Seděli spolu zrovna u večeře, zabráni do příjemného hovoru. Od té zvláštní noci před pár týdny, k níž se už ani slovem nevrátili, se mezi nimi něco neuchopitelného tvořilo a oni to nechávali volně plynout. Bez varování se v kuchyni za doprovodu domácího skřítka Mela objevil jeden z jeho mužů. Stelle leknutím vypadla vidlička z ruky a s řinčením dopadla na hranu talíře.
„Omlouvám se, Magnusi, ale Conroyovi napadli farmu Marthy Brennanové."
Magnus vyskočil ze židle a pak na vteřinku zaváhal.
„Tvojí tety z třetího kolene..." začal vysvětlovat druhý muž.
„Já vím, kdo je Martha. Jen nechápu, proč útok na ni."
Stella ho vyděšeně sledovala a hrdlo se jí stáhlo úzkostí. Odvykla za těch pár měsíců u něho být přímo u přípravy na boj.
„Dojdu si pro kabát, za pět minut se sejdeme venku, Neile."
Vyrazil od stolu a Stella mu byla poklusem v patách.
„Možná bych mohla jít s vámi. Je pravděpodobné, že bude někdo zraněn," chrlila udýchaně.
Zarazil se ve dveřích svého pokoje, prudce se k ní otočil, uchopil její tvář do dlaní a velmi důrazně jí řekl: „V žádném případě. Ty zůstáváš tady. Nevezmu si tě na svědomí."
„Ale..."
Ignoroval ji, v běhu navlékl kabát a vybíhal před dům. Řítila se za ním. Neil a skupina dalších asi patnácti lidí už na něho čekala.
„Rychle, musíme se přemístit. Hůlky do pohotovosti."
Udržel svůj pohled semknutý s jejím, dokud s prásknutím nezmizel.
***
Vrátil se pozdě večer, protože po bitvě ještě strávil nějakou dobu na štábu. Ani nerozsvěcel. Nalil si po paměti sklenku ohnivé whisky a chystal se usednout na pohovku v obývacím pokoji. Něco na ní ale upoutalo jeho pozornost. Když přišel blíž, zjistil, že je to spící Stella.
Ležela s hůlkou sevřenou v ruce, jako by čekala, že ji bude hned po probuzení potřebovat. Měla lehce pootevřená ústa a pár kratších pramínků okolo obličeje se jí uvolnilo. Napadlo ho, že takhle asi musí vypadat andělé, když spí.
Klekl si pod pohovku k její hlavě, zhluboka se napil a zjistil, že pohled na ni mu přináší určitou míru uklidnění. Dnešek nebyl hezký a jedna sklenka mu rozhodně úlevu nepřinese. Měl té celé pitomé války po krk. Nebýt jí, spočíval by jeho největší stres v tom, zda se mu podaří výhodně uzavřít obchod a pořádně na něm vydělat. Jenže, nebýt jí, pravděpodobně by tu teď na gauči neležela tahle křehká spící osoba. Neodolal a odhrnul jí vlasy z tváře.
I ten jemný dotek stačil k tomu, aby se probudila a polekaně se posadila. Chviličku se rozkoukávala, pročež se mu zcela nečekaně vrhla okolo krku, tak tak, že mu nevylila pití. Překvapilo ho to, ale příjemně. Opatrně ji sevřel v náruči a její objetí jednou rukou opětoval.
„Jsi zpátky," zašeptala, „už jsem se začínala bát."
Odtáhla se od něho a starostlivě ho skenovala.
„Jsem v pořádku, neboj se. Ty jsi na mě čekala?"
Přikývla.
„Ale očividně jsem u toho usnula," pokrčila omluvně rameny.
Kdyby bylo možné člověka pohladit pohledem, tak to Magnus právě udělal. To, jak vyčkávala jeho návratu, ho zahřálo u srdce.
„Jak to dopadlo, je tvá teta v pořádku?"
ČTEŠ
Zástava
FantasiZatímco v Británii zuří první kouzelnická válka, v Irsku svádí mezi sebou boje čtyři kouzelnické rody. Původní příčinu války si nikdo snad už ani nepamatuje. Dokáže jedna zdánlivě křehká žena, kterou její rodina vydala jako zástavu, udržet mír alesp...
