Always & Forever

Kapitola 1

Jmenuji se Laura Gilbertová téměř od svého narození vyrůstám v dětském domově. Moje maminka byla moc mladá a proto se mě vzdala, dala mě do babyboxu, kde nechala dopis, který mi dnes předala moje chůva. A proč zrovna dnes? Protože mi je 18 let a konečně opustím dětský domov a postavím se na vlastní nohy. Musím říct, že vyrůstat v dětském domově nebylo tak hrozný, potkala jsem tady svojí nejlepší kamarádku Annu, kterou sem umístili potom co se její máma předávkovala a umřela. Anna byla od prvního dne tichá, všem se stranila a s nikým nemluvila. Každý den jsem jí pozorovala a snažila se s ní navázat kontakt, ale marně. Jednou v noci když jsem šla na zahradu jsem jí viděla sedět na prolézačce se slzami v očích, pozorovala hvězdy. "Nebuď smutná, bez ní ti je líp. Chápu, že to bolí, ale aspoň si měla možnost ji poznat, já jsem svojí mámu nikdy nepoznala, její tvář znám jen z fotky." V ten moment se Anna rozbrečela ještě víc, objala jsem jí a utišila, od toho večera jsme se sblížili a tak se z nás stali nejlepší kamarádky.

Jelikož jsme byli v dětském domově nejstarší pomáhali jsme vychovatelkám s výchovou dětí, Annu nikdo nechtěl adoptovat, protože byla dcera feťačky a se mnou nevydrželi, protože jsem byla problémové dítě, proto mě většinou po zkušebním týdnu vrátili, moje pověst se rychle rozkřikla a už o mě nikdo nežádal. Každé ráno jsme chodili připravit jídelnu, na stoly jsme stavěli konvice s vodou a čajem a rozdávali kelímky s příbory na stoly. Naše vychovatelka se jmenovala Maggie, bylo jí 30 let, tuto práci začala dělat když jí bylo 25, protože se dozvěděla, že nikdy nebude moc mít svoje děti. Bylo nám jí s Ann líto a hrozně moc jsme si na ní zvykli a sblížili se s ní. Večer jsme dětem četli pohádky a ukládali je do postýlek, ráno jsme je vodili do školy a školky a odpoledne je vyzvedávali.

O víkendu jsme s Ann chodili do místní kavárny na brigádu, chtěli jsme i v týdnu, ale museli jsme pomáhat, nebo vlastně nemuseli, ale nás to bavilo, všechny děti byli moc hodné a moc nám přirostli k srdci. O prázdninách jedeme s Ann do New Yorku, je to náš vysněný sen od malička, a díky brigádám jsme si na to našetřili peníze, ale upřímně bude mi to tu moc chybět v Kalifornii jsem od malička, bude těžký říct Sbohem.

Ráno jsem vstala brzy, připravila jsem jídelnu a šla vzbudit Ann, ležela schoulená pod dekou a byla bílá jako stěna. "Co ti je? Mám jít pro Maggie?" "Ne, to je dobrý. Budu ležet, v noci jsem zvracela, zvládneš to prosím dneska v kavárně?" "Samozřejmě, hlavně ať je ti lépe" Dala jsem jí pusu na čelo a šla se připravit do práce. Oblíkla jsem si na sebe černé legíny, krajkové tílko a přes to pracovní tričko se svým jménem. Cesta do práce trvá pěšky skoro hodinu, proto jsme se s Ann naučili jezdit do práce na kole, zabere to míň času a uděláme něco malého pro své zdraví.

Paní Flowersová na mě už před kavárnou čekala: "Dobré ráno Lauro, jak jsi se vyspala?" "Dobré ráno, jako vždy dobře. Jak se máte vy?" "Mám se dobře, ale musím si něco zařídit, myslíš, že by si to tady beze mě dnes zvládla? Odpoledne ti přijde pomoc moje vnučka Katrin" "Jistě, že to zvládnu, na mě se můžete spolehnout. Mějte se krásně a večer nashledanou" "Taky se měj krásně a ať ti to uteče, jo a všechno nejlepší" mrkne na mě a odejde.

Nahřeju kávovar, nakrájím dorty, které upekla paní Flowersová, připravím sezení v zadní zahrádce a zaleju květiny, které jsou všude v naší kavárně. Na baru stojí ve váze krásná kytice a u ní vzkaz pro nejlepší baristku, všechno nejlepší. Dostala jsem jí od paní Flowersový, určitě to jsou květiny od ní ze zahrady, nádherně voní. Hosté začali chodit hned po otevírací době, ale naštěstí chodili postupně takže se to dalo stíhat. V kuchyni jsme připravovali bagety, saláty a dnes máme jako polední menu smažený sýr s hranolkama a tatarkou. V jednu přišla vnučka paní Flowersový, jmenuje se Katrin a studuje hotelovou školu jako já a Ann akorát my to máme bez maturity a ona s maturitou. Byla docela pracovitá a věděla co dělá, přesně takový brigádníky miluju.

Pracovní den utekl jako voda, v šest hodin jsem poslala Katrin domů a pustila jsem se do úklidu kavárny, odcházela jsem v 7 domů, ještě jsem udělala jedno karamelové latte pro svojí Ann, doufám, že už jí je lépe. Když jsem přijížděla domů bylo tu nezvyklé ticho, nikdo s dětí neběhal po zahradě. U vchodu na mě čekala Emily, moje nejoblíbenější slečna, která tu je, její maminka umřela při porodu, bylo mi jí moc líto a vytvořili jsme si mezi sebou speciální pouto. "Ahoj Lauro, jak bylo v práci? Nejsi unavená, že ne? Půjdeš se se mnou houpat na zahradu prosím" "Ahoj princezno, ale to víš, že ano" vzala mě za ruku a vedla mě na zahradu.

Když jsme vešli zadním vchodem na zahradu bouchlo několik konfet a všichni začali křičet "Všechno nejlepší" dojalo mě to, hned jsem začala brečet. "Pane bože, vy jste úžasní" Ann ke mě přiběhla a obejmula mě, vzala mi karamelové latte z ruky a mrkla na mě. Všechny děti mi popřáli, každý mi něco namaloval, nebo vyrobil, moje malá Emily mi vyrobila náramek z korálků, obejmula mě a řekla mi, že mě má moc ráda jako svojí maminku, se slzami v očích jsem jí vyzvedla do náruče a pevně objímala. Děti mi upekli dvoupatrový růžový dort s růžemi. Pili jsme dětské šampaňský, cpali se sladkostmi, hráli různé hry a tancovali, v 10 večer jsem uložili děti ke spánku a šli jsme s Ann do baru, Maggie nám dala na dnešní večer propustku. Ann měla narozeniny minulý měsíc ve stejný den jako já, ale já je s ní nemohla zapít, proto jsme to nechali na moje 18tiny.