Always & Forever

Kapitola 2

Před barem byla fronta lidí tak jsme se zařadili a čekali až nás pustí dovnitř. U vstupu nám zkontrolovali občanky a kabelky jestli sebou nemáme nějakou zbraň. Dnes večer v klubu vystupoval nějaký hiphopový zpěvák. S Ann jsme si našli místo u baru, objednali jsme si pití a smáli se tomu jak se v davu lidi mačkají co nejblíž k pódiu, zatímco my dvě si v klidu sedíme u baru a slavíme naše 18tiny. "Ahoj dámy, smím vás pozvat na drink?" otočíme se za hlasem a uvidíme chlapa ve věku 40-45let, který se sotva drží na nohou. "Ne děkujeme". Po koncertě se klub skoro vyprázdnil a byla after party s karaoke. Ann nás přihlásila na karaoke, byli jsme asi páté v pořadí.

První kluk co zpíval se docela zesměšnil uprostřed písničky zapomněl slova a udělalo se mu zle, takže běžel na toaletu. Druhá slečna se strašně moc snažila napodobit Shallow od Lady Gaga a u vysokých tónů jí to pěkně přeskočilo. Třetí zpíval kluk, byl vysoký, hubený, měl černé vlasy, koženou bundu, černé roztrhané kalhoty a pod vlasy měl zavázaný šátek. Zpíval mojí oblíbenou písničku Us od Jamese Baye, sám se doprovázel na kytaru, byl opravdu úžasný. Po jeho vystoupení mi Ann podala kapesník s poznámkou ať si utřu sliny. Šťouchla jsem do ní a rovnou jsem jí popostrčila na pódium, jenže ona mě stáhla sebou. 

Všichni na nás upřeli zrak i ten kluk co zrovna dozpíval, začala jsem být pěkně nervózní. Nervozita ze mě odpadla když jsem slyšela Ann zpívat první slova písničky You are the reason, ona moc dobře věděla co takhle píseň pro mě znamená. "Přátelé moje kamarádka Laura má dneska narozeniny, prosím popřejme jí všechno nejlepší" Všichni začali tleskat a pískat, byl to hezký pocit. Zbytek večera jsme protancovali, dokonce když byla pomalá píseň přišel ke mě pan tajemný a vyzval mě na tanec. "Laura je moc krásné jméno, hodí se k tobě. Jinak všechno nejlepší" "Moc ti děkuju, a jak se jmenuješ ty?" "Já se jmenuji Daniel" "Nikdy jsem tě tu neviděla, odkud jsi? Nebo jsi tu nový?" "Ne nejsem. Otec je tady na služební cestě, proto mě vzal sebou" "Aha, a odkud jsi?" "Já jsem z druhé strany Ameriky, třeba budeme mít štěstí a ještě se někdy  potkáme" "Třeba ano, děkuji ti za krásný večer" Rozloučila jsem se s Danielem a šla jsem pro Ann, která na baru usínala se skleničkou v ruce.

Náš den D se blížil, s Ann jsme si balili své věci do krabic a vše jsme si nechali poslat do našeho nového bytu, s paní Domovní jsme byli domluvené, že naše krabice převezme a připraví nám je do bytu. "Upřímně musím říct, že se mi bude stýskat, strávili jsme tu celý dospívání, je těžké říct sbohem." "Jo to máš pravdu Lauro, bude to smutné, ale máme ještě měsíc na to si to tady užít, navíc si můžeme s dětmi volat přes facetime, bude to v pořádku" Ann mě objala a dala mi pusu do vlasů.  "Jo a mimochodem, jak se jmenoval ten kluk nad kterým jsi včera tak slintala?" "Jmenuje se Daniel a bydlí prý na druhém konci Ameriky, ale neřekl mi kde přesně" "Hmm, Daniel, byl to fakt fešák, hele pojď, nebo přijdeme pozdě do práce, máme před sebou poslední dva týdny" 

