Sherlock x Moriarty

Další yaoi povídka tentokrát Sherlock x Moriarty z anime Yuukoku no Moriarty neboli Moriarty the patriot. Užívejte života. 

P.S. Berte, že se to odehrává v paralelním vesmíru.

Sherlock se probudil připoutaný k židli. Hrozně ho bolela hlava a poslední, co si pamatoval, byla temná ulička někde v severozápadní části Londýna.

Sherlock slyšel jak se za jeho zády otevírají dveře a dovnitř vchází jeden člověk. Pak se dveře opět zavřely a někdo mu sundal pásku z očí.

Oslnilo ho prudké světlo. Chvilku mžoural, než si zvykl, a pak si začal prohlížet místnost. Neviděl žádná okna a krom židle se v místnosti nacházela už jenom postel (a chytřejší 

už vědí proč ji tam autorka dala a blbové brzy pochopí).

Moriarty se usmál, když viděl jak je Sherlock zmatený. „Dobré ráno, už jsi se dostatečně vyspal?“ 

„Ty!“ 

Moriarty s ještě zářivějším usměvem došel před něj, talíř s jídlem položil na zem a začal si Sherlocka prohlížet s rádoby soucitným výrazem. 

„Ti tě ale zřídili… Neboj se, to, že jsi tady, ví jenom pár důvěryhodných lidí a ti to nikomu neřeknou. Taky se nemusíš obtěžovat křičet, všechno je tu zvukotěsné. A teď by ses mohl najíst.“

Vzal do ruky talíř a nabral lžičku polévky, pak s ní zamířil k Sherlokovým ústům. Ten ale nechal rty tvrdošíjně semknuté odmítaje cokoliv pozřít.

„Ale to se nedělá Sherli, já tě přeci nechci otrávit. Podívej.“ Sám si dal nabízenou lžíci do pusy, pak nabral nové sousto a znovu ho vrazil Sherlockovi před pusu. Ten ji neochotně otevřel a spolkl nabízené sousto.

Měl strašný hlad a ta polévka tak krásně voněla. Přemýšlel kolik dní už pořádně nejedl a přitom poslušně polykal polévku od toho démona.

Když se k němu Moriarty natahoval s další lžičkou trochu sebou cukl a polévka stekla Sherlockovi po spodním rtu na bradu a pár kapek se dostalo na už tak špinavou košili.

„Ale, ale …“ zašeptal Moriarty a natáhl se k Sherlockovi, který o chvilku později ucítil dotek teplých rtů na těch 

jeho a Moriartyho, který mu zároveň stíral z brady polévku a zároveň ho líbal.

„Co to sakra děláš?!“ 

Dostal ze sebe Holmes když se od sebe trochu odtáhli.

Moriarty zavrněl jako samolibá kočka „Nikdo neví, že tu jsi, takže si s tebou prakticky můžu dělat co chci.“ a s tím se mu znovu natiskl na rty. Talíř s polévkou položil už před chvílí o kousek dál a teď seděl na klíně svého úhlavního nepřítele a vášnivě ho líbal.

Sherlock pořád úplně nechápal, co se to tu kurva děje, ale rozhodně neměl v plánu si stěžovat, protože ačkoliv to byl Moriarty, kdo na něm seděl, cítil se přinejmenším skvěle.
Už po prvních 20 vteřinách se mu zdálo, že z něj veškerá únava spadla a 

jeho smysly se o dost zbystřily.

Moriarty sebou na Sherlockově klíně začal vrtět a pobaveně sledoval černovláskovu reakci. Ten jenom tiše zasténal a pak opět semkl rty těsně k sobě. Nechápal jak se mu podařilo vydat takový zvuk, připadal si jako kurva. Moriartymu ta reakce zřejmě nestačila a tak mu jednoduše začal mačkat a hladit rozkrok.

„Notak Sherli, takhle potichu to není vůbec zábava“ 

„Ahhh neříkej mi Sherliii, aaag“ 

„No vidíš že umíš mluvit. Takhle to je mnohem lepší.“ 

Pak začal postupně rozepínat Sherlocovu košili, knoflíček po knoflíčku odhaloval jeho vypracovanou hruď. Když rozepl i 
poslední knoflík přejel párkrát rukama přes Sherlockův hrudník a několikrát se zastavil aby mohl udělat cucflek.

