CELEBRITY & LAWYER | Jomille

~𝐛𝐚𝐛𝐲, 𝐈'𝐦 𝐲𝐨𝐮𝐫𝐬~

Pohled Johnnyho ♡

„Ehm, doufám, že jsem nějak...nevyrušil," ozval se Tim s přihlouplým úsměvem. Camille ze mě okamžitě slezla a snažila se skrýt své červenání.

„Je něco v nepořádku, Time? Co je tak naléhavého, že se mnou potřebuješ mluvit?" pozdvihl jsem obočí.

„Byli jsme domluvení, Johnny," konstatoval. Nechápavě jsem se na něj zadíval. Povzdychl si a uchechtnul se.

„Ten film."

„To je dnes?" zeptal jsem se hloupě. Cítil jsem, jak do mě Camille šťouchla a měl jsem hrozné nutkání se začít smát.

„No, čirou náhodou jo. Ale kdybych věděl, že tu budeš mít tak fešnou návštěvičku," zavrtěl obočím a podíval se na Camille, „tak bych tě rozhodně neotravoval nějakou svou blbostí."

„Já stejně odcházím," vychrlila Camille a postavila se. Pohotově jsem ji chytl za pas a zatáhl zpět na sedačku. Zadívala se na mě jako na blázna.

„Někam spěcháš?" prohodil jsem s polovičním úsměvem. Položila mi ruku na koleno a naklonila se k mému uchu tak, aby to Tim neslyšel. Koutkem oka jsem však zpozoroval, jak si můj přítel založil ruce do kapes a pobaveně si odfrkl.

„Johnny, přece vám tu nebudu překážet," zamumlala. Vážně jsem měl chuť jí dát přes zadek. Jak si něco takového mohla myslet?

„Co to zase říkáš, poklade? Ty mi přece nikdy nezavazíš," řekl jsem stejně tiše a na důraz svých slov jsem stiskl její něžnou ručku, jež ležela na mém koleni. Pousmála se a zavrtěla hlavou.

„Stejně mám za hodinu schůzku," pokrčila rameny, „musela bych tě opustit tak či tak."

„Jakou schůzku? S kým máš schůzku?" vyptával jsem se a moje krevní obíhačka začala běžet maraton.

„Uklidni se, prosím tě," zazubila se. Svou druhou dlaň přesunula na polovinu mé tváře a polštářky prstů na ní dělala malé kroužky.

„Jak mám být klidný, když tě musím pustit pryč," pověděl jsem s určitými obavami, které se jasně odrážely v mém hlase i očích.

„Jde o nového klienta, nic zvláštního. A budu tam s Benem, nic se mi nestane, dobře?" uklidňovala mě. Vzhledem k tomu, že za ní mohl kdykoli dojít ten Brad, tak jsem v klidu rozhodně nebyl.

„Budeš celou dobu s Benem?" otázal jsem se pomalu. Upřímně, kdyby byla celou dobu v jeho blízkosti, cítil bych se líp.

„Johnny, nejsem malá. Budu v pohodě," přesvědčovala mě. Nesouhlasně jsem zamlaskal a začal se s ní dohadovat. Tak nějak mi úplně vypadlo, že nejsme v místnosti sami...

„Přece jen bych ti dal ochranku."

„Ne, to opravdu není potřeba."

„Camille."

„Johnny."

„Nediskutuj se mnou, poklade."

„Já s tebou? To ty si pěkně rozmysli s jakou ženou argumentuješ."

„Ty jedna," zavrčel jsem a jedním pohybem ji svalil zpátky na gauč, kde jsem zahájil lechtací útok na její břicho. Camille propukla v hlasitý smích a kroutila se jako žížala.

„Ne! Prosím, stačí! Zabiješ mě!" smála se a vzhledem k tomu, že jsem byl poměrně blízko jejímu obličeji, stáhla mě za límec košile k sobě a dlouze políbila na rty.

Pak se ozvalo výrazné odkašlání, které nás donutilo obrátit hlavy k Timovi. Stál tam s širokým úsměvem a docela mě tím svým pohledem děsil.