Minulost v ohrožení [DOKONČENO]

16

Mám pocit, že vypadám jako zombie. Celou noc jsem nespala. Cítila jsem se hrozně za to, co jsem Janovi řekla. Nedivila bych se, kdyby mě kompletně ignoroval. Najednou se dveře od mého pokoje otevřely a v nich stála Růženka.
,, Dobré ráno, slečno! Přišla jsem vám vyřídit od pana Jana, že se dnešní lekce jízdy na koni nekoná. Má prý spoustu pochůzek a zařizování," řekla a já se posmutněle usmála. Doufám, že v tom není jenom čistá zášť, ale že se snaží řešit tu situaci s Kramářem a závětí.
,, Dobré ráno i vám, Růženko. Děkuji, beru na vědomí," řekla jsem a zívla.
,, Slečno, nejste nemocná? Neurazte se, ale nevypadáte moc dobře," strachovala se Růženka a já si povzdechla.
,, Nic, co by nespravil hrnek kávy, nemějte strach. Jen jsem zle spala, nic jiného v tom není," řekla jsem a ona si dala ruce v bok.
,, Raději řeknu panu Janovi, aby vás přišel zkontrolovat, až se vrátí," řekla rozhodně a já vehementně zakroutila hlavou.
,, To skutečně není nutné. Víte, Jan...je velmi vytížen a nechci jej více zatěžovat," řekla jsem a Růženka nakrčila nos.
,, Jak myslíte, slečno...Snídaně je připravena, stačí jen přijít," řekla Růženka a podezřívavě si mě měřila.
,, Děkuji, jste moc milá. Nyní mě, prosím, omluvte, upravím se," řekla jsem a smířlivě se na ni usmála.
,, Jistě," řekla a odešla z mého pokoje. Já se unaveně protáhla a vstala. Fakt vypadám příšerně. Oči opuchlé a rudé jak angorák, kruhy pod očima a vybledlá jak nástěnka u ředitelny. Ještě, že existuje makeup, hehe. Po půlhodině strávené v koupelně jsem naznala, že se na mě konečně dá alespoň trochu koukat. Oblékla jsem si na sebe tmavě  zelené šaty a vyšla jsem ze svého pokoje. Doufám, že Jan už je někde v čoudu a nebudu ho muset potkat. Vešla jsem do salonku a po dlouhé době jsem u snídaně zastihla i strýčka Richarda. Vedle něj seděl Max a spokojeně se dlábil bábovkou.
,, Dobré ráno, strýčku. Dobré ráno i vám, Maxi," řekla jsem a s úsměvem se posadila naproti nim.
,, Dobré ráno, děvče. Jsem rád, že vás konečně zase vidím, poslední dobou mám velmi napilno, musíte mne omluvit," řekl mírně provinile a usmál se na mě zpět.
,, Dobré ráno, slečno," pozdravil mě Max a přisunul konvici s kávou blíž ke mně. Jo, kafe, konečně!
,, Děkuji," řekla jsem a nalila si plný hrnek kafe. Tohle jsem tak moc potřebovala, koncentrovaný kofein do žil a můžu zase fungovat.
,, Pane Millere, je zde Karel Klán, přítel mladého pana Jana," přišla nám sdělit Růženka a přivedla  s sebou i vysokého mladého muže s blond vlasy sčesanými dozadu a modrýma pronikavýma očima. Na sobě měl dvouřadé tmavě modré sako, ladící kalhoty a v ruce kufřík.
,, Karle, vítám vás, dlouho jste u nás nebyl!" pozdravil Karla strýček Richard a potřásli si rukou.
,, Nazdar, Karle!" pozdravil Karla Max.
,, Dobrý den, Richarde. Nazdar, Maxi. Bohužel jsem byl zahlcen prací, můj otec otevírá soukromou kliniku pro dětské pacienty," řekl Karel a sklidil strýčkův uznalý pohled. Pak Karlův pohled ulpěl na mně.
,, Dovolte mi představit vám dceru továrníka Jírovského, Anastázii. Je zde u nás hostem,"  řekl strýček.
,, Velmi mne těší, slečno Jírovská," řekl Karel s úsměvem a políbil mi ruku.
,, Mne rovněž, pane Kláne," řekla jsem a věnovala mu hřejivý úsměv. Do místnosti vešla Kája.
,, Á, slečna Hegerová, dobré ráno. Dovolte mi představit vám Janova spolužáka a přítele, doktora Klána," řekl strýček a já poťouchle pozorovala, jak se Karlovi okamžitě rozzářily oči, když Káju uviděl.
,, Ruku líbám, slečno, velmi mne těší, Karel Klán, " zahlaholil Karel a políbil červenající Karolíně ruku.
,, Karla Hegerová, také mne velmi těší," řekla a věnovala Karlovi ten nejroztomilejší úsměv, který v arzenálu měla. Já zase měla co dělat, abych se nezačala chechtat.
,, Jaká roztomilá náhoda, " řekl a nejspíš měl na mysli jejich jména.
