CELEBRITY & LAWYER | Jomille

~𝐢 𝐰𝐚𝐧𝐧𝐚 𝐬𝐞𝐞 𝐲𝐨𝐮 𝐮𝐧𝐝𝐫𝐞𝐬𝐬 𝐧𝐨𝐰~

Pohled Johnnyho ♡

„Dolů? Ses zbláznila?"

Jakmile jsem to dořekl, krátce se zasmála. Naběhla mi z toho husí kůže, a rozhodně ne v dobrém smyslu. Začal jsem rychle uvažovat. Mám jít nebo ne? Co když mě probodne dýkou? Ne, to by neudělala.

Naposledy jsem koukl dolů, ohrnul nos a poraženě vyhrkl: „Hned tam budu."

Ležérně a pěkně pomaličku jsem sešel schodiště až dolů a cestou jsem se ještě stihnul napít rumu. Proč si nedát načas, že? Navíc se mi za ní vůbec nechtělo. U východových dveří jsem se zastavil a povzdychl si.

„Nebuď srab, Johnny," zatnul jsem pěsti a vytáhl z kapsy zrcátko. Dveře se otevřely a já udělal pár kroků dopředu.

„Proč to dělám," zanadával jsem si potichu. Zrcátko jsem si postavil do výšky obličeje a díval se jen na odraz obličeje své ex manželky. Ret se jí rozklepal, což mě donutilo zastavit.

„Na co to máš," pozdvihla obočí a polkla. Nejdřív jsem nechápal, o čem mluvila, ale pak mi to došlo, když její pohled směřoval na zrcátko v mé ruce.

„Nechci se na tebe dívat," odpověděl jsem neutrálně.

„To se ti tak hnusím?" zakňourala. Lezlo mi to na nervy, ale nic jsem neřekl. Ještě by po mně vyjela a to bylo poslední, co jsem potřeboval...

„Hm, jo," zabručel jsem, „nechápu, co tady vůbec děláš, Amber. Měla bys mě nechat být a starat se o své dítě."

„Ale ty to nechápeš, Johnny!" štěkla. Udělal jsem krok zpět. Její nepříjemně afektovaný tón hlasu mě přinutil vrátit se v mysli do našeho vztahu. A to nebylo hezké. Už jsem se necítil v bezpečí. Potřeboval jsem domů, ale nohy mě neposlouchaly, tak jsem tam stál jako socha.

„Miluju tě! A moje holčička potřebuje otce, který-"

Vykulil jsem oči. To nemohla myslet vážně.

„Co to meleš?"

Zmlkla a svižným krokem se blížila ke mně. Do prdele. Moje chodidlo se pohnulo tak o centimetr dozadu a nechtělo dál. Byl jsem jako paralyzovaný. Končetiny absolutně nechtěly spolupracovat s mým mozkem, který si jasně přál běžet ke dveřím.

„Amber-"

„Buď zticha! Přišla jsem o všechno kvůli té tvojí děvce! A ještě ke všemu mi tě sebrala!" zaječela a vytrhla mi z ruky zrcátko, s nímž praštila o štěrkovou cestičku. Zorničky se mi šokovaně rozšířily a zmohl jsem se jen na pár slov.

„Camille není děvka, ale ty ano."

Facka. Semkl jsem rty k sobě a zpříma se jí podíval do očí. Snažil jsem se ignorovat ten strach, jenž se mnou šířil rychleji než elektrický proud a ona si toho byla velmi dobře vědoma.

„Kurva, Amber! Přestaň mě terorizovat! Nebaví mě to! Hnusíš se mi od pohledu! Nemůžu tě ani vystát po tom všem!" prskl jsem.

Vypadala, že za pět vteřin vybouchne.
Jenomže ona udělala opět něco nepředpokladatelného. Využila naší blízkosti, prudce mě chytla za tváře a políbila na rty. Okamžitě jsem začal klást odpor tím, že jsem ji jemně chytl za ramena a odtáhl od sebe.

„Co to děláš! Nemůžeš mě jen tak líbat! Nechci tě! Tohle bylo opravdu nechutné," zašklebil jsem se a otřel svoje rty hřbetem ruky.

„Nechutné," nakrčila nos, „tak nechutné říkáš. Už mě snad nemiluješ? Jsi starý, a hlavně odporný úchyl."