Zkouškové bylo za náma, obě dvě jsme udělali výuční list s vyznamenáním. Dokonce jsme od naší ředitelky dostali doporučení na vysokou školu hotelnictví a turismu v New Yorku. S Emily jsem poslední dny trávila nejvíce času, byli jsme spolu v Zoo, v Delfináriu, v zábavním parku a na pouti, každý den jsme spolu chodili do parku krmit kačenky a jíst cukrovou vatu z místního stánku. Seděli jsme u vody a užívali si krásný teplý den, Emily běhala na louce a trhala pro mě květiny. "Ahoj krásko" ozve se za mnou, když se otočím uvidím Daniela na skateboardu. "Ahoj, co ty tady? Myslela jsem, že už si se vrátil domů." "Taky tě rád vidím, měli jsme jet domů před  týdnem, ale otci protáhli pracovní cestu, takže jsem pořád tady, jak se dneska máš?" "Já dobře, s Emily jsme si vyrazili ven, chce si mě užít než odjedu pryč" Emily se mi tiskla k noze a Daniela si tázavě prohlížela. "Ahoj Emily, já jsem Daniel, mohla bych tebe a Lauru pozvat na zmrzlinu?" Emily jen přikývne a dál se za mnou schovává. 

Došli jsme do města až ke kavárně paní Flowersový. "Ty chceš jít na zmrzlinu sem?" Tázavě na něj zvednu obočí. "Ano, mají tady nejlepší zmrzlinu v celý Kalifornii" Posadíme se ke stolu a Ann k nám přijde s nabídkou. "Ale, ale koho nám to sem čerti nesou?" "Ahoj Ann, jak to dneska jde? My jsme se potkali v parku a Daniel se nabídl, že nás vezme na zmrzlinu" "Ahoj Ann, je tady dneska paní Flowersová?" "Ahoj, ano je vzadu v kuchyni, peče dortíky, chceš jí zavolat?" "Teď hned nemusíš, řekni jí až bude mít čas ať přijde. A poprosím tě dvě malinové limonády, jednu bezovou, dva čokoládové poháry a jedny palačinky s nugetou a horkým ovocem" Ann odejde a při odchodu na mě mrkne. 

Potom co nám přinese limonády přijde i paní Flowersová. "Ahoj Lauro co ty tady?" "No ne, ahoj Danieli, kde se tady bereš?" "Táta tu má zase služební cestu, mrzí mě, že jsem se nestavil dřív" Paní Flowersová Daniela objímá a po tváři jí tečou slzy štěstí. "Počkat, odkud se vy dva znáte?" "Daniel je můj synovec Lauro" páni tak tohle jsem nečekala, zůstala jsem na ně koukat s otevřenou pusou. "No nic nebudu vás rušit, Lauro nezapomeň, že máš zítra směnu" "Nezapomenu, nebojte se" Emily byla od poháru špinavá úplně všude, měla ulepené ruce, tváře i čelo. "Em ty teda vypadáš" začneme se s Danielem smát a Emily se k nám přidá. "Já jí půjdu umýt a pak už budeme muset jít, musím pomoc vychovatelce." "Dobře, já vás doprovodím jestli nevadí" 

Cestou domů Daniel postavil Em na skate a vezl jí na něm. Nejkrásnější co pro mě může být je její smích, opravdu nevím jak to bez ní zvládnu, u dětského domova se Em rozloučí s Danielem a běží dovnitř. "Opatrně prosím, ať nespadneš"... "To je tvoje sestra? Tak hezky se o ní staráš a co vůbec děláš tady?" ukáže směrem na domov. "Jsem tu od malička, moje máma se mě vzdala, protože na mě nebyla připravená a pak už jsem o ní nic neslyšela. A Emily není jako moje sestra, cítím se jako její maminka. Nikdo jí nerozumí tolik jako já, její maminka umřela při porodu a otec jí to dával za vinu, je tady od miminka a od prvního dne jsem jí milovala. Nevím jak to bez ní dokážu až za dva týdny odjedu pryč. Bude mi to trhat srdce" Daniel na to nic neřekne, jen si mě přitáhne do objetí. Jeho silné ruce mě tisknou na jeho hruď, jeho tlukot srdce mě uklidňuje. "Lauro? Lauro kde jsi? Už musíme připravit na večeři" slyším ze zahrady křičet Maggie. "Promiň, už budu muset jít, děkuju ti za dnešek, bylo to krásný" "Neděkuj mi, to já ti děkuju, snad se zase někdy uvidíme. Ahoj" políbí mě na čelo a odjede pryč.