CELEBRITY & LAWYER | Jomille

~𝐈'𝐦 𝐝𝐫𝐨𝐰𝐧𝐢𝐧𝐠 𝐢𝐧 𝐦𝐲 𝐭𝐞𝐚𝐫𝐬 𝐚𝐠𝐚𝐢𝐧~

Pohled Camille ♡

Zhruba uprostřed noci mě vzbudily chraptivé zvuky po mém boku. Rozespale jsem otevřela oči a ucítila vedle sebe pohyb. Johnny sebou zvláštně škubal. Otočila jsem se k němu svým tělem a poslouchala, co mumlal.

„Ne, nech mě...nechci. Nemiluju tě...prosím."

Opakoval to pořád dokola. Musel mít noční můru, protože jeho hlas se každou uběhlou minutou zvyšoval. Pohotově jsem rozsvítila lampičku u nočního stolku a tiše k němu promluvila.

„Johnny?"

Nic. Žádná odpověď, neustále si brblal svoje. Umístila jsem ruku na jeho předloktí a trochu s ním zatřásla.

„Vstávej, Johnny, vzbuď se," naléhala jsem na něj šeptem, ale nečekala jsem, že se po mně ožene druhou rukou a zaryje nehty do mé paže. Celá šokovaná jsem zakňučela bolestí a snažila se ho uklidnit, jenže jeho to donutilo snad ještě k větší agresi.

„Dej mi pokoj, Amber! Nebudu! Jdi si šukat někoho jiného, ty děvko špinavá!"

„Johnny, já nejsem Amber! Ubližuješ mi! Přestaň! Johnny, prosím tě!" křičela jsem docela panicky a můj geniální mozek, který si obvykle věděl se vším rady teď nevěděl, co dělat.

„Zabiju tě! Nikdy se už nepřiblížíš k mým dětem, rozumíš!?" řval, čelo měl orosené a hrudník mu prudce stoupal nahoru a dolů. Hlava mu cukala ze strany na stranu a oční víčka se mu třepala.

„Ale já jsem Camille! Tvoje Camille!" namítla jsem z posledních sil zoufale. Jeho stisk k mému překvapení povolil, ale stále mi držel paži. Pak se ve spánku zamračil a zamumlal mé jméno.

„Ano, to jsem já. Jsem tady s tebou, nemusíš se bát," pokyvovala jsem krátce hlavou a hladila jej po tváři, aby měl pocit bezpečí. Zničehonic odlepil víčka od sebe a v šoku zíral kolem sebe.

„Camille," zachraptěl, „měl jsem tak straš-" zarazil se a okamžitě se posadil, když si všimnul, jak mi slzy vyhrkly z očí. „Poklade, ty pláčeš?"

„Vyděsil jsi mě, proboha!" vyhrkla jsem až příliš nahlas a ruka mi vyletěla k ústům. Johnny vypadal zmateně a natáhl dlaň k mé tváři. Instinktivně jsem ucukla, nevím proč. Nejspíš jsem byla tak vyděšená, že mi nedocházelo, že je to zase můj Johnny.
Stáhl se zpět a starostlivě si mě prohlédl. Pohled se mu zastavil na mé paži, kde šel jasně vidět otisk jeho ruky.

„T-to jsem ti udělal já?" zeptal se s rozšířenými zornicemi. Nemohla jsem mu tvrdit, že ne. Prvních pár vteřin vypadal, jako by ho polili studenou vodou. Poté silně polkl a začal jakoby panikařit. Ještě jsem ho tak rozhozeného neviděla.

„Nechtěl jsem-opravdu. Měl jsem ti to říct o těch nočních můrách...já...já, strašně se ti omlouvám, lásko. Hrozně mě to mrzí. Musíš mi to věřit, nikdy bych ti neublížil," koktal a ruka, kterou měl položenou na matraci se začala nekontrolovatelně třepat. Musel mít nějaký záchvat nebo něco. Poznala jsem podle jeho výrazu, že se bojí. Ani mě to nepřekvapovalo, prožil si hodně bolesti a podepsalo se to na něm. Vzala jsem jeho ruku do své, abych zklidnila ten třes, ale Johnny se i tak nepřestával omlouvat.

„Jsem strašný, ani si tě nezasloužím. Jenom ti svou přítomností ubližuju, a-ale já opravdu nechtěl, Camille. Radši bych si uříznul obě ruce, než abych na tebe vztáhl prst. Co jsem to udělal, bože..." zasténal a dlouze vydechl.

„Johnny, to je v pořádku. Už to ani tolik nebolí, takže-"

„Ono tě to tak bolelo!?"
Překvapením jsem zalapala po dechu a pozorovala jeho zoufalou reakci. Strašně si to vyčítal.