I WANNA BE YOURS 2 | (CZ) | (Joseph Quinn × reader)

39

SOUČASNOST

WILLIAM

PROČ? PROČ? PROČ?

Zněla tak bezbranně. Byla úplně na dně. Jediné, co chtěla vědět, bylo proč. Proč jsem tam jel, proč jsem ji lhal, proč jsem se porval se Sebastianem, proč jsem se tak zřídil. Na jediné dvě otázky znala odpověď, ale jen na jednu jsem ji odpověděl – kdo byly ti ostatní – a na tu druhou jsem nemusel ani odpovídat – proč jsem chtěl zapálit ten dům.

Bez jakékoliv odpovědi jsem vstoupil do koupelny k zrcadlu a prohlížel si svou tvář. Levá polovina tváře chytala nejrůznější barvy na podlitině, oko jsem měl lehounce nateklé a klouby rozmlácené. Spodní ret jsem měl rozseknutý. Zajímalo by mě, jak asi dopadl můj soupeř, vsadil bych se, že jsem se nejspíš pustil konečně do Sebastiana. „Snad je tom byl hůř než já," pomyslel jsem si škodolibě. Ten parchant si to zasloužil.

Když jsem si svlékl celou špinavou mikinu všiml jsem si čehosi červeného na mém krku – rudá rtěnka. Hlava mi třeštila a žádná další vzpomínka se mi nedokázala vpravit do hlavy. Co se to sakra včera dělo?! Zamnul jsem si spánky a snažil se přemýšlet. Marně.

Emily rudou rtěnku nenosí, i když by ji vážně sekla. Podvedl jsem ji snad? Ne to určitě ne.

Vybavil jsem si pouze útržky – Linda, jak se po mě sápala.

Fuj. Udělalo se mi z toho pomyšlení zle. Žluč se mi pomaličku drala do krku.

Zrovna myslím na svou nádhernou přítelkyni, když vpadne do koupelny. Ona mi snad čte myšlenky? Ne to ne. Mohlo mi být jasné, že se bude chtít taky opláchnout.

„Co to kurva je?" Vyhrkla a zarazila se s pohledem upnutým k mému krku. „Ty a ta děvka?"

„Emily, vysvětlím to."

Ruce si zkřížila na prsou, obočí nakrčila do úzké linky. „Tak mluv."

Sakra. Neměl jsem slov. Nic jsem si nepamatoval až na to, že se mě pokusila políbit. Zbytek byl stále rozmazaný a nejasný. Jen jsem doufal, že se Emily mýlí. Nic jsem s tou obludou neměl, Emily. Jednoduše mi to z ní v hlavě, ale jak to vysvětlit naštvané ne, zuřící přítelkyni. Emily by poznala, kdybych lhal. Jenže jak ji vysvětlit, že mám okno ze včerejší noci?

„Jsem si myslela. Víš ty co? Tohle je vrchol." Začala se rozčilovat a rozhazovat rukama kolem sebe. Teď jsem to vážně posral na největší čáře, jak jsem mohl. „Vypadni!" Vykřikla na mě a začala mě strkat ven z koupelny. „Zmiz odtud!" Křičela na mě dál.

Chápal jsem ji, jenže bych ji to teď těžko vysvětlil, když sám nemám páru o tom, co se vlastně doopravdy včera dělo až na to, že jsem chtěl podpálit dům, že jsem byl s těmi kretény, že jsem se zmastil a zřejmě ublížil Sebastianovi. Jenže tohle ublížení je tisíckrát horší. Fyzické ublížení se nikdy nevyrovná tomu citovému.

Nesnáší mě.

Nechce mě.

Musím odejít.

Zjistím, co se přesně stalo, Emily. Pak ti dokážu, že ses mýlila.