Historie nenávisti

Kapitola 9. Zlo skryté pod povrchem

Babtyss hleděl na to malé dítě v kolébce a cítil obrovský strach, když pomyslel na budoucnost. Budoucnost, která bude definována těmi, kterým Dorn tolik bral a stále bere. Cítil jak elfové a jiné nelidské bytosti začínají šeptat o naději na svobodu. V jeho utopických představách toužil po tom samém ale veděl, že on je pro utlačované jedním z pánů, který je o vše připravil. Nikdy ho nepřijmou mezi sebe, vždy bude jen nepřítel, obzvláště po tom, co mohl se vším skoncovat a přinést svobodu a mír mezi dorňany, což nedokázal to. Stranu si již vybral a nezbývá mu nic jiného, než vyhrát už jen pro to nevinné batole, které přivedl spolu s Merbet do tohoto světa.

Ležela vedle, tak krásná a tak chladná. Miloval ji více, než ona miluje jeho - byl si toho vědom. Ona milovala pouze stabilitu a moc, kterou jí manželský svazek s Babtyssem přinášel. Nemohu ji to ani mít za zlé, pomyslel si. Ženám zde zbývá jen se provdat a doufat ve vstřícnost manžela. 

Ležel klidně a pročítal svou oblíbenou knihu, „Dobrodružství rytíře Leona."

Zaslechl zaklepání na dveře svých komnat. S ostychem se zvedl a pomalým krokem došel neznámé osobě otevřít. U prahu stál Thegan a na tváři měl přísný výraz. 

„Synu, nastal čas, abych ti někoho představil. Nastal čas, aby jsi pochopil všechny okolnosti."

Babtyss se podivil a nechápal, co tím otec myslí. „Otče, příliš nechápu.."

„Prostě pojď," odsekl ho Thegan a gestem mu naznačil, ať jej následuje. Neochotně popadl kápi a vydal se po boku generála do hlavní síně. „Otče? Co se děje?"

Thegan beze slov otevřel bytnou, zdobenou almaru, opřenou o zeď a zatlačil na zadní desku. Deska se odsunula stranou a odkryla temnou chodbičku vedoucí prudce dolů. Babtyss se zatajeným dechem nahlédl dolů a na prázdno polkl.

„Popadni hořící svíci," řekl Thegan a vstoupil do úzké chodby. Babtyss jej následoval a stále nechápal, co má jeho otec v plánu. Tiše našlapovali do stále větší temnoty.

„Řekni mi, kam mě vedeš," pronesl Babtyss vážně. Thegan se prudce otočil a pohlédl synovi do jeho mrtvě modrých očí. „Jak jistě víš Babtyssi, žene se na Dorn období války. Když naši předci  svrhli krutovládu elfského císařství, nechali si proklouznout mezi prsty děti císařovny. Ty děti teď sbírají síly na to, aby mohli Dorn obsadit a nastolit opět jejich vládu. Ta elfská kurva si vycvičila armádu mágů a její bratr vede ten spolek, který má konexe i tady. Podle dornské sítě špehů se již chystají proti Dorn vytáhnout. Řeknu ti upřímně, že to pro nás nevypadá dobře, naše defenziva není tak silná, aby se dokázala ubránit proti několika mocným mágům a ponterské armádě. Ano synu, slyšel jsi dobře královna Eyika - žena prakticky již mrtvého krále, je jedna prdel s tou elfkou."

„Taky máme mágy," řekl Babtyss opatrně. 

„Nejsou ani zdaleka tak mocní, jako Zaryah a její přívrženci. Máme silnou armádu, to ano ale proti magii nestačí. Teď ale poznáš někoho, kdo stojí na naší straně a díky kterému i nakonec vyhrajeme."

Babtyss nechápal, koho Thegan myslí, ale začal být plný zvědavosti. 
Kráčeli temnou uličkou a slyšeli jemné hlasy, které se linuly z povrchu města.

Šli již dlouho, až se konečně objevili u dřevěné stěny - stejné která byla na začátku chodby. Opět do stěny Thegan silně zatlačil a plenta odhalila dveře zdobené almary. Ocitali se v jednom z pokojů Královského paláce.

Babtyss se již na nic neptal, jelikož věděl, že by přímou odpověď stejně  nedostal. Následoval otce do útrob paláce a přitom pozoroval zničené zdi, na kterých dříve byly fresky vyobrazující důležité momenty elfské historie. Stráže, které stáli u každých dveří, nechávali generála bez jakýchkoliv pochybností procházet. Chodby paláce byly až děsivě tiché a atmosféra houstla.