Nechtěná

- 17 -

Muž ležel na masážním lehátku na konci malé útulné místnosti. Neviděl na mě,jelikož byl položený na břiše a obličej měl zabořený ve výkroji v lehátku. Chvíli jsem nehybně stála a pozorovala ho.

Pomalu jsem začala propadávat panice. Co tady ten chlap sakra dělá? Znovu jsem si pohledem sjela celou jeho postavu. Matné osvětlení pokoje jeho rysy dost zkreslovalo, přesto jsem si ale svým podezřením byla víc, než jistá. ,,Promiňte..." odkašlala jsem si. ,,Chci říct, budete muset ještě chvilku počkat..." ukvapeným pohybem jsem přiskočila ke dveřím a snažila se je otevřít, ale nešlo to. Jistě, že to nešlo. Onen muž si totiž na recepci zaplatil za mé služby. Tedy, za služby jakékoliv dí(ě)vky v domě... Zkrátka chci říct, že když kterákoliv z nás vstoupí do pokoje, dveře se zamknou a odemknou se až po uplynutí doby, kterou si zákazník zaplatil. 

,,Jak jako počkat? Já už tady na nic čekat nehodlám, čekal jsem dost dlouho. Seru na to," sykl nasupeně a jeho baculaté tělo se dalo do pohybu. Nemotorně se snažil zvednout z masážního lůžka. 

Co bude následovat? Posadí se,pohlédne na mě, naše pohledy se setkají a on mě pozná? Potom spolu zřejmě budeme muset strávit minimálně hodinu v tomhle hrozném pokoji, beze slov, protože jemu už peníze nikdo nevrátí a z pokoje nás dřív, než po uplynutí předplacené doby nepustí? No tak Bonnie,mysli!

,,Ne... Jasně, že už nemusíte čekat. V klidu ležte, jen si připravím masážní oleje," špitla jsem a pospíchala ke skříňce s pomůckami. 

Muž se opět uvelebil do stejné polohy, v jaké jsem ho tu našla a čekal až se uráčím započít. A tak jsem začala. Jako první jsem mu po zádech rozetřela olejíček s vůní skořice. Věděla jsem, že tuhle vůni miluje. Připomínala mu Vánoce. Vím, že kdysi Vánoční svátky miloval, stejně jako jeho žena a jeho dcera. Věděla jsem, že dřív pro něj jeho rodina znamenala celý svět.  ,,Co je to za vůni?" vytrhlo mě z myšlení zaburácení jeho ospalého hlasu. Po tváři mi stekla malá, nepatrná slza. ,,Skořice, pane." A dál nic. V místnosti se rozhostilo ticho. Já jen doufám, že masáží to začne a taky skončí... Nerada bych tady totiž šoustala svýho tátu...

Asi další půl hodinu jsem mu po zádech rozmazávala nejrůznější oleje nejrůznějších vůní a masírovala jeho ztuhlá záda. Ani vlastně netuším z čeho má záda tak bolavá, hádám, že z práce to nebude. A ještě víc by mě zajímalo, kde vlastně vzal peníze na to,aby šel na masáž zrovna sem, do Laskavého doteku , jednoho z nejdražších podniků ve městě. 

Ze směsice všech vůní se mi začínala motat hlava, šla na mě únava a zkrátka jsem zažívala opravdu divný stav. Cítila jsem, jak moje ruce pomalu opouští cit a síla. Jejich pohyby uvadaly a moje oční víčka těžkla. ,,Můžete tam nahoře trošku přitlačit? Skoro to nejde cítit," ozvalo se z lůžka. Snažila jsem se mu vyhovět, ale tělo mě přestalo poslouchat. ,,Já se omlouvám, ale já nemůžu..."

Co se to se mnou poslední dobou děje? Návaly úzkosti, únavy, křeče v žaludku... Tohle přece nemůže způsobovat nervozita všechno dohromady. Kde se stala chyba? V rychlosti mi hlavou proběhly události posledních pár dní. Co jsem udělala špatně? Jedla jsem snad málo? Nebo hodně? Nebo nezdravě? Snědla jsem něco špatného? Nebo snad vypila? Co ten heřmánkový čaj od Nicole? Chutnal přece úplně jinak než ten, jaký jsem si udělala já... Je snad možné, že by Nicole svůj soucit ke mně jen hrála? Je možné, že by udělala krok, kterým by mě z Laskavého doteku dostala? Krok, kterým by mě dostala od Davida? Bože... Zamotala se mi hlava a udělalo se mi zle.

,,To snad neni pravda. Já tu zaplatim pálku za Tantrickou masáž a nakonec se dočkam jenom lechtání zad? Dostanu tu ksakru to, za co jsem utratil poslední dolary?"

V tu chvíli jako bych prozřela. No jasně, proč by sem chodil můj fotr na obyčejnou masáž? Jak jsem mohla být tak blbá? Jeho tělo se opět dalo do pohybu. Překulil se na záda a uvelebil se. ,,Pusť se do toho kotě, ať to za něco stojí," sykl.

Z představy, že tu budu masírovat pohlaví vlastnímu tátovi se mi už vážně udělalo mdlo. Poslední dobou je toho na mě moc, ale tohle? To už je příliš... 

Z vlastních myšlenek mě vytrhl zvuk ozývající se zpoza dveří. Někdo odemkl. Zřejmě už předplacená hodina uplynula. Díky bože! Vzala jsem nohy na ramena a upalovala pryč. Potřebovala jsem se dostat na záchod a vyhodit to ze sebe všechno ven. A pak jít spát. Ano, to je přesně to,co teď potřebuju ze všeho nejvíc...

,,Co to má do prdele znamenat?" ,bylo to poslední,co jsem slyšela.