Catch me if you dare

Epilog

O deset let později

Noci v Tokiu byly o něco teplejší než doma. Velká vila pojala všechny vlky i jejich spojence. Váleční zajatci byli vyslýcháni a poté přenecháni veliteli japonské smečky. Těla padlých byla vyzvednuta, podrobena kremaci a jejich těla uložena do černých pytlů, aby nebyla poškozena při cestě zpět do rodné země. Těžší vyzvedávání měly jednotky u těl z moře. Některá těla byla roztrhána masožravými rybami a ani generálové Kibum a Jongin neunikli jejich pozornosti. Přesto jejich těla držela pohromadě. Dvojice alf Minho a Taemin zůstali společně na místě, kde je Taehyung nechal, a tudíž byla jejich těla nejvíce zachovaná. Pohled na ně způsobil stejnou bolest jako prvně. Po spočítání ztrát vyšlo najevo, že jejich smečka přišla o dvě třetiny vlků. Jejich japonští spojenci ztratili padesát procent. Vysoké procento bylo zabito nelegálně použitými zbraněmi, které vlčí zákon zakazuje. Veškerá technika a zbraně byly zničeny do posledního smítka prachu. Všichni se zúčastnili hromadného pohřbu japonských padlých vlků. Obřad byl krátký a stručný. Přesto zahrnoval všechny potřebné náležitosti. Zranění vlci byli ošetřeni Jinovým týmem spojeným s Japonskými experty. Yoongiho verdikt bylo doživotní kulhání na přední nohu. Celé zápěstí bylo na padrť. A i když mu jej dali dohromady, nebylo to stejné. Naštěstí Yoongimu vadilo pouze to, že bude mít potíže se psaním. Jimin si z boje odnesl pár škrábanců, které se hojily samy. Hoseok si z bitvy odnesl silný otřes mozku a poškozený pravý zvukovod. I když se zahojí, na ucho už neuslyší. Seojoon jakožto jediný generál bojující od začátku potřeboval vrátit dvě vykloubené končetiny a zašít utržené pravé ucho. Jeho tělo bylo poseto drobnými ranami, které se vyčistily a generál byl skoro jako nový. Jungkook zůstal upoután na lůžko, dokud se mu zpřelámaná žebra nezahojila. Pomohla mu malá dávka steroidů, které jej nechávaly unaveného a často ve hlubokém spánku. Táhlou ránu nad okem mu zašil Taehyung. A velící omega? Před Jinem nedokázal nic udržet v tajnosti. Ve chvíli, kdy mu beta prohmatala břicho věděla, co se stalo. A Tae začal mluvit. Mluvil a mluvil, dokud jej nezradilo hrdlo a slzy si našly cestu po bledých tvářích. Jungkook jej držel konejšivě v náruči a šeptal uklidňující slova. Jinovo důkladné vyšetření potvrdilo, co Tae a Seongja věděli. Že naděje na další potomky vyhasla jako plamínek svíčky. Alfa potřebovala chvíli na vstřebání této zprávy. Tae však měl dostatek času se s tím smířit. Ale získal dalšího syna, který byl zároveň bráškou pro Jiyoo. Jungkook si chlupatou hnědou kuličku prohlížel se zájmem a oči mu zazářily, když mu Tae oznámil, že se jej rozhodl adoptovat. Dostal privilegium dát svému druhému synovi jméno.

,,Huimang. Budeme ti říkat Huimang. Jsi velkou nadějí pro oba státy maličký. Bude tě čekat velké rozhodnutí. Budeme doufat, že si vybereš, jak ti srdce poručí." Oba byli rádi, že mají další přírůstek do rodiny. A Jiyoo skákal radostí z nového brášky, což Huimang opětoval. Tohle štěstí bylo to jediné, co celou smečku drželo nad vodou. Jediný, kdo všem dělal starosti byl Namjoon. Jin se specialisty dělal, co mohl. Generál stále zůstával v kómatu. A beta bezmocně vysedávala u postele a modlila se ke všem bohům, aby se probudil. Jiyoo chodil za strýcem Joonem často. Doktor Jin z něj měl radost, že mu chodí dělat společnost. Malá alfa byla smutná, že přišla o tolik strýčků a prosila, aby jí aspoň tenhle zůstal. Jejich prosby nebyly vyslyšeny. Týden po bitvě se vilou prohnal srdcervoucí zvuk. Všichni byli okamžitě na nohou nehledě na to, že byly tři hodiny ráno. Jiyoo pospíchal s rodiči a ostatními do nemocničního křídla. Už na chodbě vedoucí k pokojům bylo jasné, co se stalo. Vůně žalu byla tak silná, že se někteří vlci museli stáhnout. Taehyung přesto přistoupil k pokoji a zaklepal. A když se neozvala odpověď, dveře opatrně otevřel. Přivítal je zvuk dlouhého kvílejícího zvuku. Tělo alfy v posteli se ani nehnulo. Hrudník se nezvedal. Kůže měla našedlou barvu. Rty ztrácely svou růžovou sytost. A u něj seděla zkroušená beta, držela bezvládnou dlaň ve svých a tiše vzlykala.