Minulost v ohrožení [DOKONČENO]

25

Ten čas tak letí, už za čtyři dny končí naše mise! Čím více na to myslím, tím hůř se mi před Janem předstírá šťastná snoubenka Anastázie. Dneska se opět chystáme na čtyřhru tenisu. Právě všichni čtyři kráčíme na kurt. Rozhodly jsme se s Kájou, že tentokrát utvoříme smíšené týmy, aby měli kluci alespoň nějakou šanci. Položila jsem si věci na lavičku a začala se protahovat. Jan mě pobaveně pozoroval. 

,, Copak se na mě tak díváš? Když se před sportovním výkonem pořádně protáhneš, nebudě tě všechno na druhý den tak bolet, měl bys to také zkusit," řekla jsem a on zvedl obočí. 

,, Co mám tedy dělat?" zeptal se a přišel ke mně blíž. 

,, To, co já," řekla jsem a začala s rukama. Potom jsem si pořádně protáhla nohy. Párkrát jsem poskočila a popadla raketu. Potěžkala jsem ji a pak potěžkala tu jeho. Byla sice o trochu těžší, ale zase mám šanci s ní dát pořádnou ránu. 

,, Kde bys chtěla hrát?" zeptal se mě a zvedl obočí, když viděl, že si v ruce pohazuju s jeho raketou. 

,, Vždy hraji u zadní čáry," řekla jsem a prosebně na něj zamrkala. 

,, Já také...Obvykle ženy hrají u sítě," řekl a já si povzdechla. Vážně se tu teď budeme dohadovat o tom, kdo kde bude hrát?!

,, Proč ses mne tedy ptal, kde chci hrát, když ses dopředu rozhodl, že budu u sítě?  " zeptala jsem se ho a založila si ruce na prsou. Viděla jsem, jak se mu nechce jít k síti, syčákovi. Mně ale taky ne! Jsem zvyklá hrát vzadu a třískat do toho od zadní čáry a takhle mi bude trvat celou hru, než si zvyknu jim to tam házet z takové blízkosti. Jan přemýšlel, co mi na to má říct. Nechtěl se se mnou hádat a očividně nechtěl ani k síti. Povzdechla jsem si, čapla svou raketu a odkráčela k síti. Otočila jsem se na Jana a ten se na mě omluvně usmál. Jen se moc nesměj, než si zvyknu, tak nám nasekám pár outů. Byla jsem na sebe naštvaná, že jsem se tak snadno nechala přesvědčit k něčemu, do čeho se mi fakt nechtělo a nechala jsem ho jako chlapa, aby šel tam, kam chce. Musím svůj vztek zkusit přetavit v dobrý sportovní výkon. Karel byl vzadu a Kája byla u sítě. Ta potvora samozřejmě sledovala celou moji slovní přestřelku s Janem a náramně jí vyhovovalo, že je u sítě tak, jako vždycky. Karel podával a míček odehrál Jan. Jeho míček odehrála Kája a její jsem odehrála já. Snažila jsem se co nejvíc usměrnit svoji ránu, ale stejně to byl těsně out. Otočila jsem se na Jana. 

,, Promiň, říkala jsem, že nejsem zvyklá hrát u sítě, mám moc silný úder, " omlouvala jsem se mu. 

,, To nic, neomlouvej se," řekl a povzbudivě se usmál. Ještě aby, ty ničemo! Jan vytáhl další míček a tentokrát podával on. Jeho podání odehrál Karel a jeho míček zase já. Tentokrát se mi povedlo ho odehrát na čáru tak, že ho Kája nedoběhla. Ups, nerada hraju proti ní, víc mě ve sportu baví ničit muže. Ona se jenom zašklebila. Ajéje, určitě plánuje odvetný úder. Nemusela jsem na něj čekat dlouho. Třískla mi tam Janovo podání tak, že jsem při jeho dobíhání trochu podklouzla, ale stihla ho odehrát! 

,, Skvělý úder!" pochválil mě Jan a já se musela začít smát. Provinilec jeden, kdyby mě radši nechal hrát vzadu! Tentokrát jsem nechala odehrání míčku na Janovi. Jeho míček odehrála Kája a opět se pokusila mě přizabít příšerným úderem. Ještě, že k super síle patří i vylepšená rychlost. Míček jsem doběhla a poslala ho na druhou stranu s takovou silou, že se odrazil od čáry, přeletěl plot a skončil ve vysoké trávě. Jejda. Naštěstí máme slušnou zásobu míčků. Tentokrát byla hra o dost zajímavější. První zápas jsme s Janem vyhráli, druhý těsně prohráli a třetí skončil jako remíza. Během celého zápasu se mi povedlo odehrát někam do trávy celkem šest míčků a já se cítila špatně za toho mladíka, který se je tam vydal hledat. Rychle jsem si potřásla rukou s Kájou i Karlem, vrazila Janovi do ruky raketu a chtěla mu jít pomoct. Jan mě ale zastavil.