The only gay class

6.

Vilda starterpack

Bff Jonáš
Crush Jonáš
Celkem introvert

Pov Vilda
Pokračování kapitoly 3

Zkoumal jsem s ostatníma tu zeď. Vážně tam bylo prohloubení. Všiml jsem si, že Sofka zmizel. A počkat. Kde je Jonáš? Zrovna se za někým zavřeli dveře. Super. Navíc to Sofka určitě dává za vinu mě. Kamo já mu neříkal ať naběhne do zdi.

Šel jsem ven z tělocvičny za nimi, ale nikoho jsem neviděl. Z šatny vycházely 2 hlasy. Šel jsem tedy blíž a zkoušel odposlouchávat. ,,Jsi v pohodě?" Slyšel jsem Jonáše. Sofka se nejspíš napil a pak odpověděl. ,,Jo to je dobrý." Chvíli tam bylo ticho. Najednou jsem uslyšel jak asi Jonáš sykl bolestí. Otevřel jsem prudce dveře a viděl jak Jonáš zkoumá Sofkovo čelo. Běžely mi tečky v hlavě. Ti se na mě podívali jakože wait co proč kdy kde jak. A pak nasadili takovej ten pohled když Krč slyší nové slovo.

,,Má to napuchlé myslel jsem že má otřes mozku." Začal vysvětlovat Jonáš. Kývl jsem, otočil se a v hysterickém záchvatu paniky odběhl na záchod. Tam jsem si opláchl obličej a vrátil se do tělocvičny kde už se začalo hrát. Chvíli po mě dorazil i Jonáš se Sofkou.

Jonáš starterpack

Extrovert
Bff Vilda
Podporuje černou magii protože má rád ananas na pizze (btw jestli jíte ananas na pizze tak jste s nama skončili)

Všichni se šli podívat na tu zeď. To jako vážně nikoho nezajímá jak se jejich spolužák totálně rozsekal? To je dost smutný no. Otevřel jsem dveře a odešel ho zkontrolovat. Začal jsem se ho vyptávat jestli je v pohodě nebo jestli chce zavolat rodičům a jet to zkontrolovat v nemocnici nebo tak. Pak se mi zdálo že má rozseklý čelo tak jsem mu po něm přejel. On sykl a málem vypadly dveře z pantů (což se už taky stalo) jak dovnitř vtrhl Vilda. Dost divně se na nás díval ale pak se otočil a celkem klidně odešel.

Eee joo úplně chápu co se tu děje? ,,Budeš cvičit?" Řekl jsem jen tak protože bylo divný ticho. Ale on řekl že jo což bylo možná ještě divnější. I přes můj nesouhlas v očích se zvedl a mířil do tělocvičny. Ok...

Vešli jsme a každý jsme se zařadili do svého týmu. Byl jsem v týmu s Vildou, ale hlavně s Pavlem. Právě jsem seděl asi třetí na lavičce, kde se sedí než se odpaluje. Nikdo z našeho týmu nechtěl dělat nadhazovače tak se toho ujal Pavel (dejme tomu že radiátoři měli práci s teplením). První holka ale neodpálila protože se jí nepodařilo trefit míček. Pak šel Jarda a jak jsem řekl šel. Zvedl jsem se a šel pro pálku. Pavel se na mě podíval. ,,Teď to zvládneš jo?" Skoro to spíš oznámil než se zeptal. Něco jsem zamručel (brum) a soustředil se na míček.

Pavel si ještě ověřil že je ve správné vzdálenosti a pak míček nadhodil. Podařilo se mi odpálit na poprvé. Odhodil jsem pálku a běžel co nejrychleji to šlo. Tak tak jsem přeskočil bednu a pokračoval. Bylo mi divný že mě ještě nikdo nezastavil a tak jsem začal hledat kde skončil ten míček. Zrovna ho lovily nějaký týpky z místa kde jsou švihadla a tyhle věci. (vedle tělocvičny je takovej podchod nebo co)

Doběhl jsem až ke zdi, dotkl se ji a co nejrychleji se otočil abych to stihl zpátky. Už ho totiž vyhrabaly a hodili na první metu. Přidal jsem. Míček na druhé. Na třetí. Ale v tu chvíli jsem přeběhl čáru. Nasadil jsem naruto run a proběhl hifivy (kdyby někdo nevěděl vim je to divně napsaný 🖐) celou řadu. I Pavel vypadal že se vítězně usmívá protože se nevyměňujem a máme šanci porazit druhej tým. Když se ale naše pohledy střetli, uhnul. Divný ale co.

A ano nakonec jsme stejně prohráli.

Pov Adam
(Jenom chci říct že v příběhu zní jak totální kokot ale není to tak špatný.)

Zrovna jsme šli na jednu z nejnudnějších hodin. Děják. Nebo takhle za jedním z nejnudnějších učitelů. Krč. Zapadl jsem do lavice a s ostatníma začal hrát nějakou hru ale moc jsem nedával pozor a tak jsem vyhrál jen třikrát ze čtyř. Zazvonilo na hodinu a vešel učitel. Všichni jsme se zvedli a po 3 minutách, kdy se na nás koukal, si zase sedli.

Zrovna mluvila služba (typci co říkaj kdo chybí protože Krč nezná ani naše jména a to je náš třídní) a tak jsem začal myslet na něco jinýho. Došel jsem až k Jolče. Vytáhl jsem telefon a otevřel instagram.

A: Ahoj

Asi se chvíli rozmýšlela jestli mi odepíše ale pak mě taky pozdravila.

A: Promiň za ten včerejšek. Asi jsem měl pocit, že se s tebou v poslední době bavím míň. Ale to není Staškem ale mnou.

Tuhle omluvu jsem si přeříkával v hlavě víckrát a nakonec jsem vymyslel tohle. Nebyl jsem si tím ale úplně jistý. Napjatě jsem pozoroval jestli odepíše. Naštěstí se zobrazily tři tečky a tak jsem čekal.

J: Dobře. Mě spíš zarazilo, že Staškovi nevěříš. Jste best friendi.

V tu chvíli mi to došlo. I když jí věřím, tak přece jenom to neznamená, že toho někdy nebudu litovat. Ale Stašek by mě nezradil určitě. Známe se dost dobře.

A: Jo máš pravdu.

J: Takže to kino platí?

A: Platí

Otočila se na mě a usmála se a já udělal to samé. Stašek si nás všiml a vypadal, že se mu trochu ulevilo, ale teď jsem to neřešil. Zezadu do mě dloubl Krysák. ,,Tak co použil si tu hlášku s matrošem?" Ale já ho ignoroval a pozoroval Jolču i poté co se otočila zpátky. Když jsem se pak otočil na Krysáka vypadal tentokrát nepřítomně on. Takže jsem ho nechal.

Ale přes všechno tohle jsem pořád nebyl spokojený s tím co s Jolčou mám. Pořád jsem ale nebyl schopnej říct co to je. Byla chytrá, pěkná, vtipná... ale pořád to nebylo nějak všechno. Zmateně jsem začal dávat pozor když si učitel stoupl před tabuli. (Většinou je tak línej že jen sedí takže když si stoupne je to sakra důležitý) ,,Nezapomeňte. Příští týden se jede na lyžák tak ať máte všechny papíry helmy atd. Ano?" Všichni kývli. ,,Tak to je pro dnešek vše." Řekl konečně.

Džusss nebo čusss. Tak další kapitola po delší době. Když tak napište jakej je oblíbenej ship nebo jestli shipujete někoho jinýho tak vymyslíme official název🤌. Užívejte a pápá myšpuldové🙌