Temná Dědička

30 - Hrátky s ohněm

∆ Cass ∆

Byl jsem až moc vysoko. Zastavil jsem se uprostřed letu a převrátil jsem se směrem dolů. Stačilo natáhnout ruce - můj protivník nestihl zabrzdit. Cítil jsem, jak se mé drápy obklopené ohněm zasekávají do jeho kůže, i pod ni. Když jsem je vytrhl, následovaly mě kapky krve a výkřik vojáka.

Nechal jsem ho trápit se s bolestí a zamířil jsem dolů. Ostatní vojáci, co za mnou mezitím letěli, teď od země tvořili jakousi pomyslnou věž a já se vrhl přímo do jejího středu. Můj oheň a síla křídel ničili její strukturu přímo zevnitř. V té chvíli mě napadla zvláštní myšlenka.

Proč jsem vlastně Dědic? Dědic čeho?

Věděl jsem, že ta ohromná a nebezpečná síla s tím musí nějak souviset. Ale teď nebyl čas na další otázky.

Všiml jsem si, že mě následuje další démon, který musel mít něco za lubem. Měl temné kruhy pod očima a když se po mně ohnal mečem, zlomyslně se ušklíbl. Myslel jsem si, že kov okamžitě roztavím, ale jeho meč prošel mým ohněm jako nic a zasáhl mě do ruky.

Sykl jsem bolestí a rychle jsem plánoval, jak se vyhnout jeho dalšímu útoku. Měl ten voják snad nějakou speciální zbraň? Když jsem se však při dalších útocích díval pozorněji, uvědomil jsem si, že to spočívá v jeho schopnosti. Sotva jsem meč začal tavit, on ho skládal zpátky dohromady. Uměl ovládat kov.

Ohlédl jsem se k zemi, abych získal přehled nad zbytkem situace. A očekávaně: moc dobré to nebylo.

Salovy rodiče drželo několik vojáků a nutili je vrátit se do domu. Sala mezitím odtahovali vojáci, kteří mu nasazovali pouta.

„Lhal jsi vojákům svého lorda," pravil ledově velitel, „a za to tě čeká trest, mladíku."

Silně jsem máchl křídly. Ať mi byl v zádech ten šílenec se schopnostmi ovládání kovů nebo ne, Sal byl mnohem důležitější. Jenom mě bránil. A chtěl ochránit své rodiče, tak převzal všechnu vinu na sebe. Ten idiot, kterého tolik miluju...

Přistál jsem na zemi a už při tom jsem dva vojáky poslal ohnivou sílou stranou. Razil jsem si cestu k Salovi, ale když to vojenský velitel spatřil, vykřikl nějaké povely a všichni vojáci opět zamířili mým směrem.

Natáhl jsem ruku. Viděl jsem bezmocný pohled Sala, který se ke mě pokusil dosáhnout, ale vojáci ho táhli opačným směrem. Máchl jsem křídly, ale do cesty se mi postavil voják s mečem a kruhy pod očima. Probodl mě pohledem a možná by mě probodl i mečem, kdybych na poslední chvíli nezastavil.

Někdo se mi vrhl po rukou, někdo další po křídlech. Byla to změť démonů, co mě stahovala pryč, zatímco jsem bezmocně sledoval, jak se mi Sal vzdaluje z dohledu. Byl jsem vyčerpaný. Moje síla už neměla takovou moc, jako na začátku. Potom jsem ucítil ránu a zatmělo se mi před očima.

...

• Valren •

Ještě toho večera jsem se vrátil do baru, který dříve býval kovářskou dílnou. Ten mladík za pultem měl zájem o moje povídání, takže mi nabídl volný pokoj nad barem, když mu další den povím všechno, co si o jeho strýci pamatuji. Nemohl jsem odmítnout.

Bylo už hodně pozdě. Sotva jsem se dotáhl do pokoje a lehl si na postel, usnul jsem, aniž bych o tom věděl. Vzpomínky se mi promítaly do snů, jako bych je znova naplno prožíval.

...

Před lety:

Byl jsem zrovna v dílně a koval jsem nůž na zakázku, zatímco mistr Fabrytis vedle mě opravoval velký starý meč. Po nějaké chvíli ho odložil.