použil podobně, jako bych zasadil ránu loktem, šlo to snadno.