Complication ( CZ )

Nastal tu problém

" Co tady děláš?"

" Viděl jsem tě přijíždět, tak jsem se stavil. Co jsi se se mnou rozešla, jsi se tu neukázala".

Je pravda, že náš rozchod nedopadl, tak úplně dobře. Byl to ošklivý rozchod. Hodně jsme se pohádaly a Tobias byl dost hnusný. A nedá se říct, že teď bych ho ráda viděla. Když se na něj podívám, představím si, jak mě celou dobu tahal za nos, podváděl a hrál si na hodného přítele. Ale jedno vím přesně. Už ho nemiluji.

" Aha. No já už budu muset jít."

" Zrovna jsi přišla. Jsme si ani nepopovídali." Ten jeho úškrn bych mu z tváře vymlátila.

" Já myslím, že mi dva už se nemáme o čem bavit."

" Tak to se pleteš. Takže teď se hezky posaď na tu svojí krásnou prdelku."

Něco v jeho hlase mě donutilo, udělat přesně to, co řekl. Možná to byl tón hlasu, možná jeho chlad, možná jeho výraz. Vypadal dost hrůzostrašně. Řekla bych , že z něj jde až strach. Takového Tobiase neznám. Je to úplně někdo jiný. Ten, kterého jsem znala byl milý, veselý a zábavný.

Flashback

" No tak Tobiasi už mi řekni kam to jedeme?"

Už půl hodiny se z něj snažím dostat, kam mě veze. Přijel k nám a oznámil mi s tím jeho neodolatelným úsměvem na tváři, ať si sbalím na víkend. Tobiasova překvapení miluji jako jeho. Je ve všech směrech originální. Posledně mě vzal do Španělska na pomeranče, jen proto, že jsem řekla, že na něj mám chuť. Samozřejmě na ten pomeranč :-)

Tak a teď sedíme v jeho autě a já tak přemýšlím, co mi zase naplánoval.

" Vydrž kotě, za chvilku tam budeme"

Za dalších deset minut už jsme zastavovali u loděnice. Vím, že má svou vlastní jachtu, už párkrát jsem na ní byla. Tak to asi bude opět jen nějaká vyjížďka.

Jenže jsem se pletla. Pluly jsme asi dvě hodiny na otevřené moře a v noci jsme pozorovali padání hvězd, které bylo v tuhle dobu největší.

Konec flashbacku

Poslechla jsem ho a posadila se vedle něj. Sedla jsem si dál od něho, ale on si mě přitáhl. Při jeho dotyku jsem se zhnuseně ošila.

" Nedotýkej se mě"

" Dřív ti to nevadilo, kočičko"

" To jsem ještě nevěděla, že chrápěš s děvkama a kšeftuješ."

" Ššš, pozor na pusinku."

" Sakra Tobiasi, o co ti jde?"

Nemám vůbec dobrý pocit, že jsem tu zrovna s ním. Dokonce mě napadla myšlenka, že kdybych zůstala doma se Zaynem, vyhnula bych se tomuhle.

" O co mi jde? No přeci o nás."

Ale to už si ze mě dělá srandu?

" O nás přestalo jít před čtvrt rokem!"

" To si jen myslíš, zlato."

" Pochopíš, že já už mám svůj život, do kterého nepatříš?"

" A tím svým životem myslíš toho blonďatýho Ira nebo toho tmavýho teroristu?"

" Cože? Jak tohle všechno víš? Ty mě snad sleduješ?

Jeho výraz mluvil za vše. Nemohla jsem uvěřit tomu, že Tobias je schopný mě sledovat. Co všechno může vědět a čeho všeho je schopný? To jsem nedokázala odhadnout.

" Říkal jsem ti, že mi dva si musíme promluvit."

" Já s tebou nechci o ničem mluvit, chápeš?"

" Ale budeš muset." zasmál se " Prostě chci, aby jsi se ke mě vrátila."

Tentokrát jsem se zasmála já.

" Ty jsi se snad zbláznil. Nikdy."

" Ale zlato, já tě neprosím."

" Nikdy, rozumíš. Nikdy!"

" Vrátíš se po dobrým nebo po zlým."

Prudce jsem se zvedla a bez toho, abych se na Tobiase podívala jsem odcházela. Neměla jsem náladu na tuhle stupidní konverzaci. Ještě jsem slyšela, jak se směje. On se snad opravdu zbláznil. A to, co říkal nemůže myslet vážně. Jak si může myslet, že bych se po tom všem k němu vrátila?

Ani jsem si neuvědomila, že už stojím před domem rodičů. Potichu jsem vešla dovnitř, protože jsem neměla chuť se s nimi o čemkoliv bavit. Proto jsem ihned šla do pokoje a zamkla se. Lehla jsem si na postel a ruce si dala za hlavu. Dívala jsem se do stropu a přemýšlela, co mi Tobias dnes říkal. Přijela jsem si sem uspořádat myšlenky, namísto toho jsem ještě víc zmatená, než když jsem sem jela.

" Dobré ráno, zlatíčko. Dáš si snídani?"

Máma běhala po kuchyni. Je to přesně, tak jak si pamatuji. Každé ráno máma připravuje snídani a táta na chvilku odloží noviny, aby mě přivítal úsměvem. Posadila jsem se ke stolu a vzala si od ní hrnek kávy a lívance.

" V kolik jsi přišla? Ani jsme tě neslyšely."

" Brzy, ale nechtěla jsem vás rušit, tak jsem šla rovnou spát."

" A do kdy tu vlastně budeš?"

Co jí mám teď říct? Jo mami změna plánu. Včera jsem potkala Tobiase, takže zmizím už zítra?

" Bohužel jen do zítra. Včera mi volal kamarád, že se vrací do Londýna, tak..."

" Jasně chápu kamarád."

" Je to jen kamarád." zasmála jsem se

Ale je mi líto, že jim musím lhát. Kdybych jim řekla, co se včera stalo, asi by to nedopadlo dobře. Stačí, jak táta vyváděl, když zjistil, co je Tobias zač. Dnes raději z domu nevyjdu. Nechci riskovat, že ho zase potkám.

Poděkovala jsem za snídani a vydala se zpět do pokoje, když mi začal zvonit mobil. Na displeji se ukázalo Zaynovo jméno. Chvilku jsem přemýšlela, jestli to zvednu, ale nakonec moje zvědavost byla silnější.

" Zayne, ahoj."

" Ahoj kotě, nastal tu problém."

Ahojky všem, co tuto povídku čtou. Je tu další díl. Už se to konečně někam dostává.

Ale mrzí mě, že to nečte víc lidí.

Tak pokud se vám tenhle díl líbí dejte vote nebo mi tu nechtě koment.

Pa