𝙵𝚘𝚛𝚎𝚟𝚎𝚛 𝙾𝚛 𝙽𝚎𝚟𝚎𝚛 (𝒥.𝒥𝓀)

𝐾𝑎𝑝𝑖𝑡𝑜𝑙𝑎 14.

Jungkook

M

iu polije horko, odvrátí se. Miluju, jak na ní působí, když něco takovýho řeknu. Z tý tmy venku mě začíná bolet hlava. Stromy mi připadají divný, jejich kmeny se nepřirozeně kroutí. Chci s ní bejt v pokoji, o samotě. Zvlášť po tomhle příšerným večeru. Nedokážu se jí nedívat na rty.

„Pojď dovnitř. Ty stromy se divně kývají. Asi je to narážka, že jsem toho vypil až moc."

Mia se podívá na dům a zpátky na mě. „Ty zůstaneš tady?" Přikývnu a vezmu ji za ruku. A zůstane tu i ona. Nemůžu uvěřit, že se po všem, co mi NamJoon udělal, chystám přespat v jeho domě.

„Jo. A ty taky. Pojď." Táhnu ji za sebou, než se začne vzpouzet. Vevnitř se mi pokusí vytrhnout, nasadí rychlejší tempo. Taky zrychlím, projdeme kuchyní. Na podlaze je ještě nepořádek. Koš přetéká rozbitým
porcelánem a většina skla je zmatená. Výborně, jen ať to Yoongi uklidí.

Koneckonců dostane za odměnu mýho podělanýho fotra. I když ve skutečnosti už ho má. Sevřu Mie ruku a vedu ji po schodech nahoru. Jestli si to pamatuju správně, máme jít do toho posledního pokoje na chodbě. Je tu tolik pitomejch dveří. Rozhodně bych nerad vlez do Yoongiho pokoje a přistihnul ho, jak si ho honí.

Konečně se dostaneme k posledním dveřím. Mia mlčí a mně to nevadí. Nechci na ni tlačit, navíc zrovna teď se spíš snažím přestat myslet na to, jakej je můj otec sráč. V pokoji je tma. Zašmátrám po vypínači.

„Jungkooku?" zašeptá Mia do tmy.
Závěs je poodtaženej, takže dovnitř dopadá trocha měsíčního světla. Pustím Miu a popojdu dál do, místnosti. Nemůžu najít ten pitomej vypínač. Šmátrám rukou po hladký stěně. Nic.

Vidím obrys stolu a snad i lampy na druhý straně místnosti, poslepu doklopýtám k nim. O něco cestou zakopnu a málem se natáhnu. „Kurva!" ulevím si. V tomhle
pokoji možná ani žádný světlo není. NamJoon s Anet se mnou nejspíš chtěli jenom vyjebat. Když dojdu ke stolu, nahmatám stínítko lampy. Hurá.

„Jsem tady," řeknu Mie a zatáhnu za řetízek. Žárovka se rozsvítí. Oslepí mě překvapivě silný světlo z malý lampičky. Zamrkám, rozhlídnu se. Můj pokoj. Pokoj, kterej jsem ještě nikdy nevyužil. Připomíná načančanej hotel. Stěny jsou světle šedý, podél stropu a podlahy je lemuje bílej proužek. Na koberci zůstaly pruhy od vysavače. Postel u zadní stěny je pozoruhodně velká, u čela z třešňovýho dřeva se vrší hromada dekorativních polštářů.

Tak velkou postel bych využil jedině v případě, že by uprostřed toho tmavě šedýho přehozu ležela Mia nahá. Naneštěstí pro mě neleží. Stojí vedle psacího stolu ze stejnýho dřeva jako postel a drží zbrusu novej počítač Mac. Pochopitelně se museli předvíst. Zamnu si zátylek.