Jen ty - SasuSaku (cz)

Kapitola 1. Propuštění

Sasuke se probudil, ale neviděl nic. Jsem mrtvý? Cítil že byl svázaný, nejspíš nějakým provazem a pod ním byla deka, která ho zakrývala s účelem zamezit jeho pohyby, ale jemu přesto bylo chladno. Vzduch, který dýchal byl vlhký a byla v něm cítit plíseň. V dálce slyšel mužské hlasy. Mrtvý asi nebude. Jediné co si pamatoval, byla bitva s Narutem, příšerná bolest v paži a Sakura hledíc na něj s ubrečenou tváří. ,,A hele, kdo se probudil!" Zakřičel znechuceně anonymní hlas. I když neměl svůj zrak, podle všeho tipoval, že je v nějakém zatuchlém vězení někde v podzemí a ten, kdo na něj právě teď mluvil byl nejspíš nějaký podprůměrný strážný.

'Sakuro... nemusíš mě léč...'

'Pššt, Sasuke-kun. Musím se soustředit.'

'Sakuro... Omlouvám se...'

Sakura se začínala třást nadcházejícím pláčem.

'Za co? Za co se omlouváš?'

'...Za všechno...'

Sakuře nyní stékaly po tvářích slzy. Tak nějak samy od sebe.

'Už bylo načase...ty idiote' Slzy kapaly jako slané kapky deště na její stehna a látka jejích kalhot byla už promočená.

Sasuke se usmál. Bylo zvláštní tohle slyšet zrovna od Sakury. Po očku viděl jak se Naruto culí. Vždy záviděl ten jeho zářivý úsměv, kterým všechny ostatní nakazil, jakkoliv těžká situace byla. I jeho.

Od té doby, co se probudil, napočítal tři měsíce. A celé ty tři měsíce tam jenom seděl, spal, nebo jedl. Strážní ho museli krmit, protože jak zaslechl, Uchihovi se nesmí ani za živého boha stáhnout zapečetěná páska přes oči. A on to chápal. Někteří strážní nic nedělali, byli tiší a pak zase odešli. Někteří ho párkrát uhodili nebo kopli, celou dobu mu šeptali nebo řvali do ucha, že je to zločinec, a že by si zasloužil mnohem víc, než vězení. Hodně mluvili o popravě, udušením, upálením nebo utopením.

-

Sasukeho z myšlenek vyrušil zavrzání, nejspíše kovových dveří. Někdo pomalými kroky vstoupil do prostoru. Bylo to teď šest měsíců, co neviděl, co nepromluvil, co se nesprchoval.

,,Ahoj Sasuke." Ozval se líny, ospalý hlas. Sasuke nemusel ani vteřinu přemýšlet, aby zjistil, komu hlas patří. ,,Kakashi. Kde to jsem?" Zachraptěl tiše. Zapomněl, že dlouho nemluvil a skoro se mu vytratil hlas. Zakašlal.

Představoval si jak se jeho sensei tvářil. Přes jeho klidný hlas byly slyšet známky nervozity a starosti. "Nic ti nehrozí. Jsi v Listové ve vězení, nic nevidíš protože máš zapečetěný sharingan a rinnengan. Jistě víš proč." Jistě že věděl proč. Chtěl mu odseknout, že si toho fakt po půl roce všiml, ale nevyšlo z něj nic. Nechtěl si svůj vztek na sebe vylévat na někom jiném. A navíc mu to připadalo mu to zbytečné, stejně by se nepokusil utéct. Kam by šel? Nemá domov. Nemá nic.

,,Každopádně, smlouval jsem s pátou a vedl jsem si docela obstojně. Jako nastávající Hokage, jsem ti domluvil propuštění tady z té věznice. Sasuke byl upřímně překvapený a prudce zvedl hlavu ke Kakashimu. Byl si jistý, že stojí před ním. ,,Kakashi..." chtěl mu poděkovat. Opravdu nečekal, že by to udělal. Po tom všem. Ale jeho sensei ho nenechal domluvit ,,Ale, pod podmínkou. Sice je ti dovoleno cestovat, ale jakmile uděláš něco, co je podezřelé k vraždě, vykradením nebo cokoliv, hned po tobě bude pátrat Anbu z Listové. A budeš sedět, nejspíš do smrti. Doufám, že rozumíš." Rozuměl. Ani se nechystal nic podobného udělat, najednou, cosi v jeho hlavě se vypnulo a přestával vidět v tom všem smysl. Přestával vidět smysl v životě, cítil jako vypuštěný. Jako by mu sebrali všechnu chakru. Naposledy se tak cítil, když jeho bratr zemřel.