,, Na Jana si bohužel chvíli počkáš, Karle. Od božího rána je pryč, má mnoho zařizování," řekl Max.
,, To je v pořádku, Maxi. Naštěstí se nacházím ve velmi okouzlující společnosti," řekl Karel a Kája se jen culila.
,, Dobrý den, pane Kláne, jaká to šťastná náhoda!" ozvalo se za námi a já měla co dělat, abych neprotočila panenky. Charlotte. Karlovi viditelně spadl úsměv.
,, Dobrý den, slečno Charlotte," řekl vlažně a spěšně jí políbil ruku. Vypadá to, že mu buď Jan všechno řekl, nebo ho Charlotte prostě jenom irituje.
,, Jak se vám daří, jak je tatínkovi? Slyšela jsem, že společně zřizujete kliniku pro dětské pacienty, jak ušlechtilé!" štěbetala Charlotte a Karel vypadal, že by nejradši utekl z místnosti.
,, Daří se mi velmi dobře, slečno, klinika byla včera slavnostně otevřena a nyní nabírá pacienty. Otci se daří také dobře, avšak je velmi zaneprázdněn," skoro odsekl Karel.
,, Ach, to je pochopitelné. Nyní, mne, prosím, omluvte, také mám nějaké pochůzky. To víte, přípravy na svatbu jsou v plném proudu," zahlaholila Charlotte a konečně vypadla. Na pohledech všech ostatních jsem viděla, že to cítí stejně jako já.
,, Doufám, že se Jan brzy vrátí, chtěl jsem toho starého mrzouta vytáhnout na tenis," řekl Karel a místností se ozval jemný smích.
,, Asi vás zklamu, pane Kláne, ale myslím, že se Jan dostaví až v pozdních odpoledních hodinách. Zrušil totiž odpolední lekci jízdy na koni," řekla jsem a Karel si povzdechl.
,, Uličník jeden. Zmizí si, zrovna když přijedu," lamentoval Karel.
,, To víte, svatba se blíží, bratřík má jistě mnoho k řešení," řekl Max a Karel se pousmál.
,, To je pravda, Maxi. Ach, jistě, mohl bych na tenis vzít tebe. Co tomu říkáš?" nabídl Maxovi Karel a ten se rozzářil.
,, Ale jistě, rád," řekl Max a zaculil se.
,, Výborně. Utíkej se nachystat a vyrazíme!" zavelel Karel a Max vstal.
,, Jistě, omluvte mne, slečny," řekl Max a odešel.
,, Já také půjdu, mám schůzku s ředitelem záložny, hezký den, dámy, Karle," odporoučel se i strýček Richard a u stolu jsem zbyla jen já, Kája a Karel.
,, Snad má otázka není příliš troufalá, ale zdálo se mi, že slečnu Charlotte nemáte příliš v lásce, je to tak?" zeptala se Kája Karla a on si povzdechl. Asi chce zjistit, jestli Karel ví o té závěti.
,, Několikrát jsem byl svědkem toho, jak slečna Charlotte nehezky jedná s personálem. Takovéto jednání je mi proti srsti, slečno.  Pokud ji však Jan miluje a chce ji učinit svou ženou, kdo jsem já, abych mu bránil," řekl Karel. To zní, jako by o ničem nevěděl.
,, Omluvte i mne, musím učinit jeden telefonát, hezký den," řekla jsem a vstala. Karel taky vstal. Kája mi věnovala překvapený pohled.
,, Jistě, hezký den, slečno," řekl a já odešla do svého pokoje. Řekla jsem si, že by těm dvěma neuškodilo, kdyby na chvíli zůstali sami. Místo toho jsem se znovu začetla do toho románu, za který se mi včera vysmála Charlotte. Káva ze mě dočista vyprchala a já začala pociťovat svůj spánkový deficit. Oči se mi klížily a já se ze všech sil snažila udržet je otevřené. Nakonec jsem podlehla své pohodlné posteli, lehkému přítmí pod nebesy a na dobrých pár hodin to zapíchla přímo hlavou v knize.  Ucítila jsem, jak z pod mé hlavy někdo opatrně vytáhl knížku a já neochotně rozlepila oči. Málem se mi zastavilo srdce, když jsem uviděla Janovu tvář. Tvářil se přísně.
,, Růženka mi řekla, že má o vás starost. Byla jste bledá a vypadala nemocně. Nyní už chápu její obavu, když jste byla tak unavena a usnula během dne. Trápí vás bolesti hlavy, bušení srdce či malátnost? " zeptal se a dotkl se mého čela.
,, Jsem v pořádku, nemusíte se strachovat," vydechla jsem a pomalu se vyškrábala do sedu.
,, To, s dovolením, posoudím sám. Jsem zde jako lékař, tak mne nechte dělat mou práci," řekl tvrdě a chytil mě za zápěstí.
