Minulost v ohrožení [DOKONČENO]

26

Dneska je ten den, kdy se to stane. Celou noc jsem pomalu nezamhouřila oko. Kája je odhodlaná misi splnit, já si ale vůbec nejsem jistá tím, jestli to zvládnu. Posledních pár dní bylo neskutečné vedro a dneska odpoledne má být pořádná bouře. Zatím však svítí sluníčko. Snažím se si všechno zde vrýt do paměti. Už od rána chodím sem a tam po celé zahradě a mám na krajíčku. Několikrát jsem taky prošla dům. Snažila jsem se vyhýbat svému drahému snoubenci, nemám totiž odvahu na Jana ani promluvit. Mám strach, že nedokážu udržet slzy. Nesmím totiž dovolit, aby cokoli vytušil. Poledne se přehouplo v odpoledne a obloha se začala pěkně zatahovat. Zvedal se vítr a ve vzduchu byl cítit déšť. Okolo čtvrté začalo lehce pršet. Když jsem ale vykoukla z okna, viděla jsem ty obrovské černé mraky, které se na nás hnaly. Polkla jsem. To tedy bude něco. Venku se znatelně ochladilo, teplota spadla z nějakých 23 stupňů na 18. Vypadalo to, jakoby dnes skoro nikdo nechtěl být sám. V hlavním salónku se nás sešlo mnoho. Max seděl v křesle u plápolajícího krbu a četl si noviny. Já seděla vedle něj a četla si knihu. Kája se v rohu místnosti vykecávala s Růženkou. A Jan si s Karlem povídali u stolu. Všimla jsem si, že Růženka Maxovi donesla hrnek s čajem. Je to tady. Kája mu tam hodila lék na spaní, aby byl unavený a nikam nešel. Bedlivě jsem ho sledovala.  Asi po půl hodině jsem začala pozorovat, jak se mu klíží oči. 

,, Maxi, jste v pořádku?" zeptala jsem se ho ustaraně. 

,, Ano, slečno, jen...Jsem velmi unaven a skutečně nevím proč...Omluvte mne, půjdu si asi lehnout," dostal ze sebe Max. Opatrně vstal a pomalu si to šinul po schodech nahoru do svého pokoje. Tak to bychom měly. Max bude minimálně na několik hodin tuhý jako pařez. Uslyšela jsem první hrom a polkla. Vzápětí se pořádně rozpršelo a přes provazy deště pomalu nešlo ani vidět. 

,, Pane Millere, je zde zahradník Toman, je to prý velmi naléhavé!" vyjekla Růženka a my  vzhlédli. 

,, Pošlete ho dále!" řekl Jan a do místnosti doslova vběhl muž. 

,, Moc se omlouvám, mladý pane, že vás ruším, ale...Mé rodině se stala příšerná tragédie! Má malá dcerka Rozárka se ztratila zrovna uprostřed toho nečasu, nemohu ji nikde najít! Na kolenou vás prosím, pánové, pomozte mi dcerku najít, než bych doběhl pro pomoc do města, může být pozdě!" dostal ze sebe muž udýchaně a Jan s Karlem okamžitě vstali. 

,, Samozřejmě, že vám pomůžeme. Růženko!" zavolal Jan a ona přiběhla. 

,, Jsou Josef, Ferda a Václav v domě?" zeptal se Jan tvrdě a ona vehementně zakývala hlavou. 

,, Ano, mladý pane!" odpověděla mu. 

,, Zavolejte je...Karle, vše jim řekni, já přinesu baterky!" řekl Jan velitelsky. 

,, Moc vám děkuji, mladý pane, jsem vašim dlužníkem! Vezmu také své dva učně," řekl zahradník Toman.  Za deset minut se v hlavním salonku shromáždilo všech osm mužů. Jan pěti z nich rozdal baterky. Už už chtěli odejít. Já vstala a doběhla k Janovi. Kája mě pozorovala jako ostříž. 

,, Jane!" vydechla jsem a vzala ho za ruku. Tohle je poslední chvíle, kdy ho vidím. Kurva fix, nebreč, Liano, NEBREČ!

,, Neměj strach, najdeme ji," řekl Jan klidně a políbil mě na čelo. 

,, D-dávej na sebe pozor, p-prosím...Miluji tě, Jane," vydechla jsem a pustila jeho ruku. Jan se na mě naposledy usmál. 

,, O mě se neboj, vrátím se...Také tě miluji," řekl klidně, otočil se a vyšel ze dveří. Mně se do očí nahrnuly slzy a začala jsem zrychleně dýchat. Vyběhla jsem po schodech do svého pokoje a zabouchla za sebou dveře. Přes slzy jsem pomalu ani neviděla. Utřela jsem si oči a zadívala se na hodinky. Přesně za hodinu Jana zabije blesk. Kurva...KURVA! Vrhla jsem se ke kufru a začala se zuřivě balit. Pak mě to napadlo. Vyběhla jsem ze svého pokoje a zamířila do knihovny. Věděla jsem přesně, kam jít. Vyšplhala jsem po žebříku, popadla album a doběhla zpět do svého pokoje. Chvíli jsem přemýšlela, jestli s sebou brát prsten. Nakonec jsem ho sundala z prstu a schovala ho do kosmetické taštičky v kufru. Když jsem byla sbalená, bezradně jsem se posadila na postel. Slyšela jsem, jak se dveře od mého pokoje otevřely a zase zavřely.