Minulost v ohrožení [DOKONČENO]

14

Ahojte, mé originální Bertíkovy fazolky, úvodem tentokrát pár slov autorky. Chtěla bych všechny ty, co tento příběh čtou, poprosit o více zpětné vazby. Pomáhá mi nejen s kvalitou příběhu, ale i s motivací vydržet psát až do konce. Prosím, hvězdičkujte, komentujte, sdílejte. Díky a užijte si kapitolu! 

Dnes se Kája dle mých instrukcí vypravila špehovat notáře Kramáře a mně tak nezbývá než přežít tento den bez její poťouchlé osobnosti. Posadila jsem se v posteli a promnula si oči. Pohled mi padl na smotaný opasek na mém psacím stole u okna. Byl to důkaz toho, že se mi to všechno jen nezdálo, jak jsem si chvíli myslela. Ještě, že mě Růža nešla vzbudit. Jak bych asi vysvětlila, že mám Janův opasek ve svém pokoji? Nijak samozřejmě! Rychle jsem ho popadla a schovala jej do šuplíku od nočního stolku. Dnešní počasí vypadá mnohem líp než to včerejší. Nebe je jako vymetené. Otevřeným koupelnovým okénkem ke mně najednou dolehl zvuk přijíždějícího automobilu a já polkla. Charlotte je zpátky a to znamená, že i Jan bude určitě extrémně odměřený a protivný...Jak mu jen vrátím ten zatracený pásek?! Oblékla jsem se a seběhla dolů do haly. I když mě popravdě dost vytočilo, jaká je Charlotte mrcha, nesmím na sobě nechat nic znát. Musím k ní být ještě milejší a pozornější, aby nic netušila.  V hlavním salonku jsem narazila na Maxe.

,, Dobré ráno, slečno, jak jste se dnes vyspala?" zeptal se a culil se od ucha k uchu. 

,, Velmi dobře, děkuji za optání. Jak jste se vyspal vy, Maxi?" opáčila jsem a oplatila mu úsměv. 

,, Výtečně. Vlastně je to velmi příhodné, že jsme zde tak potkali. Chtěl jsem se vás zeptat, zda byste si se mnou a mými spolužáky nechtěla jít zaplavat k místnímu rybníku," zeptal se Max a já překvapeně zamrkala. 

,, Já...ráda bych, jen nemám plavky," řekla jsem a provinile se usmála. 

,, Půjčím vám své, mohly bychom mít podobnou velikost," ozvalo se za mnou a já ztuhla. To se mi všecho jenom zdá, nebo tahle věta opravdu vyšla z úst Charlotte?! Otočila jsem se a za mnou skutečně stála trochu pobledlá Charlotte. Vedle ní stáli Louis a Jan, který držel její kufr.

,, To byste byla velice laskava, slečno," vydechla jsem. Pořád mi to nějak nedocházelo. Tahle holka šla od "Nafackuju ti, ty malá běhno" k "Půjčím vám své plavky, slečno"?!

,, Děkuji vám, slečno," řekl jí Max. 

,, To je v pořádku, ráda bych zakopala válečnou sekeru," řekla s úsměvem a pokynula mi, abych šla s ní. Neboj, já ji za chvilku zas vykopu, hehe. Vyšly jsme až do třetího patra a Charlotte odemkla svůj pokoj. Vešly jsme a ona přikročila ke skříni. 

,, Zde je tvůj kufr, drahá," řekl příchozí Jan stroze a položil kufr vedle skříně. 

,, Podívejte, tyto by vám mohly padnout," řekla Charlotte a vytáhla na dobové poměry nějak moc odhalující plavky, ne?! 

,, Ehm, jste si jistá, že pro mne nejsou příliš...odhalené?" zeptala jsem se a skepticky vzala do ruky ty dva hadříky. Jako ty plavky byly hezké, dokonce sexy i na mé poměry, jenom...Neukamenuje mě za ně někdo? A hlavně - jsem docela nabouchaná a tehdy ženy rozhodně nebyly tak svalnaté, jako jsem já díky všem možným bojovým sportům a silovým tréninkům. 

,, Nesmysl, určitě vám budou slušet, mám je z Francie. Pro jistotu si vyzkoušejte i tyto," řekla a podala mi ještě jedny jednodílné.

,, Moc vám děkuji, slečno," řekla jsem a čapla plavky připravená odsud co nejrychleji vypadnout.

,, Není zač, určitě se v nich Maxovi budete velmi líbit. Co myslíš, miláčku?" protáhla Charlotte a já si až teď uvědomila, že Jan neodešel. Já očima sledovala podlahu, abych se vyhnula jeho pohledu. Proboha, to je tak trapná situace!