Minulost v ohrožení [DOKONČENO]

13

Po tom, co jsem se vyvlíkla z hraní s Maxem, a "menší" detektivní práci, která mi zabrala zbytek odpoledne, jsem se rozhodla najít Karolínu a zaúkolovat ji v rámci svého osobního vyšetřování. Doufala jsem, že se Jan dokázal nepozorovaně vyplížit z mého pokoje. Objevila jsem Káju v hlavním salónku, jak popíjí kávu a ukusuje koláč. Přisedla jsem si k ní a a zkontrolovala, že jsme samy. 

,, Mám pro tebe úkol, kolegyně," řekla jsem a ona překvapeně zamrkala. 

,, Ale jistě, kolegyně, vyklop to," řekla a já jí podala papír. 

,, Robert Kramář, notář. Potřebuju, abys ho sledovala. Tady je adresa jeho kanceláře a bytu. Říkám ti, že určitě něco ví. Myslím si, že na něj Charlotte něco vyhrabala a donutila ho, aby tu závěť zfalšoval. Řekneme, že sis vyrazila do města, já zatím budu pozorovat Louise a Charlotte, až se vrátí z nemocnice," vyhrkla jsem nadšeně a Kája si schovala do kapsy mnou podaný papír. 

,, Páni, dost ses do toho zažrala," řekla Kája pobaveně. 

,, To víš, vyrostla jsem na Agátě Christie," smála jsem se. 

,, To jistě, hlavně, když ty záhady řešíš pro nejvíc sexy chlapa v domě," šklebila se Kája a já protočila panenky. 

,, Karolíno, ty fakt myslíš jen na to jedno," škádlila jsem ji. 

,, No co, mám absťák!" šklebila se na mě a já ji plácla po rameni. To víš, že jo. Nechala jsem ji v salónku vyluxovat mísu s koláčem a vypravila se do svého pokoje. Překvapilo mě, že jsem své lehce mokré druhé lodičky našla úhledně umístěné na rohožce v mém pokoji. Musela jsem se pro sebe usmát. Jan šel do toho nečasu, aby mi je přinesl. Když jsem nad tím tak přemýšlela, tak mi vážně chybělo mít někoho, kdo by mě objal a ke komu bych se mohla přitulit. Snažila jsem se nebrat všechny chlapy jako kretény, když jsem svého bývalého načapala v posteli s jeho nejlepší kamarádkou. Byla to ovšem těžká rána pro mé sebevědomí. Když vás někdo podvede, tak si říkáte, co s vámi bylo špatně, že jste tomu druhému nestačili. Do očí se mi nahrnuly slzy. Zatraceně, zase kvůli tomu kreténovi brečím. Zamáčkla jsem slzu a rozhodla se, že si najdu nějakou dobovou slaďárnu v knihovně.  Bloumala jsem po místnosti a přemýšlela, jakou knihu vybrat. 

,, Mohu vám nějak pomoci?" uslyšela jsem za sebou Janův hlas a s trhnutím se otočila. 

,, Kdybyste chtěl najít to největší romantické klišé v celé knihovně, kam byste šel?" zeptala jsem se a on se pousmál. 

,, Vypadám snad na to, že vím, kam v tomto případě jít?" smál se Jan.

,, U vás si nejsem jistá ničím, pane Millere. Co když se pod tou nepřístupnou a přímou tváří skrývá duše romantika?" řekla jsem se zdviženým obočím. Jan protočil panenky. 

,, Jak jste mladá, tak jste hubatá," ušklíbl se a zašel za roh, kde se chvilku přehraboval v jedné polici, načež mi podal jednu středně silnou knížku v tmavě červených deskách. 

,, A zřejmě jsem trefila hřebíček na hlavičku, je dobrá? " smála jsem se a zatřásla knihou. Nemohla jsem si pomoct a musela jsem ho škádlit. Jan si založil ruce na prsou. 

,, Ujde," řekl s vážným výrazem ve tváři a já vyprskla smíchy. 

,, To byl vtip, vy jste ji vážně četl?" smála jsem se a pozorovala, jak Jan rudne. 

,, Tak drzá," ucedil Jan uraženě. 

,, Promiňte, neměla bych si vás dobírat, když to chci sama číst," řekla jsem a posadila se do křesla vedle lampy. Jan se posadil do křesílka naproti mně.