Mladá Mia Young má krásný život má starostilovou matku, milujícího přítele nastupuje na vysokou na kolej v Soulu co se stane až potká Bad boye Jeona Jungkooka bude ho nenávidět, ignorovat ho nebo se do něj zamiluje? To se dozvíte v příběhu.
⚠︎𝑈𝑝𝑜...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pohled Jungkooka Její slova se mi zabodávají do prsou. Vzdorně se mi podívá do očí. Má pravdu. On je ten, s kým chtějí všichni být. Nerozbíjí věci a nedělá scény, když se dozví špatnou zprávu. Zaslouží si její čas a pozornost, zrovna jako si zaslouží bydlet v tomhle velkým domě, kde je vítanej, a mít tu svůj pokoj. Zaslouží si jíst doma připravenou večeři, ne se cpát rychlým občerstvením v prázdným pokoji v baráku plným cizích lidí, co ho tajně nenávidí.
Má pravdu. Uhnu, aby mohla dovnitř, neřeknu už ani slovo. Ten pohled, kterej mi věnovala, když kolem mě procházela, se mi propaluje do mozku. Vytáhnu telefon, prohlídnu si těch pár fotek s ní, co jsem pořídil. Jedna, jak jdeme k řece... vlasy má na slunci neskutečně lesklý, celá září. Byla zamlklá - možná nervózní -, ale na tý fotce vypadá klidně. Je vážně krásná. Proč mi chtěla pomáhat? Co jí o mým pití Yoongi navykládal? Narazím si čepici. Po pár minutách už to nevydržím a jdu dovnitř. Oči mě pálí, hlava mi třeští.
„Mio, můžu s tebou mluvit, prosím?" zeptám se rovnou. Yoongi se hrbí nad podlahou a hází střepy do plastovýho koše. Mia přikývne. Podívám se jí do tváře. Pak sklouznu pohledem níž a všimnu si, že má prst od krve, drží ho pod kohoutkem. Okamžitě jsem u ní.
„Seš v pořádku? Co se stalo?"
„To nic, jen kousek skla." Nevidím na to pořádně. Zvednu si její dlaň k očím. Ranka má asi tak centimetr na dýlku a není moc hluboká. Zahojí se, ale musím jí to zavázat. Její dlaň se zdá tak lehká a teplá. Cítím, jak se mi zpomaluje dech. Pustím ji a ona dlouze vydechne.
„Kde máte náplasti?" zeptám se Yoongiho.
„V koupelně." Jeho tón jasně prozrazuje, jak je na mě naštvanej. V koupelně objevím malou krabičku s obvazama a náplastma. Vytáhnu protizánětlivou mast a vrátím se do kuchyně. Znova chytím Miinu ruku, vymáčknu jí trochu masti na špičku prstu. Obezřetně mě pozoruje. Asi neví, co si má myslet. Náplasti mi připomínají mámu a tu zkurvenou noc kdysi dávno. Zavážu Mie prst a ty vzpomínky zaženu.
„Můžu s tebou mluvit?" zeptám se jí podruhý. Přikývne. Vezmu ji za zápěstí a vedu ji zpátky na verandu. Tam budeme mít soukromí a Yoongi nic neuslyší. Když dojdeme ke stolu, odtáhnu jí židli. To je asi to nejmenší, co můžu udělat. Najednou cítím klid, přestalo mi hučet v uších. Popadnu další židli a přitáhnu si ji tak, abych seděl přímo naproti ní. Naše kolena se teď skoro dotýkají.
„O čem se mnou chceš mluvit, Jungkooku?" zeptá se mě s naprostým nezájmem. Stáhnu si čepici a hodím ji na stůl. Prohrábnu si vlasy. Připadám si jako totální hovado, že jsem se před chvílí zachoval tak hnusně. Chtěl jsem jí říct, že nejsem charitativní případ, žádná její rozbitá panenka. Jenže jak mě opustil adrenalin, začínám vidět, co jsem za kreténa.
