Protože uvnitř jsi odporný jako já [Batjokes FF cz]

Okovy touhy

Seděl jsem s Alfrédem na prostorné vyhlídce. Kromě rentgenových snímků a prázdných složek, které už od začátku nepřinesly nové poznatky na stolku ležely i početné skupiny různorodých nožů. Loveckých, kuchyňských, dokonce několik skalpelů. "Co je ten chlap proboha zač?" Zachraptěl jsem z únavy a promnul si tázavě důlek na čele. Večerní doba se nebezpečně přiblížila té opravdu pozdní. Snaha o zjištění skutečné identity Jokera byla očividně naprosto zbytečná. Alfréd si dokola prohlížel zhojenou frakturu humeru na pravém lokti. Jednalo se nejspíš o úraz z dětství, anebo o velice zhojenou nedávnou nehodu, ale spíše ne, vzhledem k ostatním úrazům. Vedle mě zatím počítač prohledával databázi s pohřešovanými osobami. Každá naše myšlenka byla téměř zbytečná, protože snaha vložená do naprosto zanedbatelného prohledávání spisů nám nikdy nepřinesla nějaké vodítko, které by nám Jokera dokázalo odhalit. Alespoň řádek textu. V nic víc jsme také nedoufali. Alfréd kolem čtyř hodin ráno snahu ukončil a my pátrání vzdali. Chtěl jsem se ještě podívat na poničený oblek, ale přesvědčení, že klaun stále tiše oddychuje na nemocniční posteli mě donutilo zůstat. Za Alfrédem klaply dveře. Otočil jsem se čelem k svému strachu a obešel místnost až k zamčeným dveřím. Sevřelo se mi hrdlo. Stále jsem si vyčítal vinu, kterou jsem nesl na jeho životě. Nedokázal jsem si připustit, že není možné ho zabít, aniž bych nezemřel taky. Opatrně jsem vzal za kliku, druhou rukou jsem nemotorně zatočil klíčem v zámku. Z klíčové dírky se ozvalo nepříjemné šramocení a já na okamžik vyčkal, abych toho muže neprobudil. Otevřel jsem dveře a tmavá místnost se naplnila světlem z chodby. Nemocniční postel vyčkávala v protějším rohu. Pravidelné pípání strojů naznačovalo stabilitu jeho srdeční funkce. Znovu jsem potlačil nával výčitek. Opravdu pomalinku jsem zavřel dveře, stále pevně svíraje kliku jsem nahlédl za madla postele. Zlehka jsem dveře pustil a udělal miniaturní krok vpřed. Ale neviděl jsem Jokera, nýbrž křehkého muže s nepopsatelnou tváří. Mimo specificky tvarované lícní kosti mě zaujal ještě jeden fakt. Všechny Jokerovy vrásky byly pryč. Zbyla jen světlá pokožka se ztmavlými kruhy kolem očí. Jizvy se již částečně zatáhly, pod dohledem Alfréda mizely nepřirozeně rychle. Moje oči znovu zabloudily k jeho tváři. Zmocnil se mě hlad po kůži. Touha po dotyku se stupňovala, myslel jsem na věci, o které bych dříve ani nezavadil. Dostal jsem šílený nápad. Udělal jsem krok vpřed, rozvrzaná podlaha pod nohama znovu zapraskala. Vedle postele stála malá provizorní židlička. Natáhl jsem k ní ruku a instinktivně ji vzdušnou čarou přesunul blíž k posteli. Tiše jsem se posadil. Nespouštěl jsem z něj oči. Jen jsem pravou ruku položil na tu jeho. V nepoznané touze po protipólu a hladu po dotyku. Nevím, co mě v tu chvíli napadlo, ale posunul jsem ji ještě blíže k dlani a zajel svými prsty mezi ty jeho. Stále jsem si se zaujetím prohlížel jeho tvář, když jsem za uchem spatřil dvě téměř nečitelná písmena ...... Bylo to nejspíše nějaké hodně staré tetování, pravděpodobně prováděné amatérsky. Mohlo znamenat cokoliv - iniciály, jméno gangu, část hesla,... Zdálo se, že v jeho životě muselo hrát velkou roli, protože bezdůvodně by si Joker nic tetovat nedal. Na to jsem ho znal příliš dobře. Nepřestával jsem držet naše dlaně spojené v jednu. Potřeboval jsem cítit ten dotek a vidět jeho poklidně se zvedající hrudník. Od této chvíle jsem byl v nezadržitelném kruhu navěky uvězněn. Dal jsem volnost všem svým nejtajnějším touhám a nesplněným přáním. Od dnešního prozření už jsem upustil od návrhu zavřít Jokera do Arkhamu, potřeboval jsem ho, až nebezpečně moc.

