Temná Dědička

34 - Rodina

∆ Cass ∆

Probudil jsem se v obrovské posteli s nebesy přikrytý hebkou peřinou. Zmateně jsem mžoural na vysoký strop místnosti, ale když jsem si vzpomněl na předchozí události, prudce jsem se posadil.

Místnost, ve které jsem byl, vypadala jako obrovský pokoj s vysokými okny se závěsy a všechno bylo sladěné do bílo-modrých barev. Podíval jsem se na své ruce, abych našel jakékoliv známky po boji, ale po šrámech nebylo ani stopy. Měl jsem však na každé ruce tmavě modrý kožený náramek, co byl pevně utažený a překvapivě mě netáhl, ale sundat nešel. Sálala z něj magie a měl jsem pocit, jako by kradla tu moji.

Zalil mě nepříjemný pocit. Co když se mi to všechno zdálo? Co když má záchrana tátou, setkání se Salem a život na farmě byl jen dlouhý sen, který jsem měl po cestě do paláce?

Ne, tomu jsem nechtěl věřit.

Otevřely se dveře a skrze ně dovnitř vlétla služebná v kroji, která nesla v náručí pečlivě složené oblečení. Mohla být podobně stará jako Rain, možná i mladší, ale vypadala, že už tu pracuje od malička. Tiše jsem ji sledoval.

Zastavila se dva metry ode mě. „Dovolte mi, abych se představila. Jsem Neira, vaše osobní služka. Je mi ctí, Cassiane." Lehce se uklonila. „Přinesla jsem vám oblečení šité na míru pod rozkazem Jeho Výsosti lorda Vathramira Kradwize."

Zamračil jsem se. „Nechci žádné oblečení."

Tou větou jsem ji zarazil, ale jen se nadechla a pokračovala dále. „Mám vám pomoct s převlékáním a úpravou. Poté jste očekáván na společné rodinné snídani ve velké jídelně. Berte to jako přivítání, ehm... do rodiny."

Snídani... „To jsem spal tak dlouho?" Potom jsem se zarazil. „Přivítání do rodiny?"

Tiše si povzdechla, jako by ze mě byla nervózní. „Rovněž vás mám upozornit, že máte možnost zeptat se na pár otázek, než opustíte pokoj. Na některé však nesmím odpovídat."

Zamyslel jsem se. Byl jsem v nepěkné situaci. Věděl jsem, že mě tady budou věznit, protože jsem Dědic, ale nevěděl jsem, co se mnou vlastně plánují. To však bylo vážnější téma a Neira má určitě zakázané o něm mluvit.

Měl jsem spoustu otázek. Ale dvě byly přednější.

„Ve kterém pokoji je Rain?"

Dívka překvapeně zamrkala. „Máte na mysli Milenee Rainwyn?"

„Ano, mou sestru. Kde je?"

Služka chvíli přemýšlela, jestli na to může odpovědět, ale potom se nadechla. „Milenee, tedy Rain, zde momentálně není."

„Cože? Co jste jí provedli!"

Rychle zvedla na obranu ruce. „Jeho Výsost Kradwiz dělá vše pro to, aby ji našel!"

Zarazil jsem se. „Takže Rain... tu není? Ona tu není?"

Služka zavrtěla hlavou.

Opřel jsem se rukama o postel. „A... kde teda je?"

„To, bohužel, zatím nevíme. Ale Jeho Výsost-"

„Jo, jo, dělá všechno pro to, aby ji našel." Zamračil jsem se. „Byl bych radši, aby ji nenašel nikdy. Rain... Rain je silná, ona to zvládne beze mě, ať už je kdekoliv." Podíval jsem se zpátky na služku a probodl jsem ji pohledem. „Mám teda ještě jednu otázku. Kde je Salrin?"

Viděl jsem, jak jí nejistě cuklo ve tváři, ale okamžitě nasadila kamenný výraz. „Nevím o nikom jménem Salrin."

Ušklíbl jsem se. „Takže zakázaná informace, co?"