CELEBRITY & LAWYER | Jomille

~𝐧𝐨 𝐨𝐧𝐞 𝐜𝐚𝐧 𝐡𝐮𝐫𝐭 𝐲𝐨𝐮~

Pohled Johnnyho ♡

Potřeboval jsem si vyčistit hlavu od všech starostí, které mě aktuálně zatěžovaly, takže jsem se sebral a odjel na pár dní z města.

Byla to příjemná změna. Potkal jsem Tima, popovídali jsme si, a co je na tom všem nejlepší, že mi nabídl roli ve svém novém filmu. Nemohl jsem odmítnout. Práce s mým dlouholetým kamarádem mi scházela. Ale nedalo se to srovnat s tím, jak moc mi chyběla Camille. Celé dny i noci jsem přemýšlel nad tím, co dělá, a jak se má.
Když jsme spolu naposled mluvili přes telefon, děkovala mi za povýšení.

Vlastně mě docela překvapilo, že zavolala, protože v kanceláři Bena to moc nedopadlo podle mých představ...

Vykročil jsem z auta a nadechl se čerstvého vzduchu. Má vila vypadala pořád stejně...jen na parkovišti mě zarazilo jedno auto, které rozhodně nepatřilo do mé sbírky. Poznal bych ho kdekoliv, bílá barva, stříbrná vrtulka na nárazníku...

„Právě včas, Johnny!" křikl od domovních dveří Sean. Nechápavě jsem přelétával pohledem z auta na něj. A teprve až jsem si všimnul jeho spokojeného výrazu, krátce jsem zamrkal a svižným krokem přešel práh dveří.

„Kde je," vychrlil jsem samým nadšením a otočil k Seanovi hlavu. Pobaveně se opíral o rám dveří a s jiskrou v očích mě pozoroval.

„Čeká v obýváku. Měl by sis pospíšit," konstatoval. Po jeho slovech jsem nečekal doslova na nic. Vrazil jsem do obýváku a vyhledal očima sedící postavu na gauči.

Latinskoamerická žena ke mně trhla hlavou a udržovala dlouhý oční kontakt. V jejím klíně ležela hlava mého přerostlého štěněte, které si užívalo drbání za ušima.

„Camille," vydal jsem ze sebe chraplavě, jako kdyby se mi sevřely hlasivky při pohledu do jejích očích, v nichž šlo jasně vidět neštěstí a zármutek. Takhle jsem ji nechtěl vidět, ale její bolest se odrážela na mně.

Vypadala tak zranitelně, hnědé kudrlinky jí ladně stékaly po zádech jako vodopád a lehce polootevřené rty, do nichž se nevědomky kousla mě hypnotizovaly.

„Kde se tu bereš," zeptal jsem se a tichými kroky přešel k ní. Brunetka rychle zamrkala, což mě donutilo přelétnout očima po jejích dlouhých řasách.

„Musím ti něco říct, Johnny," začala. Už ten lehce rozklepaný tón hlasu se mi nezamlouval.

„Jen do toho, jsem připraven na cokoli," vybídl jsem ji s malým úsměvem, který jí měl dodat trochu odvahy, „jen jsem myslel, že v té kanceláři jsi to uzavřela úplně."

Zavrtěla hlavou a přestala hladit Jackovu huňatou hlavu.

„Pane Bože, máš jeho chlupy na šatech," poznamenal jsem, „moc mě to mrzí, hned ti donesu něco na očištění."

Camille už se pokoušela vznést nějakou námitku, což jí šlo teda velmi dobře, ale já už jsem se rozešel ke skříni, kde byl připravený váleček přesně pro tyhle případy.

Když jsem se vrátil, moje milovaná právnička ručně odstraňovala chlup po chlupu ze svého klína. Při tom jsem si uvědomil, co má na sobě. Černé bavlněné šaty nad kolena se stejnobarevnými lodičkami a zlatými šperky na rukou. Bože...

„Děkuji," pousmála se a cukla rukou při teplém, leč krátkém doteku našich prstů.
Posadil jsem se naproti ní, protože mi přišlo příliš vlezlé jí lézt do osobního prostoru.

„Takže co tě přivádí do mého skromného domu?" otázal jsem se a nedobrovolně sledoval, jak přejíždí válečkem po látce na svém klíně.