,,Přemýšlím, co by byla správná odpověď," nadechl jsem se a upřel zrak před sebe. Můj společník musel vycítit, že to bude na dýl a tak si opřel hlavu dozadu do opěradla.
,,Jsem dost sám, trávíme spolu dost času, zbytečně se dostáváme do situací, které.. no," povzdechl jsem si a promnul obličej, oči pak stočil na své ruce, které jsem v klíně spojil.
,,S holkama to neumím, vy jste dost charismatický.." protočil jsem očima, tohle už bylo dost i na mě, ale i tak jsem kecal bez zábran dál. Teď už to stejnak bylo jedno.
,,Je to tlak to všechno.." zamračil jsem se. Nejspíš
byl jen útěk. Byl pro mě cesta ven. Něco, co mě odlehčilo před očekáváním všech ostatních.
,,Takže?" popostrčil mě po chvilce ticha a na chvilku se na mě podíval. Pohled jsem mu bez výrazu opětoval a už na Anthonym očima zůstal.
,,Jo, líbíte se mi," řekl jsem bez emocí.
On však tak klidný v tu chvíli nebyl. Strhnul volant ke straně a zastavil na krajnici. Hned se na mě otočil.
Neklid ve mě začal taky narůstat, byl jsem radši, když měl všechny končetiny zaměstnané.
,,Jsi si jistý?" zatvářil se vážně a vytáhl obočí. Fascinující, nepostřehl jsem na něm ani špetku znechucení. Nebo jsem byl jen slepej.
,,Asi jo," přikývl jsem a čekal jak zareaguje.
,,Takže to chceš zkusit?" promnul si bradu a bez náznaku vtipu vejral na moji osobu dál.
,,Budeš dospělý.. budeš mít po škole," vysvětlil.
,,Ne," vypadlo ze mě upřímně. Jeho obočí vystřelilo ještě výš. Právě jsem ho odmítl.
Pche, blbost. Nejspíš jen chtěl vědět, jak se k tomu stavím a zda mě má vykopnout hned teď z auta.
,,Ne?" zopakoval, jak kdyby měl dostat infarkt. Proč to nechápal? Moje rozhodnutí bylo dost logické.
,,Ne a kdyby ano, tak jak by to bylo? Umíte si to představit- "
,,Nevykej mi-" přerušil mě a já hned pokračoval dál.
,,Nejde to, co lidi, co vy. Testosteron z vás bublá na kilometry, ženský se o vás perou a budete se mnou? S klukem co vyšel sotva střední, rovná vám šanony a když se poštestí, zaskáču si v těsném obleku? Kolik vám je?"
,,Taky chodím v obleku," ucukl mu koutek. V tu chvíli by se ve mě krve nedořezal. Zcela nasraně jsem vydechl, podíval se na před sebe a rychle vystoupil.
Bohužel, následoval mě.
,,Petere!" křikl, zabouchl dveře od auta a já zrychlil. Kdybych nešel, rozbil bych mu hubu.
,,No tak, myslím, že to vidíš až moc černě!" křikl znovu a jeho kroky za mnou byly čím dál hlasitější.
,,Kam jako jdeš? Nastup si do auta!" nevzdával se. Já si uvědomoval, že se budu muset vrátit. Uprostřed této pustiny bych se nikam nedostal.
Moje nervy však potřebovaly vychladnout.
Prudce jsem se zastavil a on taky, kroky utichly.
Po chvilce jsem se otočil. Byl nejistý a bylo poznat, že má trochu obavy. Překvapilo mě to, takhle jsem ho neznal.
,,Umíte si to představit? My dva? Nazí v posteli?" ani mi to nešlo do huby. Nikdy jsem proti jiné orientaci nebyl.. Ale ve své kůži, v našem provedení- šok.
Na můj argument přivřel oči.
,,Umím," mávl rukama a já si fakt myslel, že už mám slyšiny.
,,Jo?" dal jsem si ruce v bok a vykročil k němu.
,,Už jste to zažil?" usmál jsem se.
,,Na vlastní kůži?" Anthonyho postoj s mým nahlodáváním jeho seběvědomí dost znejistěl a já se zastavil krok od něj.
,,Ne, nevzpomínám si," polkl.
Já jen s ušklebkem pokýval hlavou a obešel ho. Mířil jsem do auta. Tentokrát jsem doufal, že už dojedu do města.
Pár minut tam stál, nechal jsem ho. Hold mít zážitek nebude. Nebo co tím plánoval.
Beze slova se pak vrátil a nastartoval.
ČTEŠ
DAMn. |STARKER|
Fiksi Penggemar✒️Jedno jméno, Pepper Pottsová. První jméno, které Tony měl v hlavě, když potřeboval útěchu, společnost, kamaráda nebo milenku. V době, kdy jeho přístav domoviny zmizí, se celý jeho svět zahalí do těžkého depresivní oparu a zbyde tu jen jedinný člov...
