Je to... Strašně douho. Doufal jsen, že zapomenu. Že se donutím zapomenout pro dobro všech... I když.. To bylo proti důvodu mé existence. Brzo mi došlo, že jsem jediný co si pamatuje. Až na ni. Na To.
A musel jsem přísahat, že se nikdo detaily nedozví. Komu jsem přísahal? Sám sobě. Nebylo by dobré... Kdyby se to zjistilo..
Anebo ano a já se pouze zbytečně strachuju. I když každou větou, co vpíšu do tohoto ubohého textu, sílí a nabírá energii na další válku. Prostě o tom musím někomu... Něčemu říct. Věty nikdy nebyly moje silná stránka. Jsem malíř, ne spisovatel. Já oživuji příběhy jiných, ne ty moje. Ne ty moje... Ne ty moje.. Jako ozvěna. Pořád dokola. Co když se to vlastně neudálo? Sama vzpomínka je mlhavá jako sen. Ale... Z nějakého důvodu, i přes mou špatnou paměť, si stále pamatuji detaily. O čem se bavím? Nevím, jestli má smysl dávat domu název. Jestli to není zbytečné namáhání... Ale aby ty, drahý čtenáři, Tvůrce, aby ty jsi pochopil o co se jedná, název tomu dám. Budiž... Válka Tvůrců.
ČTEŠ
REFORMED - Válka Tvůrců
Fanfiction"Inku, proč? Proč mi nepomůžeš... Však víš, že to je pravda!!" Její hlas zněl znepokojeně, smutně... Cítil lítost.. Ale docházelo mu, že nemůže položit celý Multiverse jen kvůli ní. I když má pravdu. I když to dává smysl. - Mladý naivní Ink se rozho...
