STORY OF EVIL - SKUTEČNÝ PŘÍBĚH RILLIANE

KONEC SE BLÍŽÍ

Dalšího rána byl Allen zase pryč. Když jsem ho našla, řekl mi, že musel pracovat. To mě pobouřilo. A tím spíš, když jsem viděla jednoho ze starších sluhů, jak na něj křičí, že se nemá poflakovat v princezniných komnatách, že je potřeba, aby pomohl v prádelně.

,, Co si to dovoluješ?" Křikla jsem na sluhu, jehož jméno si nepamatuju. Dost možná jsem ho ani neznala. ,, Jak se opovažuješ mu říkat, co má dělat?!"

,, Výsosti, já..."

,, Žádné výsosti já! Allen je MŮJ sluha. A bude VÝHRADNĚ v mých službách. Slyšíš? Od teď mu už nikdo, kromě mě, nesmí zadat žádnou práci!"

,, To je v pořádku, mě to nevadí..." Zastával se ho ještě Allen.

,, Ne! Nic takového. Allene, počkej na mě. A ty...tebe nechám zmrskat!" Potrestala jsem hned toho drzouna. To tak! Člen královské dynastie nebude pomáhat v prádelně! I když se vzdal titulu a nikdo o jeho identitě neví...Nic takového!

,, Jsi stejně tak krásná, jako šílená!" Řekl mi se smíchem Allen.

,, Možná. Ale jsem šílená do tebe!" Naklonila jsem se k němu a políbila ho na rty. Polibky mi začal oplácet. Pak jsem uslyšela výkřik. Prudce jsme od sebe odskočili a spatřili Ney. Allen se ode mě hned odtáhl a hluboce se mi uklonil, ale na takové formality bylo už pozdě. Viděla nás.

,, Co to...jak to..." Blábolila.

,, Ney!" Zasáhla jsem. ,, Hlavně nezačni křičet!" Ney měla ale v plánu pravý opak.

,, Jak je to...Se sluhou?! Ale to přece..."

,, Ney!" Prudce jsem k ní přiskočila. ,,Mlč! Nekřič! Nic jsi neviděla! Hlavně nezburcuj celý palác!" Ney zalapala po dechu a pak upřela svůj pohled na Allena. Pak na mě, a znovu na Allena.

,, Ta podoba...Jistě...to zlato, zákaz práce,...A...Ale...xiel?" Zakvičela. Allen sebou trhl.

,, Allene, ty počkej v komnatě!" Přikázala jsem mu. Poslušně vklouzl do dveří a zabouchl je za sebou. ,, A ty!" Namířila jsem prstem na Ney. ,, Zavři tu svojí nevymáchanou pusu!" Ney se rozbrečela.

,, Je to váš bratr!" Zakvílela. Nedalo se nic dělat...

,, Stráže!" Zavolala jsem. ,,Chopte se jí! Hoďte jí do žaláře!" Přikázala jsem. Bylo to nutné. Ta proradná zrádkyně by to všem řekla. Stráže jí na můj rozkaz odváděli pryč. Teď to může říct krysám...

Událostem ale neměl být konec. Brzy se ke mně donesla zpráva, že naše vojska se bouří, a že začala válka, které ani naši věrní vojáci nedokáží vzdorovat. Vzbouřenci se blížili k paláci. Donesly se mi zprávy o hnědovlasé šermířce v rudé zbroji, která organizuje revoluci. S jasným cílem. Svrhnout Lucifenskou monarchii. Svrhnout mně... Hned mi došlo, kdo je ta šermířka. Germanie Avadonia...

Hned jsem poslala zprávu Kylovi, aby poslal našemu vojsku podporu, ale nereagoval. Do poslední chvíle jsem doufala, že bude mít Kyle alespoň tolik slušnosti, aby pomohl zemi, kterou už tak nechal na holičkách...Ale ne. Ani to pro mě neudělal. Tomu nafoukanci na mě nikdy ani trochu nezáleželo, bez ohledu na to, kolik darů mi poslal. Ale že si bude přát mou smrt? Proč? Co jsem mu kdy udělala? Uvědomila jsem si, že Allen byl skutečně jediný, komu na mě kdy záleželo. A popravdě...také jediný, na kom kdy doopravdy záleželo mně.

Nepokoje pokračovaly a brzy přišla zpráva, že se nepřátelská vojska v přesile blíží k paláci. Spousta sluhů utekla. Spousta našich vojáků se ke vzpouře přidala. Byla otázka času, než rebelové vtrhnou do paláce a zabijí mě.