Magie nás spojila, ať nás tedy člověk nerozdělí -HPFF

15.

O rok později (začátek 7. ročníku)
Stejně jako ty roky před tím, i tentokrát se vydali všichni čtyři přátelé do Bradavic. Snad jediný rozdíl nastal v tom, že jeli mnohem méně veselí, než kdy dřív. Začátek války, věk, a u Siriuse i rodinná situace, to všechno je ovlivnilo. Naštěstí měli jeden druhého. Dokonce ještě stále nikdo nezjistil o vztahu mezi Remem a Sirim, což oba považovali za zázrak, i když si toho samozřejmě vážili. Pro jejich dva přátelé to se vztahy tak dobře nevypadali, protože Petera jeho spřízněná duše (z 28) minulý rok odmítla, aby si počkala na svého snoubence, Siriusova bratra, kterého Zjištění čekalo tento rok. A James svou spřízněnou duši stále neobjevil, což z něj udělalo dost uzavřeného člověka. Minulý rok dokonce malém přestal s famfrpálem, naštěstí mu to však Lily včas vymluvila, takže zůstal jako kapitán i do posledního roku. A i když to mladý Potter nepřiznával, byl vlastně rád, že neskončil, protože mohl aspoň občas vypnout a nemyslet.
Aby mebylo těch špatných zpráv moc, během minulého roku se Oeter s Jamesem konečně stali zvěromágy, a tak vždy jednou za měsíc mohli společně hlídat Remuse, kterému společnost prospívala.
__________________

Regulus seděl v kupé společně se svými "přáteli". Ani jednoho z nich by nenazval skutečným přítelem, protože něco takového důležití lidé nepotřebovali, takže ani on. Vedle něj seděla Caroline Francis, Siriusova snoubenka. Nikdo nevěděl, proč je jejich rodiče zasnoubili tak prapodivně, že mladší si měl vzít nekoho staršího, zatímco jeho starší bratr byl zasnouben s jeho vrstevnicí. „Regulusi, vážně hodláš dodržovat rodinné tradice?“ zeptala se ho brunetka vedle něj. Překvapeně se k ní otočil. Překvapily ho na tom hned dvě věci: zaprvé, ona na něj nikdy předtím nepromluvila přímo, a zadruhé to, na co se ptala. Šlo o velmi vážnou věc, neposlechnutí téhle tradice znamenalo oomalu totéž, jako vykřiknout do celého světa, že jste krvezrádce! Nenápadně se rozhlédl kolem, zdálo se, že zbytek je nevnímá, řešili zrovna Temného pána. „Jak se můžeš vůbec ptát? Jistě že poslechnu, nejsem můj bratr!“ prohlásil šeptem. Jenže dívka se jen zamračila. „Mně se třeba vůbec nechce brát tvého bratra,“ odpověděla normálním klidným hlasem, „Proč bych měla, když on ani já k tomu druhému nic necítíme?“ Povzdechl si a raději ti nekomentoval. Jak vůbec mohla tahle dívka ještě stále zůstat na výsluní 28? ptal se v duchu, protože tomu vážně nerozuměl.
________________________

Konečně osaměli. Peter šel do kuchyně a James si šel zalítat, takže v pokoji zůstali sami dva. Nečekal a objal Siriuse v pevném objetí. Černovlásek se nechal, pokaždé od jejich Zjištění, když se vrátil z domova, choval se jak hadrová panenka, s kterou si můžete dělat, co chcete. Remusovi se to nelíbilo, jenže netušil, co by pro něj mohl udělat. Nebo ne ty roky před tím. Tenhke rok, kdy šlo o ten poslední na škole, odmítal svého druha opět pustit do toho domu hrůzy. Sirius se v jeho objetí schoulil do klubíčka a jen si užíval, že je zase v bezpečí. Remusovi to nedalo a začal ho jemně hlasit po vlasech, sem tam k tomu přidal i maličkou pusu. „Už je dobře,“ zamumlal nakonec. Sirius k němu zvedl oči a lehce se usmál. „Snad.“
____________________________

Létal jako šílený. Jednou to také nebylo pro to, aby se zbavil pochmurných myšlenek, ale pro to, protože měl skutečně radost z létání. Celé prázdniny nemohl na koště ani sáhnout, protože se mu do toho stále neco motalo, takže mu začlo skutečně scházet. Dokonce o prázdninách uvažoval, že napíše Lily děkovný dopis, že mu rozmluvila jeho šílený nápad, že skončí. Nedokázal si skutečně představit, že by to dokázal přežít dlouho.
Začalo se stmívat a tak slezl z koštěte dolů a vyrazil zpět ke škole. Před Velkou síni se zastavil, protože uslyšel kousek divného rozhovoru.
„...Myslela jsem to vážně v tom vlaku, vážně se chceš vzdát svého štěstí?“
„Takhke naše rodiny fungují po staletí, tak proč bychom měli vycházet ze zajetých kolejnic? Nemluv o tom už. A vůbec? Proč sis vybrala zrovna mě?“
„Protože jsem měla pocit, že máš rozum...“ oba lidé odešli.
James zůstal ještě chvíli bez pohnutí. Přemýšlel o tom, co slyšel. První hlas patřil nějaké dívce, ale nepoznával ho, takže nepatřila k nim do ročníku, zato druhý hlas  chlapecký mu připadal povědomý, jen nevěděl, komu patří. Z jeho úvah ho vytrhnul Peter, který vyšel ze Síně. „Ahoj Dvanácteráku, co tu děláš?“ „Ahoj Péťo, byl jsem si zalítat,“ odpověděl s úsměvem.
_____________________

Byl naštvaný, nebo spíš zmatený. Celé čtyři roky školy prožil více méně v klidu, tak proč se na něj hned první den pátého lepí smůla v podobě Caroline? Nedokázal pochopit její důvod, proč začala otravat zrovna jeho a nedokázal odhadnout, jestli ho její vysvětlení úráží, nebo ne. Však podle ní se chová, jako by neměl mozek! Nemohl si pomoct, aby ho tahle narážka nedonutila uvažovat o celé té její myšlence. Mohla vy mít pravdu? Skutečně by se vyplatilo vzepřít se? Faktem zůstávalo, že si nechtěl brát tu otravnou blondýnku z šestého ročníku, ale z povinnosti by si ji samozřejmě vzal bez řečí, protože nechce problémy s rodinou...
Naštvaně bouchnul do stolu před sebou. Že o tom vůbec začal přemýšlet! Však stejně ještě neví, ke komu patří. Třeba půjde o nějakého pitomce, s kterým by nevydržel. Nekdo jako třeba Potter. Nevěděl, proč ho zrovna napadl nebelvírský přítel jeho bratra, který se kdysi proslavil svými chytačskými dovednostmi a otevřenou povahou, která se vsak během posledních let rapidně změnila až tak, že se začal chovat skoro jako jiný člověk, ale nepátral po tom. Dokonce si v tom rozhořčení ani neuvědomil, že ta představa mu vlastně ani tolik nevadí.
Přemýšlení nad tak vážnými věcmi ho unavilo natolik, že vynechal ‚zmijozelskou uvítací party‘ a šel si lehnout. Ale i tak si nemohl pomoct a před u snutím znovu nepřemýšlet nad slovy své spolužačky.
____________________________

Ahojky!
Slibovaná nová kapitola už je tady! Jak jsem už říkala, od teď se hodně zaměříme na druhý pár, tak snad se bude líbit. :D
Františka