Sherlock se pod ním kroutil a vzdychal.

Pak se rukama přesunul k detektivovým kalhotám a rozepnul mu je.

V moment kdy se mu podařilo vysvobodit Sherlockův penis z kalhot uvědomil si že je rozhodně větší než si ho představoval. Chvilku mu ho honil, i přes jeho velikost se rozhodl vykašlat na přípravu a místo toho si stáhl kalhoty i spodní prádlo. Sherlock při pohledu na jeho přirození zrudl ale než stačil cokoliv říct nasměroval Moriarty Sherlockův penis ke svému otvoru a zprudka dosedl.

Celou místností se ozývaly vzdechy 

smíšené s občasnými bolestými steny z Moriartyho strany.

Ten se totiž přiměl, i přes silnou bolest začít co nejdřív dosedat a s každou minutou zvyšoval rychlost. Sherlock se snažil vycházet mu pánví vstříc a Moriarty po se po chvilce udělal a Sherlock pár chvil na to taky.

Oba dva rychle oddechovali a Moriarty s hlavou opřenou o Sherlocovo rameno zašeptal.

„To bylo lepší, než jsem si kdy představoval, co by jsi řekl na druhé kolo?"

Sherlock místo odpovědi zašeptal „Ruce.“ 

„Hmm?“ 

„Rozvaž mi ruce, prosím.“ 

Moriarty odněkud vytáhl nožík, ale na 

chvilku se zarazil „Jestli se o cokoli pokusíš tak tě podřežu, jasné?“ 

Sherlock kývl, s úlevou cítil jak provazy věznící jeho zápěstí lehce povolují a padají na zem.
Chvilku přemýšlel nad tím, že by se pokusil Moriartyho uškrtit ale když si všiml zámku na dveřích usoudil, že zabít ho by znamenalo zkejsnout tu navždycky.

Nakonec si místo toho přitáhl Moriartyho blíže a zvedl ho do náruče. Několika kroky se dostal k posteli, kde Moriartyho položil a sám si lehl nad něj. Sundal z blonďáka všechny nepotřebné kusy oblečení, které odhodil na zem. Tam se za chvíli ocitl i zbytek jeho oblečení.

Najednou Sherlock ztuhl, měl pod 

sebou nahého Moriartyho a celkově ta situace byla tak bizarní, že nechápal, jak je to možné.

Moriarty mu zapletl prsty do jeho černých vlasů a přitáhl si ho do polibku.

Sherloc ochotně spolupracoval a mezitím nasměroval svůj penis tam, kde už před chvílí byl a následně přirazil až po kořen. Moriarty zasténal a křečovitě sevřel jeho vlasy mezi prsty.

Sherlock začal přirážet a snažil se dostat do Moriartyho co nejhlouběj to šlo. Moriarty mu při přírazech vycházel vstříc pánví a tiše sténal Sherlockovo jméno.

„Holmesi ... já už aaag budu.“ 

Vykřikl Moriarty a s tím se udělal na jejich břicha, Sherlock ho s tlumeným 
„Jamesi!“ Hned následoval.

Chvilku tam vedle sebe leželi a rozdýchávali právě prožitý orgasmus, pak se Sherlock trošku natáhnul k Moriartymu, přitáhl si ho k sobě a zašeptal „James, to je tvoje jméno, ne?“ 

„Jo to je Holmesi. Mám tu pár takových hračiček, příště je můžeme vyzkoušet“ 

„Klidně.“ šeptl Holmes netušíc, co právě odkýval.

Víc už ani jeden z nich neřekl, protože oba usli.

Jéje ty ještě žiješ? Vážně? No tak to asi gratuluju, tohle je zatím moje nejpovedenější y. Povidka ale nemyslím, že by byla poslední. Tak zase někdy doufám, že jsi si to užil/a.

PS: Z důvodu dočasné nemožnosti korektorky je tento příběh vydán až nyní. Tímto se omlouvám jak Vám tak autorce.