SOUČASNOST
WILLIAM
Emily se mi ztratila v tom příšerném davu. Procházel jsem mezi lidmi, kteří truchlili nad ztrátou člověka, kterého ani pomalu neznali. Netušili jakou byl stvůrou a i kdyby tušili, tak předstírali opak. Hnusili se mi jejich hezké slova o tom nechutném člověku, který zabil mou matku, který mě opustil a s nějakou děvkou splodil defakto bastarda, nebyly v té době manželé, rozhodl se ji požádat o ruku daleko později, jenže to jsme už spolu ani nemluvili. Ani na jejich zasranou svatbu jsem nedorazil, odmítal jsem. Štvalo mě, že nikdy nepřipustil vlastní chybu a ještě víc, jak se naparoval, že se z alkoholika stal střízlivý občan, který vydělával dost peněz na to, aby zkoupil polovinu města.
Kretén zasranej. V duchu jsem mu nadával tak dlouho, dokud mi nedošly nadávky i slova.
Měl jsem chuť přistoupit k jeho otevřené rakvi a plivnout mu do obličeje, jenže z toho mě vyrušili nějací blbci, který vezli občerstvení pro pozůstalé. Byl jsem shrbený nad jeho podělaným klidným obličejem a promlouval jsem k němu: "Ty zasranej kreténe, nezasloužíš si takový pohřeb. Ty by sis zasloužil shnít v pekle a být pohřben v nějaký zasraný popelnici. Jsem rád, že už tu nejsi. Nikdy jsi nebyl nic víc než sračka. Hnusíš se mi."
Následně jsem mu chtěl plivnout do obličeje, jenže to šli zrovna okolo ti dva mamlasové v černých zástěrách a čučeli na mě, jako na nějakého blázna na psychiatrii. Kdyby ho skutečně znali, chápali by mě. Jenže tady z těch lidí ho nikdo popřádně neznal až na mě.
Stál jsem opřený venku o sloup. Hleděl jsem před sebe a čekal, až uvnitř dav začne pomalu odcházet, protože tohle celé divadlo bylo od Trishy - Sebastianovi matky - proto, aby ho všichni viděli a truchlili nad ním i když bude večer spálen a uložen do urny, kterou si nejspíš ta furie vystaví ve svém domě, který ji koupil můj otec. Stejně to není a nikdy nebude nic víc než zasraná zlatokopka.
"Williame?" Ozval se ženský hlas se silným britským přízvukem, který mě vytrhnul z myšlenek na tu furii. Ten hlas jsem poznával. Neotáčel jsem se, protože to bylo jako slyšet ducha. Celým tělem mi projela jakási vlna strachu a zvědavosti. Pomalu jsem otočil hlavu a s vykulenýma překvapenýma očima ji sledoval - byla to skutečně ona.
"Katherine?"
KONEC
Poznámka autorky:
Vážení čtenáři. Dostaly jsme se na konec druhého dílu Williama a Emily - I WANNA BE YOURS vol. 2. Doufám, že se vám příběh líbil a že jste jej prožívaly stejně jako já. Jenže to tak úplně konec není - díky jedné čtenářce (děkuji Al3n44) jsem se rozhodla naši cestu prodloužit a vytvořit tak pro vás třetí díl - I WANNA BE YOURS vol 3. Doufám, že si to užijete jako doposud.
Vaše Anye.
ČTEŠ
I WANNA BE YOURS 2 | (CZ) | (Joseph Quinn × reader)
Hayran KurguVítejte zpět u pokračování příběhu I WANNA BE YOURS vol. 2 Emily se po bolavě zlomeném srdci od Williama vrací zpět domů do Ameriky, avšak do jiného státu, kde se hodlá postavit na nohy společně s nejlepším kamarádem Charliem. Ale co se stane, když...