I Need You boy ✔️

3. Kim Namjoon

"Ano, vidím tě a i slyším! Jsi vymyslel nějaký lektvar neviditelnosti nebo co?" Už jsem se začal trochu uklidňovat. Šlo poznat, že ten mě asi nezavraždí.

"Počkat, ty to nechápeš! Ty mě vidíš a slyšíš!" Začal radostně poskakovat. Já to vzdal a střep, jsem odložil na linku. Až v této chvíli, jsem si uvědomil, že mi krvácí ruka.

"Nechápu tebe a ani to tvoje vidění a slyšení, ale běž prosím trochu bokem." Řekl jsem a on, se posunul. Došel jsem ke skříňce, ve které, je uložená lékárnička. Vytáhl jsem jí a začal vytahovat obvazy.

"Klidně, ti to ošetřím" Řekl ten kluk. Udiveně jsem se na něj koukl.

"No jasně a ještě, mi něco uděláš. Zapomeň a jdi ode mě dál.." Otočil jsem se zpět k lékárničce. Vytáhl jsem poslední obvazy a nějakou desinfekci.

"Prosím, věř mi. Vystudoval jsem doktora.." Poprosil a místo toho aby šel ode mě dál, šel blíže.

"No dobře, ale jestli mi něco uděláš, budeš toho litovat!" Varoval jsem ho. Celkem jsem se bál, že mi něco udělá, ale zároveň jsem se ani nebál. Působil totiž, jako pitomí člověk. Podal jsem mu obvazy a ostatní potřebné věci. Nebo to spíše on, si je vybral. A opravdu, mi tu ruku nějak bezpečně zavázal a už to ani moc nebolelo.

"Děkuji... Jak se jmenuješ?" Zeptal jsem se a koukl se klukovi do očí. On se usmál.

"Nemáš zač a jmenuji se Kim Namjoon.." Řekl a já, se hlasitě zasmál.

"No tak to určitě. Toho před dvaceti lety někdo zavraždil. A i kdyby by byl naživu, nevypadal by tak mladě. Bylo by mu tak čtyřicet." Opřel jsem se o linku. Ani jsem si pořád neuvědomoval, že je za mnou několik střepů.

"Věříš, na posmrtný život a nadpřirozeno?" Zeptal se a já, přikývl na ano.

"Tím pádem doufám, že mi uvěříš.. Jmenuji se Kim Namjoon a jsem ten Kim Namjoon, kterého kdysi zavraždili v tomto domě. Určitě znáš, jak se říká, že jdeš po smrti do pekla, nebo do nebe. No a ono to je pravda. Nevím, jak to je v pekle, tam jsem byl akorát jednou na návštěvě. Ale v nebi, si můžeš vybrat, kdy se chceš vrátit na zemi, na jak dlouhou dobu a kde. A já si řekl, že se vrátím za dvacet let, do svého starého domu a budu tady dva měsíce. Takže, cele prázdniny. Ale nečekal jsem, že mě někdo uvidí a uslyší. Proto, jsem byl takový překvapený." Řekl a já poslouchal. Asi bych mu neměl věřit, ale problém je v tom, že mu věřím. O posmrtný život a tyhle věci, se celkem zajímám.

"Celkem se divím, ale věřím ti. Přece jen, když jsem viděl staré fotky Kima Namjoona, vypadal podobně jako ty. Možná i stejně. Mas štěstí, že se o tyhle věci zajímám, jinak by jsi teď už byl na ulici." Uchechtl jsem se a začal sbírat střepy za sebou.

"Jak se vlastně jmenuješ? A bydlíš tu sám?"Zeptal se a začal mi pomáhat se sbíráním střepů.

"Jmenuji se Kim Seokjin. Bydlím tu i s bratrem, Jeon Jungkookem. Ale on je teď někde pryč, se svým přítelem." Dal jsem oči v sloup a Namjoon se zastavil.

"Máš snad problém s tím, že má přítele a ne přítelkyni? Protože jestli ano, tak odcházím. Sám jsem gay a tohle, nechci slyšet." Řekl uraženě a zadíval se mi do očí.

"Ne to ne! Je to naprosto v pořádku. Taky si sám někdy myslím, že jsem na kluky. Ale on s ním chodí dva a půl měsíce a nikdy jsem toho jeho přítele, neviděl osobně" Vysvětlil jsem a odnesl pár střepů do koše. Otočil jsem se na Namjoona, který sbíral dál.

"Každopádně, co ses pokoušel vařit?" Zeptal jsem se a došel k plotně.

"Chtěl jsem si dát mrkev, ale trochu mi nejde nakrájet." Odpověděl mi a vyhodil střepy do koše.

"Všiml jsem si.. Vařil jsi někdy?" Ptal jsem se radši. Nechci přijít o svou kuchyni, kvůli nějakého mrtvého imbecila.

"Ano. Ale moc mi to nejde" přiznal a poškrábal se na zátylku.

"Tak pojď. Já ti s tím pomůžu." Usmál jsem se a koukl se na tu spoušť u plotny. To bude zábava..