𝑇ℎ𝑒 𝐷𝑎𝑢𝑔ℎ𝑡𝑒𝑟 𝑂𝑓 𝑇ℎ𝑒 𝑀𝑜𝑜𝑛

꧁𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡𝑜𝑙𝑎 11. 𝐻𝑟𝑜𝑏꧂

Elenwë měla celou noc horečku a třásla se zimou navzdory vrstvám, které na ní přidávali Aragorn s Legolasem.

Starší elf šel varovat své společníky před zraněním mladé elfky a všichni byli překvapeni, když se dozvěděli, že jim to neřekla.

- Tak co Boromire, stačí ti , abys viděl,
že patří k nám? Je silná v boji, houževnatá a odvážná. Nikdy si nestěžuje. 

Řekl Gimli.

- Já...přiznávám, že jsem ji špatně odhadl. Omlouvám se za to.

- Dobrý. Omluv se. Předpokládám že jí to můžeš vynahradit tím, že si s ní promluvíš zítra.

Řekl Aragorn.

- Ale co....

- Nepředstírej, Boromire. Všichni jsme viděli, že mluvíš s každým kromě ní.

- To je pravda. Potom se jí půjdu omluvit.

Zbytek noci, když hobiti spali a Gandalf přemýšlel, se Legolas a Aragorn starali o mladého elfa, který deliriózně promlouval slovy neznámého jazyka.

Měli docela strach, zdálo se, že je jí zima, ale několik přikrývek na zahřátí nestačilo.

Frodo se probudil a šel se připojit ke Gandalfovi.

Mluvili o prstenu, o Glumovi, který se nenápadně následoval, o Bilbovi, o výpravě, na které byli, o Sauronovi, Temném pánovi.

Frodo si povdechl a řekl:

- Přál bych si, aby se to nemuselo stát za mých časů.

- Já taky, a všichni kdo v takové době žijí. Ale není na nich aby rozhodovali. Jediné, co se musíme rozhodnout, je, co hodláme dělat s časem, který máme. A už, Frodo, náš čas vypadá špatně.

Nakonec, o dvě hodiny později, Elenwë otevřela oči.

Okamžitě uviděla Aragorna a Legolase, jak se nad ní sklánějí, a s obtížemi vyslovila:

- Aragorne? Legolasi? Co to děláte...?

- Drž hubu, Elenwë.

,, Drž hubu" huh? Ale co jsem udělala Legolasovi, že je tak agresivní...?

Pomyslela si Elenwë a překvapeně pohlédla na elfa.

- Zabilo by tě, kdybys nám vysvětlovala, proč jsi nám neřekla, že jsi zraněná?

Zeptal se Aragorn, který měl taky přísný výraz v očích.

- Já...já... Jsem zapomněla.

- Zapomněla?!

Legolas se urazil.

- Protože to tolik nebolelo, už jsem na to nemyslela.

- A když jsem ti včera pomáhal, neříkej mi, že jsem ti neublížil.

Elenwë viděla v jeho očích úzkost a vzdychla.

- Nechtěla jsem být padavka. To nepotřebujeme.

- Padavka? Každý by si stěžoval na bolest. Jsi k tomu necitlivá?

- Ehmm.... ne.

Odpověděla Aragornovi.

- Na ránu nebyl opravdu hezký pohled, uzdravil jsem tě.

- Co? Ehhh.... jasně.

Řekla a doufala že její rozpaky by Aragorn a Legolas nepostřehli.

Aragorn vstal a odešel k ostatním, kteří vařili polévku (Znovu!).

Brzy přinesl misku Elenwë, která mu poděkovala a opatrně jí vypila pod zkoumaným pohledem Legolase.

,,Ale proč se na mě pořád tak dívá? Přivádí mě to do rozpaků."

- Elenwë?

- Ano?

- Příště mi můžeš věřit.

Elf vypadal trochu...zklamaně?

