Destructive Storm [CZ] ✓

26. | Všechno se rozpadá

„Nebyla to její chyba," Sean zvyšuje svůj hlas a já schovám hlavu pod polštář, abych jeho rozrušená slova neslyšela. Nechtěla jsem být důvodem, proč se Sean a Aaron hádali. Vážně jsem nenáviděla to vědění, že jsem jim znepříjemnila život.

„Je mrtvá, Seane!" vzteká se Aaron. „Měla ji zachránit, ne způsobit její smrt. Zastřelila jí, vzpomínáš si na to? Proč se jí zase zastáváš, Seane? Vždyť ji vůbec neznáš."

„Jen nerozumím tvé silné nenávisti vůči ní," řekne prostě a já se váhavě postavím na nohy a přejdu k oknu, které je náhle bez dozoru. Mohla bych utéct, kdybych v sobě našla odvahu. Už jednou jsem utekla, proč bych to nezvládla i teď? „Já jí věřím," vydechne a já ztuhnu. „Je čestná a i přes to, že jsme ji unesli, byla odhodlaná pomoct."

„Myslíš to vážně?" zeptá se Aaron. „Vážně jsi odhodlán věřit úplně cizímu člověku? Věřím tvým instinktům, ale nechci, aby ses spálil, jasný? Neuvěřitelným způsobem mi na tobě záleží, Seane. Nechci tě vidět zklamaného a zničeného."

„Tak mě nech s Kathleen promluvit," reaguje okamžitě a já od okna ustoupím. „Jestli mi věříš a nechceš mi ublížit, Aarone, nech mě udělat to, co považuju za správné."

„Po tom všem, co jsi viděl?" zeptá se Aaron.

„Zrovna kvůli tomu, co jsem viděl. Jen jsem to viděl, ale jejich rozhovor jsem odposlechnout nedokázal. Věřím, že Kathleen Emmu nezabila, ale jen jí ulevila od bolesti. Pojď se mnou a přesvědč se o tom na vlastní uši," přemlouvá ho Sean a já se s drobným úsměvem posadím na postel. Líbí se mi ta představa, že mi Sean takhle důvěřuje, i když mě vůbec nezná. Nevím, co ho přimělo k tomu, aby se vůči mně takhle cítil. Ale oceňovala jsem to a vážila si toho. Bylo to milé gesto a mě těšilo, že v něm vyvolávám takhle silné pocity.

Dveře od mé místnosti se otevřely a já se jen líně otočila za zvukem. Tvářila jsem se, jako bych jejich rozhovor vůbec neslyšela. Není totiž slušné odposlouchávat cizí rozhovory, i když někdy bývají vážně lákavé a zajímavé. Do místnosti jako první vejde Sean a okamžitě mi věnuje drobný úsměv, i když se v jeho podání jedná jen o zvednutí pravého koutku úst. Za ním stojí Aaron a ten se na mě dívá vysloveně naštvaně.

„Ahoj, Kat," pozdraví mě Sean a kývnutím hlavy mi naznačí, abych se usadila na kraj postele. Bez rozmyšlení tak učiním a čekám, co se bude dít. „Chceme si s tebou promluvit."

„Dobře," špitnu vystrašeně. Nenávidí mě, nechtějí mě tady. Nejradši by mě zabili. Musím předstírat, že o ničem nevím, ale já vím všechno. Už mě nepotřebují.

„Emma," vysloví její jméno a já se zatřesu. Stále jsem se s její smrtí nestihla vypořádat. Nenáviděla jsem ji, ale teď jsem měla úplně jiný pohled na věc. Byla sama a já možná mohla udělat víc pro to, aby se tak necítila. Nezachránila jsem ji.

„Nezachránila jsem ji, protože jsem nemohla," řeknu sama od sebe a pohled upřu na chladnou podlahu. „Neudělala jsem to z nenávisti, kterou jsem k ní chovala. Bylo už příliš pozdě. Infekce, ona se rozšířila."

„Nemohla jsi nic udělat?" zeptá se Sean, jakoby mě celou dobu neposlouchal.

„Nemohla," přitakám, „nenechala jsem jí umřít záměrně, slibuju. Nejsem takový typ člověka, vážně ne."

„Hm," zabručí Aaron a já se na něj zvědavě podívám, „věřím ti, Kathleen."        

„Doopravdy?" špitnu překvapeně. „Chci říct, že jsem myslela, že jsi proti všemu, co řeknu."