,, Jistě, promiňte," zašeptala jsem a odvrátila hlavu. Jan mi stiskl zápěstí a sledoval při tom hodinky. Asi mi měří tep. Po chvíli mi ruku pustil a znovu se dotkl mého čela.
,, Máte lehce zvýšenou teplotu," řekl a pro jistotu se ještě dotkl mých tváří.
,, Skutečně?" zeptala jsem se překvapeně.
,, Ano, jinak bych vám to neříkal," odsekl a vstal.
,, Jistě," odtušila jsem a uhnula pohledem.
,, Měla byste dnes i zítra odpočívat, jedná se pravděpodobně o lehkou slabost. Ještě vás přijdu zkontrolovat, ale pokud by vám má péče vadila, požádám Karla," řekl Jan úsečně a zvedl obočí, když se mu hned nedostalo odpovědi.
,, Poprosím tedy Karla," řekl a už už chtěl odejít.
,, Jane, počkejte!" vyhrkla jsem a on se otočil.
,, Řeknete mi alespoň, jak jste pochodil? Předpokládám, že jste byl u notáře Kramáře," řekla jsem a ještě rozespalá jsem se pokoušela vyhrabat z postele.
,, Vše je vyřízeno. S mými podmínkami souhlasil. Nyní půjdu a vy byste si měla lehnout," řekl, ale já pomalu došla až k němu.
,, Tak to mám radost, skutečně jsem velmi šťastna, že se celá situace vyřešila. Karla o nic nežádejte a přijďte sám, prosím. Mrzí mne, co jsem vám včera řekla. Celá ta situace se mne dotkla nějak více, než jsem myslela....A to, jak jste mne držel a já se nemohla pohnout...Vyděsila jsem se. Nemyslím si o vás nic špatného, skutečně, a mrzí mne, že tak má slova vyzněla. Celou noc jsem si v hlavě dokola a dokola přehrávala, co jsem vám řekla, a styděla jsem se. Nechala jsem se strhnout emocemi a přestala myslet. Jste skvělý muž a nechci, abyste si kvůli mně myslel opak," řekla jsem a do očí se mi narhnuly slzy. Rychle jsem je utřela rukávem šatů a podívala se mu do tváře. On mě obešel a posadil se na mou postel.
,, Jsem...jsem rád za to, že jste mi to řekla. Za to včerejší i dnešní. Sobecky jsem ignoroval to, co jste mi o sobě pověděla, a přestal jsem se ovládat. Za to se vám znovu omlouvám. Také jsem sobecky přehlížel fakt, že vás má rád Max a kdybych o vás usiloval, moc by mu to ublížilo. Myslel jsem v tu chvíli jen na sebe, a to jsem neměl," řekl Jan a já se posadila vedle něj.
,, Abych byla naprosto upřímná...Za pár týdnů odjíždím na soukromou školu pro dívky do Švýcarska, abych dohnala své vzdělání. Je tedy dost dobře možné, že se s vámi a vaší rodinou už nikdy nesetkám. Už nějakou chvíli si uvědomuji, že...Že mé city k vám jsou...Jsou více než přátelské, ale...Dlouhou dobu jsem si vše odmítala připustit. Styděla jsem se, že chovám city k zadanému muži. Snažila jsem se je potlačit, protože jsem věděla, že mé city mi nakonec ublíží. Také jsem se cítila velmi špatně kvůli vašemu bratrovi. Když jste mne včera políbil, také jsem byla sobecká. Přála jsem si, abyste pokračoval. Přes to všechno okolo. Mé myšlenky mě dohnaly a já se, zničená tím, že vás za chvíli opustím, pokusila utnout tu agonii, abychom toho pak nelitovali," vysoukala jsem ze sebe a nedokázala jsem se mu podívat do tváře. Místo toho jsem se rozbrečela.
,, Promiňte," vydechla jsem a znovu si utřela slzy. Jan mě beze slova objal. Já ho taky objala a nekontrolovaně vzlykala.
,, To nic," řekl a přitiskl mě k sobě pevněji.
,, Budete mít mokrou košili," škytla jsem.
,, Tak ať," zašeptal. Já ucítila, že mě lehce políbil do vlasů. Musím přestat bulet, sakra. Jan měl v jedné věci pravdu. Občas je člověk sobecký. Já si myslím, že někdy je to potřeba. Zamáčkla jsem poslední slzy, co se mi draly z očí. Má před sebou pár týdnů života. To nejmenší, co pro něj pro tom všem můžu udělat, je dát mu tolik lásky, kolik jen budu moct. Rozhodla jsem se. Je mi jedno, jak moc mě to zničí, jdu kurva do toho. Vymanila jsem se z jeho objetí a zamířila směrem ke dveřím.
,, Co to děláte?" zeptal se přidušeně a já otočila klíčem v zámku.
,, Zamykám," řekla jsem a vrátila jsem se k němu. Posadila jsem se vedle něj a otočila jsem se k němu. K mému překvapení měl lehce červené tváře. Ještě nevím, co udělám. Vím ale, že na to už nikdy nezapomenu.