Klika cvakla a ozval se klidný Alfrédův hlas. Moje hlava klimbala zavěšená přes opěradlo nemocničního lůžka. Zbrkle jsem zvedl unavenou hlavu a krkem mi ze ztuhlosti projelo křupnutí. Promnul jsem si ho a vytrhl se z prvotní nechápavosti. Alfréd se zamýšleně koukal na moji ruku. "Pane, nedělejte nic, čeho byste následně litoval," řekl klidně a já pokorně zakýval hlavou v souhlasu. Do té chvíle jsem ničemu nerozuměl. Až když jsem uviděl naše propletené prsty. Nervózně jsem je rozpojil a dal průchod chladu, který se mě zmocnil, když jsem ztratil zdroj tepla v podobě Jokerovy ruky. "Musíte mi pomoct, pane Wayne. Přenesete pacienta do haly, musím provézt důležité testy a rentgeny porovnat v databázi. Zkusíme se podívat do skupiny pohřešovaných osob," povídal zabraně do monologu a já zatím opatrně odhrnul deku. Aniž bych něco provedl, ozvalo se hlasité pípání označující velký problém. Joker, který do té doby jen klidě ležel na posteli sebou okamžitě zazmítal a otevřel oči. Jako kdyby ho to vytrhlo z dlouhého bezvědomí. Zvedl ruku a slabě se ji pokusil zvednout k hrudníku. Urychleně jsem zvedl hlavu a podíval jsem se vyděšeně na přístroje. "Co to sakra je?!" zeptal jsem se Alfréda polekaně. "Vypadá to na velice agresivně postupující vnitřní krvácení, potřebuje okamžitě odbornou pomoc!" řekl vytáčeje urychleně sanitu. "Jak je možné, že se to neprojevilo už dřív?!" odstrčil jsem židli a přiběhl k Alfrédovi. On už mě ale nevnímal, jen se snažil zavolat pomoc. Joker se ještě víc roztřásl a z jeho rtů už vycházely jen bolestivé nářky. Otočil jsem se k němu, nervózně jsem se k tomu muži přiblížil, jako kdybych znovu prožíval včerejší doteky. Moje ruka instinktivně našla cestu k té jeho, prudce jsem ji tvrdým stiskem ulovil. On ke mně natáhl druhou a ta se okamžitě agresivně chytila mé košile. "Ne - ne - nepo - třebuješ?" vykašlal ze sebe v otázce, která ho stála spoustu dechu. "Na - šel jsem - sem - tě - e! Bat, - moc - sna - snadný! Nenecha - ls, mohl - mohl - s!!!" stiskl mou ruku v návalu bolesti a potom jenom maskoval, že mu ta situace nevyhovuje. "Ty bastarde, nemohl jsem tě tam - tam - nechat umřít, proto teď kurva přežij!" "Nesp - ravedlnost?" "Ne, jen jsem uvěřil...."

Nevím, co to sakra bylo, a jak se to sakra vůbec mohlo takhle vléct. Ale sakra, mákla jsem si na tom, až se ze mě kouřilo. Pizza, tohle znělo hodně divně, ale "obviously Wolfie" To bych to nebyla já, kdyby moje břitké řeči nedávaly patnáct smyslných nesmyslů/nesmyslných smyslů. Můžete jen vyčkávat na překvapující vývoj nadcházejících dílů. Asi musím poznamenat, že dohromady je tu jako obvykle banán gramatických chyb z banán slov. Jednohubečku zakončím netradičně vtipným knock knock jokem:

Knock, knock!

Who's there?

Ya!

Ya who?

No, Google :-D

Potraty nepochopí, hlavně ať jste všichni přesvědčení o tom, že translator vám pomůže :'D