Healthy lifestyle //Taekook// Oneshot

Healthy Lifestyle

Měl jsem neskutečnou touhu. Seděl jsem za stolem a sledoval mého rozzuřeného společníka a jediného kamaráda v jednom. Rozzuřený je ještě slabé slovo, věřil jsem, že kdyby to bylo jen maličko možné, promění se v krvelačnou bestii a tam, kde by se prohnal, by nezbylo nic neporušeného a živého, protože se v něm skrývala síla tornáda. Na to jak byl drobný, uměl zastrašit. A já měl touhu shodit všechny papíry a lejstra ze stolu a projevit svoje dlouho potlačované pocity.

Den co den se objevil nějaký problém, a aby toho nebylo málo, Yoongi si chodil každý večer ulevit ke mně do kanceláře v podobě jeho nervových výbuchů a já mu to toleroval. Jiného kamaráda neměl a já neměl srdce na to, abych mu vpálil, že mám svých problémů dost. Holt pro dobrotu na žebrotu.

Po smrti otce mám celou společnost na krku já a nemohu si dovolit polevit, ztěžovat si, protože to ničemu nepomůže. Nechtěl jsem to, stranil jsem se rodinné firmy, měl jsem jiné plány, ale okolnosti to chtěly jinak a tátovo poslední přání jsem nemohl ignorovat. Dlouho jsem ani nijak nevypustil páru. Neuvolnil se. Bože, jak já bych potřeboval chvilku relaxu. Zavzpomínal jsem na své bezstarostné dospívání, na chvíle na střední, vysoké.

Měli jsme partu, se kterou jsme blbli co mohli. Párkrát jsme se dostali i do potyčky s policií, ale nikdy toho nebudu litovat, protože ty vzpomínky stojí za to. Najednou jsem dostal ohromný nápad.

"Pojďme do klubu" vylítlo ze mě jak neřízená střela.

"Co?" zastavil se ve svém bědování Gi.

"Pojďme do klubu, potřebujeme se oba uvolnit, dáme pár drinků a uvidíme."

"Jungkooku, vždyť nepiješ, žiješ zdravě. Ty tvoje saláty, ovocné koktejly, to zhebneš, jen si k té skleničce alkoholu přičichneš" znal mě moc dobře. Od doby, co jsem převzal firmu, jsem svůj životní styl obrátil o tři sta šedesát stupňů. Žádné donášky jídla, žádné sladké a především žádný alkohol.

"Změna je život" pohodil jsem ledabyle rukou a sledoval překvapeného kamaráda, který jen otevíral a zavíral pusu, bez jediné zvukové odezvy.

-

Bylo zajímavé, se objevit na místě, které jsem za mých studentských dob mohl nazývat svým druhým domovem, akorát teď jsem se tu necítil tolik komfortně, jako tehdy. Na Yoongim, byly vidět známky znechucení nad lidmi, svíjejícími se do rytmu hudby. Byl pátek večer a byla tu doslova hlava na hlavě.

"Nemám rád lidi" snažil se překřičet taneční hudbu, která se rozléhala po celé místnosti a byla slyšet až ven do noční zasněžené uličky, kde se tento vyhlášený klub nacházel. Musel jsem se zasmát jeho introvertní povaze, ale věřil jsem, že jeden večer strávený tímto způsobem mu neuškodí.

Zabrali jsme dvě volná místa přímo u baru, kde jsme měli výhled na celý prostor a oběma jsem objednal skleničku soju. Kouknul jsem se na Yoongiho, který neotálel a rovnou to šoupnul na ex a pozorně sledoval moje počínání. Nejdříve jsem si přičichnul a věděl jsem, že dnes mi bude opravdu blbě. Bude to už nějaký pátek, co jsem se alkoholu nedotknul.

"Já ti to říkal" neodpustil si uštěpačnou poznámku, která mě akorát povzbudila k tomu, abych nebyl pozadu a kopnul to do sebe taky. Můj obličej mluvil za všechno, nebránil jsem se úšklebku, který Yoongiho rozesmál, do takové míry, jak jsem ho nikdy v životě neviděl.

Protože jsem nebyl trénovaný, dal jsme si na chvíli pauzu od pití, abychom to tak rychle nezabalili. Oba už jsme byli v lepší náladě, což jsme uvítali s otevřenou náručí. Konečně jsme se cítili uvolnění a bez naštvaných poznámek a i Yoongi si odpustil svoje každodenní rozčílené křičení a bavili jsme se spolu normálně, jako dva dobří kamarádi. Než nás navštívil roztomilý blonďák a k mému nemalému překvapení přemluvil i Yoongiho, aby s ním šel na parket a mě tu nechali stát samotného, jako kůl v plotě.