Coach? Or Boyfriend? (FF with L. T.)

I can't be without you!

Je tu další díl. Omlouvám se, vím, že měl být včera, ale po tom, co jsem napsala se mi trochu zkazila nálada a já nechtěla zbytečně kazit příběh. No dnes mi není o nic líp, ale to přežiji. Tak jako vždy se moc, moc, moc omlouvám za chyby. Bavte se...

"Kdo? Je to... Bude to znít hodně moc divně, ale Tomlinson." řekla jsem. Máma vykulila oči a otevřela pusu.

"A on to ví?" zeptala se.

"Blázníš? Neví to a ani se to nedozví. Je to můj třídní a trenér fotbalu. To by bylo ujetý." řekla jsem.

"Měla by sis odpočinout. Zítra jdeš do školy tak ať si vyspaná." řekla, dala mi pusu na čelo a odešla. Dopajdala jsem do koupelny, vyčistila jsem si zuby, vysprchovala a šla spát. Koukla jsem kolik je. Cože 23:00. Položila jsem mobil na stolek a usnula.

"You're the light, you're the night.

You're the color of my blood.

You're the cure, you're the pain...." vyhrává na celý pokoj můj mobil ohlašujíc čas vstávání do školy. Za zvuku písničky od Ellie Goulding Love me like you do jsem vstala. Nechala jsem mobil hrát dál a došla do koupelny. Udělala jsem ze sebe člověka a šla si vybrat, co na sebe. Vzala jsem si bílé tílko, černé kraťasy, černočervenou kostkovanou košili, kšiltovku a botasky. Do tašky jsem naházela učení, vzala si mobil sluchátka a mohlo se jít. V kuchyni jsme si vzala svačinu a šla rovnou do školy. Nesnídám. Od toho mám svačinu.

O 15 minut později:

Dojít ke škole mi trvá kolem patnácti minut. Vždy jsem ve škole jako první. Dnes jsem vyrazila, ale mnohem dřív, protože si potřebuji promluvit s Tomlinsonem. Vešla jsem do školy a šla rovnou k jeho kabinetu. Zaklepala jsem.

"Dále." ozval se hlas. Hmm.... on je tu tak brzy? No nic.

"Dobré ráno." vešla jsem.

"Ale, ale. Pojď dál. Co potřebuješ?" usmála se.

"O něčem s tebou mluvit." řekla jsem a sedla si na židli.

"Dobře a o čem?" podíval se na mě.

"Ehmm... jak začít. No..." zasekávala jsem se: "Víš jak si mi v nemocnici řekl, že se ti líbím, tak..." začala jsem, ale zasekla jsem se. Jak tohle mám říct? Rychle přemýšlej. 'Sklapni snažím se myslet.' okřikla jsem svůj mozek. 'Přestaň se bát. Pokud ho opravdu miluješ půjde to samo.' vložilo se do toho srdce. Nadechla jsem se a: "Tak, no... taky se mi trochu líbíš." řekla jsem nejistě. Bála jsem se jeho reakce.

"Oukej... Takže..." začal, ale nedokončil.

"Takže...." já udělala to samé. Oba jsme vybuchli v nekontrolovatelný smích.

"Takže to zatím necháme a uvidí se." řekl, když jsme se uklidnili. Kývla jsem.

"Měla bych jít, aby to nebylo divné. Tak zatím ahoj." řekla jsem a odešla. Za dveřmi jsem si oddychla. Vela jsem do třídy a sedla si na své místo. Po asi pěti minutách začali chodit i ostatní.

"Ahoj." přišel ke mě Josh.

"Ahoj, jak dopadl zápas?" zeptala jsem se.

"Vyhráli jsme, ale bez tebe to byla nuda." řekl: "A co ty? Jak ti je?" zeptal se.

"Jo v pohodě, jen teď nebudu moct tak dva týdny hrát, ale budu vás chodit povzbuzovat." usmála jsem se.

"A hele... naše fotbalová princezna je ve škole." ušklíbla se Tamara, která právě přišla i se svou 'kamarádkou'.