- Ano, řeknu. Promiň, že jsem ti dělala starosti.

Usmál se na ni a řekl.

- Oh, to je v pořádku. To je v pořádku.

Elenwë se začervená ještě víc.

Legolas vstal a zeptal se.

- Mohu?

Vzal od malé elfky zelenou deku a odešel.

Elenwë viděla, že Aragorn u ní taky nechal jeho přikrývku.

Vzdali se kvůli ní jejich přikrývek. Trochu si to vyčítala.

O hodinu později bylo vše uklizeno a byli opět připraveni na cestu.

Když Elenwë vstala, v boku ji skoro nic nebolelo. Strčila si ruku pod tuniku a nahmatal tenký obvaz.

Usmála se. Legolas odvedl dobrou práci, i když se strašně styděla, že to byl on, kdo ji léčil.

Když o něm mluvíme, veselé si povídal s Gimlim. Je zvláštní, že to dva spolu nakonec vycházeli dobře. Ve skutečnosti, pomyslela si Elenwë, jsou si dost podobní.

Společenstvo odešlo, Gandalf si konečně vzpomněl na cestu.

Cestou narazili na pár mrtvol a všem došlo, že Morii napadli skřeti.

Bohužel pokračovali v cestě, než dorazili do sálu naprosto obřích rozměrů.

Krásné vyřezávanou kamenné sloupy podpíral sloup, který byl minimálně třicet metrů nad podlahou.

Najednou po své pravici uviděli skromnější dveře vedoucí do místnosti osvětlené několika slunečními paprsky.

Gimli se tam vrhl než se zastavil před bílou mramorovou hrobkou uprostřed místnosti.

Se slzami v očích před ní poklekl.

Gandalf přistoupil a nahlas četl:

- Tady leží Balin, syn Fundila, lorda z Morie.

Gimli vydal vzlyk.

- Nakonec zemřel můj bratranec.

Všude kolem hrobky ležela mrtvá zabitá šípy.

Jeden z nich držel ve svých vyzáblích rukou zaprášenou knihu.

Mithrandir jí vzal a začal ji číst.

Po chvíli si povzdechl.

- Je to zlověstné čtení. Obávám se, že to mělo krutý konec. Poslouchejte.

- Nemůžeme se dostat ven. Nemůžeme se dostat ven. Obsadili most a druhou halu. Fredon a Nâli tam padli. Pak jsou čtyři řádky tak špinavé, že mohu jen přečíst: odešli před pěti dny. Poslední řádky jsou následující:

Rybník stoupá ke zdi u Západní brány. Hlídač vody vzal Ofna. Nemůžeme se dostat ven. Pak přijde konec: bubny, bubny v hlubinách. Zajímalo by mě, co to znamená. Poslední napsaná věc je čmáranice elfích dopisů povalujících se kolem: přicházejí.... Potom už nic není.

Gandalf ztichl a pozoroval zamýšlené ticho.

Společnost zachvátil náhlý strach a hrůza z místnosti.

,, Nemůžeme se dostat ven" zanikla Gimli. Bylo pro nás dobré, že se rybník trochu snížil a že Hlídač spí na jižním konci.

Gandalf zvedl hlavu a rozhlédl se.

- Zdá se, že dvěma branám kladli poslední odpor.

Řekl ale v tu chvíli toho už moc nezbývalo.

- Tím končí pokus dobýt Morii zpět! Bylo to odvážné, ale bezohledné. Ještě nenastal čas. Nyní se musíme rozloučit s Balinem, synem Fundila, obávám se. Ve svém posledním spánku musí spát tady, v pokoji svých otců. Vezmeme tuto knihu. Mazarboulivu knihu, abychom ji prozkoumali podrobněji později. Uděláš dobře, když si to necháš, Gimli, a přineseš to Dainovi, pokud budeš mít příležitost. Bude ho to zajímat, i když ho to musí hluboce zasáhnout.
Pojďte, jdeme!