Ničí spasitel (SNARRY)

3.kapitola

"Nehodlám ho 'tahat za nos', jak jste to nazval." Severus Snape opět seděl u svého stolu v knihovně na ústředí, která byla stále ve stínu. Tentokrát však před ním seděla Hermiona Grangerová i její manžel. Ron Weasley se teprve nedávno naučil dívat Snapeovi do očí, jako muž muži. V jednadvaceti letech teprve začínal vyrůstat z vysokého a zavalitého stavu. Severus si nemohl pomoci a v duchu ho srovnával s chlapcem, kterého potkal před několika dny v kavárně. Fyzicky byli studií kontrastů. Ale bylo na nich něco, ten světácký pohled v jejich očích, co mu bylo překvapivě povědomé.

"Nemůžete jen tak přijít k mudlovi a ukázat mu ročenku Bradavic," namítl Weasley.

"Mudlovi?" Severus povytáhl obočí a opřel se v křesle. "Ujišťuji vás, pane Weasley, že Harry Potter není mudla."

"Víte, co tím myslím."

"Opravdu?" Severus se zadíval na své nehty a čekal na nevyhnutelný výbuch. Byl zkušený v lákání své kořisti.

Ale výbuch nepřicházel. Severus s očekáváním vzhlédl a Weasley se mu podíval do očí.

"Vyrostl v mudlovské domácnosti. Neví, že náš svět existuje. Hodláte mu o tom říct dřív, než mu pod nos strčíte pohyblivý obrázek jeho táty na koštěti?"

"Je to milý mladý muž," řekla Hermiona. Když jí ta slova vyšla z úst, uvědomila si, že přesně to by o Harrym řekla její matka, kdyby ho Hermiona přivedla domů a představila ho jako svého přítele.

"Vzhledem k jeho nepříliš uspokojivé výchově je pozoruhodně vyrovnaný," řekl Severus. "Navštívil jsem jeho tetu Petunii Dursleyovou. Bylo docela obtížné ji vypátrat. Někdo vynaložil značné množství peněz a úsilí na to, aby celou rodinu přestěhoval na Azory, když Harrymu bylo osmnáct a narukoval k letectvu."

"Vy jste byl na Azorech?" zeptal se Ron.

"Jsme kouzelníci, pane Weasley," odpověděl Snape. "A aby bylo jasno, slunce na mě nemá žádný vliv. Nejsem upír."

Hermiona se kousla do rtu, aby se neusmála.

"To mě mohlo zmást," zamumlal Ron.

"I když oceňuji váš zájem," začal Snape, ačkoli to vůbec neznělo vděčně, "v tomhle mi budete muset věřit. Musíte mi věřit. Svůj díl práce jste už odvedli. Jakmile bude pan Potter řádně seznámen s naším světem a svým dědictvím, jsem si naprosto jistý, že ocení přátele - kamarády - svého věku."

"Doufám, že máte pravdu, Snape," řekl Ron. "Je mi jedno, co říká věštba, nedokážu si představit, jak někdo, kdo nikdy nedržel hůlku, porazí Temného pána."

"Ministerstvo nemůže zjistit naši magickou aktivitu tady v ústředí," řekla Hermiona. "Proč prostě neřekneš jeho jméno?"

Snape na ni upřel chladný pohled. "Když si zvykneme říkat ho tady, je větší pravděpodobnost, že uklouzneme a řekneme ho, až budeme někde jinde. Následky znáte, slečno Grangerová."

Hermiona odvrátila pohled. Zhluboka se nadechla a vydechla, pak se otočila k manželovi.

"Proroctví říká: 'A bude mít moc, kterou Temný pán nezná'. Neříká, že tou mocí je magie."

"No, doufám, že to bude nějaká magická síla, protože na té jeho noze se nikam rychle nedostane," řekl Ron a trochu se zamračil.

"Jak jsem před několika okamžiky prohlásil, jsme kouzelníci, pane Weasley. Jeho zranění se bude řešit, jakmile se smíří se svým odkazem. A teď, jestli už jste skončili s vyjadřováním svých obav a protestů?"